Jak to v Česku bývá, bohužel, zvykem, lidé se snaží pošpinit vše, na co bychom měli být hrdi. Komentuji jedno takové špinavé a nemocné uplivnutí ve svém blogu.

V tisku se objevil, zřejmě v souvislosti s jubileem presidenta Václava Havla, jedovatý komentář pana Jiřího Wolfa. Vykládá o tom, jaké mejdany pořádala „smetánka“ Charty 77 za tuzexové bony, které „chartističtí prominenti“ dostávali ze zahraničí. Není to poprvé, kdy se podobné pomluvy objevily v bulvárním tisku. Protože velká většina těchto zásilek byla zřejmě posílána Nadací Charty 77 ze Stockholmu a procházela přímo přes mé ruce, chci k tomu udělat několik poznámek.

Každý, kdo má zájem zjistit skutečný stav věcí, může se obrátit ke korespondenci Havel-Janouch, vydané již v roce 2007 bez jediného redakčního či cenzurního škrtu. Poznamenám, že navíc všechny účetní knihy Nadace Charty 77 jsou zachovány a uloženy v archivu – lze v nich dohledat každou, i sebemenší, finanční položku, navíc doloženou doklady. Účetní knihy a doklady Nadace procházely důkladnou kontrolou švédského revisora a byly každoročně schvalovány švédskými daňovými úřady, o jejichž přísnosti kolují legendy.

Václav Havel nikdy nedostával od Nadace Charty 77 nějaké prostředky pro sebe osobně. Ani je nepotřeboval, protože si vydělával dostatečně svým psaním a inscenací svých her v zahraničí. V disentu byl považován za „zámožnějšího chartistu“ a často se dokonce k němu jeho přátelé obraceli, aby pomohl financovat ze svého některé projekty. V jednom ze svých dopisů si mi dokonce posteskl:

„Což mne přivádí k dalšímu poněkud delikátnímu tématu: jak jsem Ti už kdysi psal, platím tu (a vlastně právem) za bohatého člověka, dík čemuž za mnou mnozí chodí jako do banky a já to většinou neumím odmítat. Nikdy jsem přitom nežádal o nějaké „erární“ peníze, bylo mi to trapné právě vzhledem k mé pověsti boháče. Teď jsem si ale řekl, že bych měl své study prolomit a tak se Tě chci zeptat na jednu věc: já už leta dotuji Edici Expedici (platíme za překlady apod., což je mnohdy jen skrytá forma sociální výpomoci), nelze to prostě bez určitých dotací dělat, jsou případy, kdy knihy prostě prodávat nejde. No a tak jsem si říkal, jestli by časem – někdy – až budeš dělat nové seznamy – nešlo do nich zahrnout mého bratra (Ivana Havla, pozn. FJ), který se o Expedici nejvíc stará, a něco mu občas posílat: on by to dával striktně jen na konto Expedice (má jako matematik v počtech neuvěřitelný byrokratický pořádek). Neptám se Tě na to ani jako člen FOPu (Fond občanské pomoci, pozn FJ), ani jako Tvůj přítel (v obou případech bych vlastně pro svůj podnik zneužíval jakéhosi svého „mocenského“ postavení), ale jako kterýkoliv jiný soukromník z Prahy.“ (Havel Janouchovi, 12.6.1984).

V korespondenci Havel-Janouch se jméno Jiřího Wolfa vyskytuje celkem 4x. Uvedu relevantní pasáže doslova:
„…můžeš mi pomoci zjistit, jaká je situace Wolfa a Wünsche?“ (Janouch Havlovi, 4/1/85)
O čtrnáct dnů později Havel odpovídá:

„P. P. S. Situaci W(olfa) a W(ünsche) časem zjistím…“(Havel Janouchovi,18/1/85)

„…Wolf nemá příbuzné, ochotné se o něj starat. Zatím to lze posílat Petrovi Uhlovi, on mu bude balíčky posílat. Ale mělo by to být nějak označeno, aby to dokázal odlišit od jiných peněz.“
(Havel-Janouchovi, konec ledna 1985)

„…Pokusím se zařídit (tj.posílání tuzexových bonů, FJ) pro Wünsche a Wolfa – Petr Uhl to nějak pozná…“ (Janouch-Havlovi,4/2/85).

Pro úplnost podotknu, že v kartotéce Nadace Charty 77 je zaznamenáno, že Jiřímu Wolfovi bylo dvakrát posláno 400 Tuzexových bonů (tenkráte 400 Tuzexů odpovídalo asi 2000 až 2500 Kč), v únoru a v listopadu 1982. Byly však zřejmě nějaké problémy s adresou: první zásilka šla do Jindřichova Hradce, druhá do Prahy Chodova.

Protože se podobné kritiky Václava Havla objevily i ze strany Petra Cibulky, dovolím si ještě jeden citát:

„P. S. Františku, ještě na jednu věc jsem si vzpomněl: moc bych se přimlouval za to, aby nejvyšší typ podpory byl (čím dřív to půjde, tím líp) přiznán Petru Cibulkovi, Vrázova 53, Brno, 600 00. Je to hoch, který nahrává a přehrává ve velkém rozsahu všechny pásky nekonformní hudby, dělá mnoho záslužné práce (přesahující rámec domova) a už do toho investoval všechny úspory své i své matky. Už vícekrát jsem Ti chtěl o tomhle napsat, ale vždycky jsem nějak zapomněl. Teď mi to bylo připomenuto zprávami o jeho zoufalé finanční situaci. Díky!“
(Havel Janouchovi, 12.7.1984)

Na základě této zprávy byly posílány zásilky tuzexových bonů Petrovi Cibulkovi, po jeho uvěznění je dostávala jeho matka.

Podotknu, že jsme posílali Tuzexové bony mnoha adresátům – bylo jich hodně přes stovku. Nedávno jsem ve Stockholmu na jedné konferenci zveřejnil jejich neúplný seznam: jsou v něm budoucí ministři i premiéři, velvyslanci, rektoři dvou našich nejdůležitějších universit, poslanci, několik tuctů universitních profesorů, nejvýznamnější představitelé čtyř církví (katolické, českobratrské, starokališné a židovské), asi všichni spisovatelé a novináři, kteří nemohli být publikováni doma, a prakticky všichni známější disidenti. Za výběr těch, kdo byli na našich seznamech, se vůbec nestydím. Musím však dodat, že kandidáti byli většinou navrhováni z domova a že naše seznamy byly s domovem průběžně konsultovány.

Dodám, že jsme se snažili mít ve věcech finančních až úzkostlivý pořádek: pečlivě jsem rozlišoval mezi penězmi nadačními a prostředky, které jsem dostal jako honoráře pro Václava Havl: ty jsem si pečlivě zapisoval a ukládal na svůj bankovní účet. Havel pak s nimi mohl volně disponovat – jednou mě třeba požádal, abych poslal docela slušnou částku jedné krajance, která se ocitla ve finančních problémech.
Když byl doma vyroben film „Dopisy Olze“, dostal jsem od Václava Havla m.j. i takový dopis:

„1) Dopisy Olze – film. Prosím, abys peníze, které vynese, dával do nějakého zvláštního šuplíku nebo kolonky a podle jejich množství Ti budu posílat žádosti, jak s nimi naložit. Zatím bych měl tyto:
a) Zaplatit vyvolání filmu tomu, kdo ho platil. Je to buď Vilém2 nebo já, on to zařizoval a nevím, zda to platil ze svých peněz nebo z mých. Bylo to asi 800 DM*
b) Já na to dal ze svých peněz 1000 Kč (na materiál), to mi můžeš převést na nějaké mé kontíčko u Tebe.
c) 2 000 Kč na to šlo z operativního fondu, to by snad šlo nějak poslat někomu z těch, na které peníze pro operativní fond chodí.
Tím by byly vyčerpány výlohy za ten film, resp. jeho dluhy.
Budou-li ještě v té kolonce další peníze, prosím, abys jednorázově poslal větší částku (třeba tak 1000 DM) na adresu Michal Hýbek, V Jirchářích 5, Praha 1. Nenechal by si to jako honorář, žádný nechce, ale užíval by to na nezávislou filmovou činnost, nejen svou…“
(Havel Janouchovi, 2.11.1986)

Uvedené citáty z našich dopisů – je skoro zázrak, že se prakticky celá korespondence zachovala a mohla být vydána – přesvědčivě ukazují, jak odpovědný vztah měl jak Václav Havel tak i Nadace Charty 77 k finančnímu hospodaření v disentu.

Musím též znova zdůraznit, že Havel dal Nadaci Charty 77 celou řadu svých osobních cen, které si mohl ponechat. Šlo o cenu Erasma Rotterdamského (skoro půl milionu německých marek) a třetinu ceny Olofa Palmeho. Navíc věnoval Nadaci Charty 77 celou cenu Sonningovu (500.000 dánských korun), která byla použita na nákup Leksellova Gama Nože v roce 1991-1992. Havel byl tudíž jedním z největších jednotlivých sponzorů Nadace Charty 77.

Nezodpovědným a lehkovážným kritikům Václava Havla i těm, kdo jim poskytují tribunu, doporučuji, aby si celou naši korespondenci (vyšla v roce 2007 v nakladatelství Akropolis) přečetli a teprve potom o těchto věcech mluvili či psali. Kdyby jim přesto zůstaly nezodpovězené otázky, odpovím je s pomocí archivních materiálů.

Oslavenci Václavu Havlovi přeji k dnešním pětasedmdesátinám vše nejlepší, hlavně hodně zdraví.
František Janouch
5.10.2011