Jednodenní trek z Ramzové do Bílé Vody po hřebenech Rychlebských hor zvládnou jen zkušení a zdatní turisté. Komu dojdou síly, sejde do údolí a občerství se v první hospodě. Se zbytkem sil se dá dojít na Borůvkovou horu, kde je rozhledna s kioskem.

Kiosek s rozhlednou tam ještě nestály v sobotu 15. srpna 1987, kdy se zde sešli představitelé československého a polského disentu. Náš zastupoval Václav Havel, polský Jacek Kuroň. Jinak se pravidelně na hřebeni, kde vedly souběžné české a polské značené turistické trasy a kde se nedali uhlídat všichni turisté, setkávali kurýři Československo-polské Solidarity, aby si předávali samizdatové tiskoviny a knihy, informovali se o politické situaci ve svých zemích a odhadovali, kdy „to praskne“.

Po změně režimu vyrostla na Borůvkové hoře rozhledna s útulnou a kioskem. Přibyla k ní značená turistická lázeňská trasa z nedalekých polských lázní Ladek Zdroj a začalo zde být živo. Správcem rozhledny se stal Ivan Matuška, velmi podnikavý důchodce sršící nápady, jak sem přilákat co nejvíce lidí z obou stran hranice. Prvomájové výšlapy s kulturním programem za účasti občanů a představitelů Javorníku a Ladeku Zdroj, Silvestrovská klobása, oslava vítězství mladé polské republiky nad bolševiky na Visle a další se staly místem setkávání. Bylo to moc potřebné a užitečné. Dokonce sem přijel koncertovat s umělci v Polsku známý a populární Jacek Vołenski, jehož agentura pořádala Ladecké hudební léto. Lidé z obou stran hranice se tu potkávali a vznikala upřímná přátelství. Něco podobného v mém novém působišti není. Jednak je tu jazyková bariéra a také přátelství bohatých s chudými není to pravé ořechové.

V tu dobu jsem se přiženil do Javorníku a využil nabídky šéfredaktora a současně majitele Jesenického týdeníku stát se externím redaktorem pro Javornicko. Tak jsem si realizoval koníčka ze střední školy a psal o zdejším dění. Se správcem rozhledny jsme se spřátelili. Abych mu pomohl, přišel jsem s nápadem: Seženeme českého a polského disidenta, kteří se setkávali na hranicích, tak, aby o sobě nevěděli. Potom oslovíme střední školy s akcí Výšlap na Borůvkovou horu s disidentem. Disident půjde s mládeží a bude jim vyprávět o době, ve které žil a jak bojovali s režimem. Až přijdou nahoru, překvapeně se tu setká se svým polským přítelem, padnou si do náruče, začnou při pivu vzpomínat a mladí Češi a Poláci budou poslouchat. Ivanovi se nápad líbil a jako první bylo nutno zajet za starostou Ladeku Zdroj, zda by s akcí souhlasil a zařídil polského disidenta. Byl nápadem nadšený a ujistil nás, že udělá vše pro zdar akce. Drze jsme napsali Kanceláři prezidenta republiky, seznámili ji, co chystáme a poprosili o spolupráci. Odkázala nás na historika Petra Blažka, který nám následně zprostředkoval kontakt na disidenty, které jsme vzápětí oslovili. Stalo se však to, že ladecký starosta oslovil velké množství polských a mnozí projevili přání se na Borůvkové hoře společně setkat. Tak se mi nápad zvrtl a museli jsme zajistit více českých disidentů na společné setkání a oslovit městský úřad se žádostí o pomoc.

Mezitím měl Ivan hodně starostí s památníkem historického setkání disidentů, který měl být při společném setkání odhalen. Byl to jeho nápad, který obdivuhodně a s velkým úsilím dotáhl do konce. Z polské strany se zase pod dohledem lesního správce Mieczysława Krywienka budovala studánka pod vrcholem. Polákům šlo o zviditelnění, tento kraj je stejně zapadlý jako Javornicko, daleko od hlavního města na okraji zájmů státní správy.

Akce se uskutečnila 20. srpna 2011 a Borůvková hora byla v obležení. České disidenty tu zastupoval Jan Wünsch z Prahy, z Olomouce přijel Rudolf Bereza a ze Zlína Miroslav Odložil. Potěšila účast historika Petra Blažka, zabývajícího se historií Československo-polské Solidarity. Polští disidenti přijeli v kvalitnějším složení. Nejvzácnější host Jan Lityński byl poradcem polského prezidenta Bronislava Komorowského a spolu s Mirosławem Jasińskim z Wroclawi přijeli jeho přátelé z disentu. Místní zastupoval Warciszław Martynowski a turistický průvodce Zdisław Dumański. Poláci kolem rozhledny rozmístili panely s historií své Solidarity a návštěvníci viděli i záběr, kdy se na protest proti okupaci Československa v srpnu 1968 na stadionu ve Varšavě upálil Ryszard Siwiec. Samotný akt začal fanfárou lesních rohů javornické lesní správy a u zahaleného pomníku, drželi čestnou stráž příslušníci Javornické dělostřelecké gardy. Následně pronesli projevy javornická starostka Irena Karešová a ladecký Kazimierz Szkudlarek. Po odhalení byl pomník posvěcen kněžími Piotrem Niewiadomskim z Javorníku a Markem Połochajłem z Ładeku Zdroj, kteří vzápětí se zúčastněnými šli ještě posvětit novou studánku. V útulně rozhledny pak proběhlo při občerstvení společné setkání disidentů a nuda tam nebyla. Z akce mám spoustu fotografií a byl z toho pěkný článek v Jesenickém týdeníku.

Koncem ledna následujícího roku v Ładeku Zdroj zemřel turistický průvodce organizované turistiky Zdislav Dumański – kurýr Solidarity. Už při setkání na Borůvkové hoře se vědělo, že je nemocný. Byl sešlý a nemluvný. Církevní pohřeb se konal 3. února. V záplavě věnců u rakve v kapli hřbitova se neztratila kytice s triokórou, kterou jsme tam s Ivanem položili. Byli jsme tam jediní Češi a přítomní polští disidenti v čele s jeho přítelem Julianem Golakem nám za účast poděkovali.

Kurýři Solidarity se v Rychlebských horách setkávali i na dalších místech hřebenových partiích Rychlebských hor. Agilnější Poláci místa označili informačními tabulemi. Je to kus společné historie a její cesta za svobodou. Jak pěkné by bylo v červnu zde na hřebeni potkávat školní výlety středních škol. Utuží si zdatnost a poznají kus historie.

Tento blog jsem měl asi tři roky nachystaný k uveřejnění a pořád jsem se k tomu nedostal.

O rok později od naší vydařené akce se správce rozhledny Ivan Matuška loučil se správcovstvím. Zdravotní stav mu velel omezit aktivity. Od polských přátel dostal spoustu upomínkových dárků. Zemřel před rokem a truchlili jeho přátelé a známí z obou stran hranice.