Nevidím problém, protože teoreticky zubních lékařů máme dostatek. Problémem je, že někde chybí úplně a složitě se hledá způsob, jak ho tam dostat. Dalším je velká feminizace oboru a s ní spojené problémy.

Až vyluštíte hlavolam, objevíte zakopaného psa.

V osmdesátých letech jsme měli fungující síť lékařů základní péče. Lékařů, pediatrů, gynekologů a stomatologů a ti všichni byli dobře dostupní a dokonce tam i bydleli. Pracovali jako zaměstnanci OÚNZů většinou na plný úvazek a teoreticky měli pro pacienty trávit 42,5 hod. ve svých ordinacích. Zaměstnavatel jim zajišťoval servis. Problémem bylo, že si lidé nemohli vybrat svého lékaře, protože fungoval systém přidělených obvodů s lékaři základní péče.
Nový režim nám přinesl svobodu pro všechny včetně svobodné volby lékaře. Bylo rozhodnuto, že lékařům ambulantní sféry bude umožněna privatizace činnosti a financování zdravotní péče bude řešeno povinnou zdravotní daní pro všechny, kdo platí daně. Za zbylé platil stát. Tak vzniklo všeobecné zdravotní pojištění a distribucí vybraných peněz směrem k poskytovatelům byla pověřena napřed jedna zdravotní pojišťovna kontrolovaná státem, později i další, nad kterými měl stát omezený dohled. Později mnohé zkrachovaly. Pojišťovny, které převzaly síť zdravotnických zařízení, dostaly povinnost uzavřít smlouvu s každým ambulantním lékařem, který o ni požádal, což udělala drtivá většina lékařů. Potom udělaly stop a novou smlouvu dostal jen ten, který v síti nahrazoval odcházejícího lékaře. Tak zůstala síť zachována. Lékař měsíčně posílal pojišťovně přehled provedených výkonů s fakturou, která mu byla následně proplacena.

Vznikl první problém, kterým byl ten, že smlouva na úvazek 1,0 zahrnovala povinnost ordinovat pro klienty pojišťovny 35 hodin týdně, což znamená 7 hodin denně. Lékař byl nyní podnikatel a musel se starat o chod své firmy a logicky na to potřeboval čas. Mělo to za následek, že se prodloužila objednací doba k ošetření.

Já jsem se staral asi o 1.800 dospělých, 500 školáků a 100 učňů. Abych to zvládl, ponechal jsem původní rozsah ordinační doby a o chod ordinace se staral ve svém volnu. Žil jsem sám a měl času a síly dost.

Pro zdravotní pojišťovny bylo nutno nastavit, kolik peněz mají jednotlivým segmentům poskytovatelů určit. Pro stomatologii to bylo asi okolo sedmi procent z celkově vybraných a během let postupně číslo klesalo. Stomatologické výkony byly známy a bylo třeba stanovit kolik za ně. Tak vyšel historicky první Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Je to vzácná rarita.

Z něj se zaměřím na nejběžnější stomatologické výkony, kterými jsou zhotovení zubní výplně a vytažení zubu s infiltrační anestezií. Všimněte si průměrného času, který je na ně vyčleněn, bude hrát v hlavolamu důležitou roli. Jsou zde dále náklady v korunách na spotřebovaný materiál a kolik za výkon lékař obdrží bodů.





Pojišťovny dopředu nevěděly, kolik se vybere peněz a tak nám platily zálohově a hodnota bodu byla vypočítána následně. Potom nám vyplatily zbytek. První rok se začínalo s 0.52 Kčs/bod.
Tak to fungovalo několik let, hodnota bodu se pomalu blížila jedné koruně, a vedení naší komory oznámilo velké vítězství. To se podařilo s pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví dohodnout, že za stomatologické výkony se stanoví hodnota v korunách a do ní budou započítány i náklady za materiál. Stane se tak každoročně na základě dohodovacího řízení vedení naší komory s pojišťovnami a bude to následně posvěceno ministerstvem zdravotnictví tím, že to vyjde ve sbírce zákonů. Pokud se nedohodnou, platí původní hodnoty - geniálně vymyšleno! Při dohodě oznámilo vedení komory členům, že dosáhlo maxima možného. Zde najdete současnou aktualizovanou verzi:

Z té vyjímám úhradu za ošetření zubního kazu výplní a za vytažení zubu s infiltrační anestezií. Zapamatujte si čas, uvedený v původním seznamu.



Původní typy zubních výplní ze starého seznamu byly sloučeny v jednu a co hlavní, nenajdete zde čas, který je normou na jejich zhotovení. V hlavolamu dále využívám nejčastěji zhotovovanou výplň a tou je dvouplošková.

Konečně se k němu dostáváme. Vezměte si na pomoc kalkulačku, protože budeme počítat.
Řešit budeme, jaký měl a nyní má zubní lékař denně hrubý zisk, pokud by celou pracovní dobu sedmi hodin denně dělal jenom výplně či tahal zuby a přepočítáme to, jaký by měl z toho roční hrubý zisk. Ten vytváří, protože je podnikatelem a nebere plat ani mzdu. Od něj odečte náklady na jeho dosažení. Tak se dostane k čistému zisku a ten mu nemilosrdně finanční úřad zdaní. To si mnoho lidí neuvědomuje.
Začněme rokem 1992, kdy byla hodnota bodu 0.52 Kč a nejčastěji se zhotovovala dvouplošková výplň. Na ni měl stomatolog normovaný čas 25 minut. Za materiál dostal 30 Kčs a za práci 68 bodů, což znamenalo při výpočtu 0,52x 68=35,36 Kč. 35,36 Kč + 30 Kč. = 65,36 Kč. za dvouploškovou výplň. Denní pracovní doba je 7 hod, tj. 420 minut. Podělíme-li 420: 25 minutami, dojdeme k číslu 16.8. Takže za denní ordinaci by zhotovil 17 výplní a jeho zisk by činil 1.111,12 Kč. Ten jsem pro zvýraznění napsal tučným písmem. Tento zisk násobíme průměrně ročně odpracovanými dny, které jsem určil na 220, pokud by si stomatolog vybral měsíční dovolenou a nemarodil by. Následně mi vyšel úchvatný roční hrubý zisk 244.446,40 Kč. Pokud by celou ordinační dobu pouze tahal zuby s infiltrační anestezií, měl by roční hrubý zisk 245.291,20 Kč.

Do penze jsem jako podnikatel odcházel v polovině roku 2006 a za výplň zubu nám již pojišťovny platily 137 Kč., za vytažení zubu s infiltrační anestézií 190 Kč. Z toho nám vyjdou následující výpočty:
Roční hrubý zisk za výplně by činil 512.380,- Kč. za vytažení zubů s infiltrační anestézií 585.200 Kč.

Nakonec podobně spočítáme současný zisk podle poslední vyhlášky ministerstva zdravotnictví:
Za výplně by měl stomatolog, který by dodržoval normovaný čas, denní zisk 10.880 Kč., což je roční hrubý zisk 2.393.600 Kč., za tahání zubů s infiltrační anestezií při denním zisku 7.420 Kč. by měl hrubý roční příjem 1.632.400 Kč. Z něj stomatolog odečte podstatně zvýšené náklady a čistý zisk mu nemilosrdně zdaní finanční úřad. Když nás chce někdo v médiích poškodit, napíše o našich příjmech. Nejraději hrubých a zamlčí náklady.

Pokud by stomatologové odtajnili v uvedených letech náklady na provoz svých ordinací, zjistili bychom, že značně převyšovaly mnou vypočítané příjmy.

Otázkou hlavolamu je proč stomatologové nezbankrotovali.

Logickou úvahou je, že museli předkládat zdravotní pojišťovně patřičně vysoké faktury, aby přežili. Ale ta měla možnost se bránit.

Já vím, jak to chodilo, ale nepovím.

Jen tak jemňoučce naznačím, proč zmizeli kvalitní stomatologové pracující na pojišťovnu a mizí už i ti nekvalitní. Pokud by neodpovědnou vládou bylo vydáno nařízení, že cena automobilů se bude stanovovat podle kubatury motoru vynásobenou jednotným koeficientem, okamžitě z trhu zmizí kvalitní vozy. Bylo by to nesmyslné nařízení, ale stomatologové jsou takto pojišťovnami financováni už třicet let. Nekvalitní lékaři jsou finančně přeceňováni, kvalitní podceňováni. Pokud nemohou prodat svou kvalitu, odcházejí tam, kde ji prodají. Zůstávají ženy, kterým to myslí jinak, ale i těm to časem dojde, že lépe a snadněji se vydělává poskytováním reiki či psychoterapiemi. Takže do budoucna bude nutno mohutně dotovat. Pojem pokladenský systém pro stomatologii, ve kterém by ošetřující prodávali svou kvalitu, je tabu.

Každoročně jsem si pro sebe dělal finanční bilanci, abych měl kontrolu nad svým podnikáním. Podařilo se mi po dvaceti letech a stěhování náhodně dohledat rok 2003. Opakuji, že jsem si ponechal týdenní ordinační dobu 42,5 hod při úvazku 1,0, který stanovoval třicetihodinovou. Takže čtenářům odtajňuji své zisky a náklady, abych jim ulehčil řešení hlavolamu. Snáze pochopí, jak se ve stomatologii podniká a co to jsou náklady na provoz ordinace.

A abych čtenářům přiblížil, jak se podniká mimo zdravotnictví a jaké tam jsou zisky, mohou si promítnout z YouTube pořad České televize Infiltrace o kauze Aktip:

Zajímavý je ceník emoční terapeutky Venduly Vendlové:

Tato emoční terapeutka s pochybným vzděláním, s minimálními náklady a bez pojištění odpovědnosti za 70 minut z klienta magnetem údajně vytáhne několik zaseknutých emocí. Za stejné peníze od zdravotní pojišťovny, které se nedají před finančním úřadem utajit, musí atestovaný lékař s povinným celoživotním vzděláváním, které si platí, vytáhnout s anestezií jeden zub u třech pacientů a po výkonech si pořádně umýt ruce pod tekoucí vodou. Musí si pořídit vybavení ordinace se sterilizátorem či autoklávem, což jsou žrouti elektřiny, a musí si platit jejich povinné testování, zda udržují předepsanou teplotu při sterilizaci nástrojů. Musí mít koupeny chirurgické nástroje na tahání zubů, které po zákroku musí být pořádně umyty (spotřeba vody) a musí si platit povinné profesní pojištění, kdyby nastal malér. Největší nákladovou položkou je však mzda asistující zdravotní sestry. Ještě, že si toho nevšimly orgány EU, že je to generově nevyvážená pozice a nezasáhly. Muže bych na stejnou pozici asi nesehnal. Tak tomu všemu se říká provozní náklady.

Na internetu se dají dohledat ceníky lékařů i léčitelů alternativní medicíny či psychoterapeutů pracující s energiemi a psychosomatikou.

Módní je teď šarlatánská biorezonance přístrojem Bicom, která také není levná.

Pojem „počítačem řízená vibrační terapie“ je neznámý pro medicínu založenou na důkazech a vyvolá úsměv na tváři těch, co skutečným lékařským přístrojům rozumí. Neživé částice skutečně nic nevyzařují. Psychologům nedá spát, jak na to lidé mohou věřit. Já zase vím o manipulátorech schopných lidem přeprogramovat myšlení a ti pak cítí blahodárné účinky na jejich zdraví a opakovaně a rádi docházejí na detoxikace a „léčení“.
Nejsnáze si ale vydělá reikař, který posílá lidem na dálku energii. Pak už je jen kriminální činnost.

Veřejně obviňuji všechny vlády České republiky, že za celou svou dobu vládnutí nepověřily své ministry zdravotnictví vypracováním kvalitního zákona O léčitelských službách, který by zavedl odpovědnost léčitelů, možnost reklamace jejich služeb, přinutil je platit daně a museli by platit profesní pojištění odpovědnosti tak, jako lékaři. Současná vláda situaci zhoršila, když zrušila EET.

Na rozdíl od všech těchto šarlatánů musí stomatolog odvést skutečnou práci, při které bolí záda a zrak.

Při avizovaných problémech s nedostatkem stomatologů můžeme na studium stomatologie přijmout neomezený počet studentů. Ale po jejich promoci je stejně nedostaneme tam, kde je jich zapotřebí.

Po změně režimu jsme měli zdůrazňované svobodné rozhodování. I já jsem před ním stál. Rozhodl jsem se, že zůstanu stomatologem. Na výběr jsem měl možnost pracovat za přímé platby, či se stát smluvním partnerem zdravotních pojišťoven. První možnost byla na chudém Jesenicku sebevraždou, rychle bych skončil. Lidé sice vytahovali peněženky, ale proto, aby z nich vyndali kartu své zdravotní pojišťovny. Takže jsem požádal o smlouvu. Po letech si ujasňuji, jaký to byl vztah. Vždy mi vyjde, že mne pojišťovny pásly. Ideální je vztah lékař – klient bez prostředníka.

Ač to nesouvisí s tímto blogem, chtěl bych připomenout zubní dentisty, které jsem ještě zažil. Byli to pouze vyučení řemeslníci bez maturity. Komunisté jim znárodnili jejich ordinace a oni pak dále pracovali pro potřeby socialistického zdravotnictví. Možná zahořkli, ale pracovali poctivě a hodně jsem se od nich naučil. Poctivě pracovat jim ukládala jejich stavovská čest poctivých řemeslníků. Tak vzdálená mnohým našim vysokoškolsky vzdělaným lékařům. Proto čest jejich památce! Odpočívejte v pokoji.

Čtenáře, kterým se blog líbil, odměním bonusem. Tak jsem se dnes našel na www.tvuj-lekar.cz/stomatolog/11940/hastik-frantisek: