Včera, 15.března 2009, jsem vzpomínal, jak jsem přesně před sedmdesáti lety ráno, krátce po sedmé, vlezl k tátovi do postele a on se slzami v očích poslouchal z velkého dřevěného radia Philips zprávy o postupu německých vojsk na našem území. Já měl strach, protože jsem ještě nikdy předtím neviděl tátu plakat. Tenkrát táta ještě nevěděl, že ho čeká Auschwitz, Birkenau i Mauthausen.
Dnes, 16. Března 2009, jsem při úklidu objevil 30 let starý článek a bylo mi smutno z toho, kolik let jsme – myslím Západ – zbytečně ztratili v žabomyších válkách o jaderné energii.
Uveřejňuji ho přesně tak, jak byl před třiceti lety napsán.