Po prázdninách a dovolených bude pražský soud pokračovat v soudním jednání v případě vraždy samozvaného léčitele, z níž jsou obviněny jeho partnerka stomatoložka a učitelka, která měla být v jím založené sektě jeho pravou rukou. Údajně se tak stalo na léčitelově přání, když je přesvědčil, že jeho tělo po činu do rána zmizí.

Pokud přesvědčí obžalované soudkyni, že to nebyla vražda, čekal by je podstatně nižší trest.

Jsem jediným, který upozornil, že tento čin má podobnost s asistovanou sebevraždou, která se stala začátkem září 2012 na Prachaticku, kdy matka zbavila života svou devatenáctiletou dceru, která údajně už nechtěla žít na tomto světě a sama se následně neúspěšně pokusila o sebevraždu. Dcera určitě neměla na kontě 90 milionů korun. Esoterická víra oběma zničila kritické myšlení a tak věřily, že si jejich jemněhmotné duše následně najdou jiné tělo a budou prožívat šťastnější život.

Prvoinstanční soud ji odsoudil za vraždu. Trest nepřijala a následovala série odvolání a skončilo to až u Nejvyššího soudu, který definitivně rozhodl, že to byla vražda. V současné době je už odsouzená na svobodě. Žádného z investigativních novinářů nenapadlo se tímto případem zabývat a rozkrýt manipulátory, kteří zbavují lidi kritického myšlení a mají z toho prospěch.

Táborský deník napsal dne 8. května 2014 na svém webu článek o rozsudku Nejvyššího soudu:

Aby čtenáři nemuseli namáhat zrak, přepíši to:
Námitce, že skutek měl být posouzen jako přečin účasti na sebevraždě, neboť obviněná po předchozí dohodě poškozené „pouze pomohla dokončit její sebevražedný úmysl", NS nepřitakal. Podle ustálené soudní praxe dohodnou-li se obviněný a poškozený na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu dobrovolného ukončení života, potom dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy a nikoli znaky přečinu účasti na sebevraždě.
Pojem pomoci k sebevraždě je soudní praxí vykládán jako opatření prostředků, odstranění překážek, rada, utvrzování v předsevzetí, slib přispět při činu. Jednání dovolatelky ovšem podle NS meze takové pomoci evidentně přesáhlo, svou dceru sama zbavila života. Skutečnost, že se tak stalo se souhlasem a přivolením poškozené, jí trestní odpovědnosti za vraždu nezbavovala. Právní nauka i soudní praxe se shodují, že jednání osoby, která usmrtí jiného byť s jeho svolením, musí být právně postižitelné nikoliv jako pouhá účast na cizí „dobrovolné" smrti, nýbrž jako čin, který vykazuje všechny formální znaky vraždy.
K námitkám dovolatelky proti výši uloženého trestu NS připomněl, že sazba za vraždu je deset až osmnáct let. Trest pro Marii Sonbolovou tedy není nezákonný. Její dovolání proto NS odmítl. (3 Tdo 362/2014).

Nyní před pražským soudem stojí kolegyně obžalovaná z vraždy a její obhájce požaduje překvalifikování trestního činu na zabití s podstatně nižším trestem. Pokud se mu to nepodaří, pravděpodobně bude nakonec rozsudek definitivně potvrzovat Nejvyšší soud.

Teď čtenářům osvěžím z Wikipedie heslo Precedens:

I tady to přepíšu:
Precedens neboli precedent ( z lat. praecedere, předcházet) znamená předchozí případ nebo skutek, který slouží jako vzor pro něco podobného v budoucnosti. Jako odborný termín se v právu používá pro precedenční (předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu v podobné věci.
Precedent je judikát (=soudní rozhodnutí), které je prvním řešením daného případu, dosud právem neupraveného. Soudní precedent je uznáván jako formálně závazný pramen práva v angloamerickém typu právní kultury (judge made law, case law) a v mezinárodním právu. Dnes již malý význam mají správní precedenty. V kontinentální evropské právní kultuře nejsou rozhodnutí vyšších soudů formálně obecně závazná a vymahatelná, ale klíčové judikáty vytvořené podle zákonů a normativních právních smluv mají kvaziprecedenční význam.

A hned doplním otázkou:
Je rozhodnutí Nejvyššího soudu 3 Tdo 362/2014 precedens, či se za tu dobu něco změnilo?