Může zemní plyn být opravdu "zeleným" palivem? Proč tak rozhodla Evropská komise?

Sešel jsem se před lety na jednom bruselském zasedání s Alexejem Millerem, šéfem všemocného ruského Gazpromu. Propagoval ve svém vystoupení, jak jinak, ekologický zemní plyn, který Rusko ve velkém dopravuje hlavně do Evropy. O přestávce jsme pili kafe a já se ho zeptal, jaké jsou ztráty při vrtech, těžbě a dopravě zemního plynu na desítky tisíc kilometrů ze Sibiře či z dalekého Severu do Evropy. Byl mou otázkou zřejmě překvapen. Já byl zase překvapen, že nedokázal na mou otázku spatra odpovědět.

Zemní plyn je totiž ekologicky velice výhodným palivem. Při výrobě jednotky elektřiny či tepla s pomocí zemního plynu bude atmosféra zatížena podstatně menším množstvím skleníkových plynů, než kdyby stejné množství elektřiny či tepla bylo vyrobeno třeba z hnědého uhlí nebo nafty. Při spalování všech fosilních paliv, včetně zemního plynu, se totiž vytváří kysličník uhličitý (C02), který slouží jako „lapač“ odražených slunečních paprsků, zadržujíc sluneční teplo v atmosféře.
Alexeje Millera má otázka zaujala. Dříve, než jsem mu však stačil vysvětlit, proč se vlastně ptám, snažil se mi vysvětlit, proč mi vlastně nemůže odpovědět. „Víte“, řekl mi, „zemní plyn je tak levný a je ho tolik, že jakékoliv snahy zmenšit ztráty při čerpání a transportu zemního plynu by byly mnohem dražší, než cena zemního plynu, který se při vrtech, čerpání či transportu k místu jeho spotřeby „ztratí“ do atmosféry“.

Do atmosféry se zemního plynu ztratí asi dost. Odborníci odhadují, že se jedná o 10%-15% vytěženého zemního plynu. Mám v dobré paměti neštěstí, které se událo koncem osmdesátých let někde na Sibiři. Potrubí Gazpromu bylo netěsné, šlo údolím paralelně s transsibiřskou magistrálou, panovaly kruté sibiřské mrazy, unikající plyn se držel při zemi, dokud ho jiskra vlaku nevznítila. Pokud mi paměť slouží, neštěstí si vyžádalo přes pětset obětí.

Zasedání Evropské komise, kterého jsme se oba zúčastnili, bylo věnováno energetice a omezením emisí skleníkových plynů.
Příčina možného přehřátí naší zeměkoule spočívá totiž v tom, že na Zemi totiž neustále dopadá velké množství slunečního záření. Naštěstí se skoro dvě třetiny tohoto záření od povrchu Země odráží do kosmického prostoru. Při spalování všech fosilních paliv se však do atmosféry uvolňuje kysličník uhličitý, jehož molekuly mají velký účinný průřez pro zachycování slunečního záření, reflektovaného naší zeměkoulí. Při určitém procentu ztrát těženého a dopravovaného na velké vzdálenosti zemního plynu by se tedy mohlo stát, že zemní plyn může začít přispívat k přehřátí naší planety více, než spalování černého či hnědého uhlí.

Vysvětlil jsem Alexeji Milerovi příčinu svého znepokojení, tedy znepokojení fyzika. Zemní plyn totiž sestává převážně z plynu, zvaného methan (CH4). A metan, jak fyzici dobře ví, protože to přesně změřili, je až 40x účinnějším skleníkovým plynem, než je kysličník uhličitý, který je dnes hlavní příčinou našeho znepokojení, že se planeta Země začíná přehřívat. To znamená, že jednotka – molekula, gram, kubický cm – zemního plynu, tedy převážně metanu, zadrží v atmosféře zhruba 40 krát více slunečního záření, než jednotka kysličníku uhličitého, jehož rostoucí koncentrace nyní tak zneklidňuje politiky. Odborníci tvrdí, že celkové ztráty při těžbě a dopravě zemního plynu k místu spotřeby dosahují 10 až 15%.

Alexej Miler se však ukázal být schopným businessmanem. „To není nakonec tak špatný nápad“, řekl mi při dalším šálku kávy. „Možná, že bychom zmenšení ztrát při těžbě a transportu zemního plynu mohli využít v rámci Kyotského protokolu a vydělat na tom“.

To jsem zase nechápal já – prostý teoretický fyzik. Naštěstí byl konec přestávky na kávu a my se museli vrátit do posluchárny a věnovat se dalším úvahám a diskusím.

Vzpomněl jsem si na tento rozhovor dnes, když jsem se dočetl ve zprávách, že EU nakonec podlehla nátlaku plynové lobby a uznala zemní plyn jako zelený energetický zdroj: nesporně ohromné vítězstvím pro plynařskou lobby a velká porážka pro lidstvo.

Kdyby mi nějaká víla z pohádky dala kouzelnou moc, poslal bych pár tuctů bruselských úředníků zopakovat si maturitní zkoušky v nějakém pořádném gymnáziu. Navíc bych ještě nechal důkladně přezkoumat toky peněz z Gazpromu do Bruselu.
Zpráva z Internetu: http://www.guardian.co.uk/environment/2012/may/29/gas-rebranded-green-energy-eu