Nevypadá to dobře. Radikální část veřejnosti se bouří a chce rozvolnění i za cenu, že zkolabuje naše zdravotnictví. Uvědomělá část dodržuje vládní opatření a čeká, až dorazí vakcíny. Křesťané se modlí a přidávají se k nim ti, kterým nejbližší leží na jednotkách intenzivní péče a lapají do dechu.

Neexistuje lék, který by koronavirus přímo ničil, jak si (zatím) dokážou poradit antibiotika s bacily. Tak vědci alespoň hledají léky, které by snižovaly riziko účinků nákazy.

Před několika dny jsem ze záznamu sledoval televizní zprávy slovenské „Jednotky“, kde referovali o studii lékařů z montrealského kardiologického institutu MHI, kteří zjistili, že se pacientům ulevuje po běžně dostupném léku kolchicinu.

Zpozorněl jsem: O kolchicinu něco vím.

Dnešní vydání Blesku přináší článek Hledání léku na covid: Remdesivir selhal, ale naděje tu je. Pomohou jed z ocúnu či jiné látky?

A je tady zase kolchicin.

Prof. MUDr. Františku Šantavému, DrSc jsme za doby mých studií familiárně říkali „Šancek“. Vedl katedru lékařské chemie a biochemie. Dávno byl z ocúnu izolován velmi jedovatý alkaloid kolchicin a bylo riskantní ho používat k léčbě. Byl to on, který z něj v roce 1950 izoloval derivát demekolcin. Ten byl třicetkrát méně jedovatý a použít se dal. Tak vznikl lék kolchicin a pan profesor se dočkal mezinárodního ocenění. Předpokládalo se, že pomůže v boji proti nádorovým onemocněním, ale skončil jako lék při léčbě záchvatů dny, familiární středomořské horečky (FMF), chronické myeloidní leukémie a funguje též jako lék na snížení koncentrace kyseliny močové v krvi a tkáních.

Na rigorózní zkoušku u něj nezapomenu. Vytahovalo se po otázce z anorganické chemie, organické chemie a biochemie. Bral si nás po čtyřech a já byl poslední. Druhá v pořadí byla premiantka ročníku a polovina výborných v jejím indexu byla s pochvalou. Z biochemie dostala otázku Ústojné roztoky a začala „plavat“. Byl to „špek“.

Musím vysvětlit:
Ústojné roztoky (též nárazníky či tlumivé roztoky, zkráceně pufry) jsou směsi slabých kyselin či louhů, které mají tu vlastnost, že po přidání malého množství kyseliny nebo zásady nemění své pH. Typickým pufrem je krev.
Špekem jsme nazývali otázky, které musely být perfektně zodpovězeny, protože se v nich zkoušející vyznal a pokládal je za důležité. Výhodou bylo studovat z použitých učebnic, kde bylo vždy červeně s vykřičníkem napsáno Špek! Myslím, že na fyziologii byla špekem otázka, z jakých nejčastějších zdrojů si v zimě člověk doplňuje vitamín C a zkoušející přednosta katedry chtěl slyšet brambory.

Pan profesor listoval indexem zkoušené a navrhl jí, aby přišla příště, že jí tuto zkoušku nebude počítat. Byly to dobré staré časy s chápavými a velkorysými profesory. Pak jí řekl, co chtěl slyšet. Když jsem zůstal poslední a odpověděl na dvě otázky, přišel za panem profesorem asistent, že nutně potřebují jeho pomoc. Tak pan profesor odešel a asistent mě měl hlídat. Zeptal se mne, zda nepotřebuji napovědět, ale otázce jsem rozuměl a tak jsme si ji překontrolovali. Byly to staré dobré časy. Když se po chvíli pan profesor vrátil, řekl, že první dvě otázky mu stačily a zeptal se mě, co to jsou ústojné roztoky. Byl rád, že jsem mu správně odpověděl, zapsal mi známku do indexu a rozloučil se.

Do dneška si nad tím lámu hlavu.
Možná byl roztržitý.
Možná spěchal, poznal, že umím a jak listoval indexem, všiml si, že se jmenuji František a pocházím z jeho rodného Slovácka.

Moc bych si přál, aby jeho kolchicin na koronavirus zabíral.

Byly to staré dobré časy s chápavými a velkorysými profesory.