ČEZ a bezpečnost naší země
K diskusi o naší energetické bezpečnosti
Před jedenácti lety, tedy v roce 2002, když hrozila privatizace ČEZu, jsem v Právu napsal, že hlavním úkolem této společnosti s majoritní státní účastí, je starat se o energetickou bezpečnost země, stejně jako je úkolem MNO starat se o naší vnější bezpečnost, a MV o naši vnitřní bezpečnost.
Bohužel se vedení ČEZu staralo po léta hlavně o rychlé navýšení zisku firmy. Zaměstnanci ČEZu byli denně při příchodu do zaměstnání informování na velkých světelných displejích o kursu akcií „své“ firmy. Tato politika vedla například k tomu, že odměna pro tehdejšího šéfa této firmy za rok 2007 pouze z opčního programu se blížila jedné miliardě Kč. Naše veřejnost, ani naši politici na tuto nehoráznost v odměňování ve firmě s většinovou státní účastí, bohužel, adekvátně nereagovali.
Zhruba ve stejné době odstoupil švédský šéf velkého mezinárodního koncernu ABB Percy Barnevik. Dostal odstupné ve výši kolem 300 miliard Kč. Tato skutečnost vyvolala ve švédské společnosti tak silnou negativní reakci, že Percy Barnevik musel nejen odstoupit z vedení významného Wallenbergova fondu, ale navíc se i „dobrovolně“ zřeknout značné části uvedené „odměny“.
Výsledky podnikání ČEZu v politicky a hospodářsky tak problematické oblasti jako je Balkán, tedy zatím konkrétně Albánie a Bulharsko, nedaly na sebe dlouho čekat. ČEZ se octl v samotném ohnisku politických konfliktů v Bulharsku. Je to to, co si naše vláda a její premiér přejí? Pokud ne, proč majoritní „státní“ většina v představenstvu schvaluje tuto podivnou politiku ČEZu?
Ministr MPO Kuba, do jehož zodpovědnosti energetika patří, a který se podle všeho snaží rozplétat různé motanice kolem ČEZu, podezřelého třeba z rozprodeje lukrativních dceřiných společností (např. I&C Energo) a podivného balkánského hospodaření, už dostal přes prsty od ministra Kalouska, který Kubovi vzkázal, aby nemluvil za ČEZ, neboť ČEZ má své orgány, představenstvo a dozorčí radu, a též svého akcionáře, kterým je většinově český stát, representovaný ministerstvem financí. Neměl by spíše než ministr Kalousek za posici zástupců státu v orgánech ČEZu odpovídat ministr průmyslu? A neměla by se politika ČEZu octnout občas i v programu jednání naší vlády?
Před jedenácti lety, tedy v roce 2002, když hrozila privatizace ČEZu, jsem v Právu napsal, že hlavním úkolem této společnosti s majoritní státní účastí, je starat se o energetickou bezpečnost země, stejně jako je úkolem MNO starat se o naší vnější bezpečnost, a MV o naši vnitřní bezpečnost.
Bohužel se vedení ČEZu staralo po léta hlavně o rychlé navýšení zisku firmy. Zaměstnanci ČEZu byli denně při příchodu do zaměstnání informování na velkých světelných displejích o kursu akcií „své“ firmy. Tato politika vedla například k tomu, že odměna pro tehdejšího šéfa této firmy za rok 2007 pouze z opčního programu se blížila jedné miliardě Kč. Naše veřejnost, ani naši politici na tuto nehoráznost v odměňování ve firmě s většinovou státní účastí, bohužel, adekvátně nereagovali.
Zhruba ve stejné době odstoupil švédský šéf velkého mezinárodního koncernu ABB Percy Barnevik. Dostal odstupné ve výši kolem 300 miliard Kč. Tato skutečnost vyvolala ve švédské společnosti tak silnou negativní reakci, že Percy Barnevik musel nejen odstoupit z vedení významného Wallenbergova fondu, ale navíc se i „dobrovolně“ zřeknout značné části uvedené „odměny“.
Výsledky podnikání ČEZu v politicky a hospodářsky tak problematické oblasti jako je Balkán, tedy zatím konkrétně Albánie a Bulharsko, nedaly na sebe dlouho čekat. ČEZ se octl v samotném ohnisku politických konfliktů v Bulharsku. Je to to, co si naše vláda a její premiér přejí? Pokud ne, proč majoritní „státní“ většina v představenstvu schvaluje tuto podivnou politiku ČEZu?
Ministr MPO Kuba, do jehož zodpovědnosti energetika patří, a který se podle všeho snaží rozplétat různé motanice kolem ČEZu, podezřelého třeba z rozprodeje lukrativních dceřiných společností (např. I&C Energo) a podivného balkánského hospodaření, už dostal přes prsty od ministra Kalouska, který Kubovi vzkázal, aby nemluvil za ČEZ, neboť ČEZ má své orgány, představenstvo a dozorčí radu, a též svého akcionáře, kterým je většinově český stát, representovaný ministerstvem financí. Neměl by spíše než ministr Kalousek za posici zástupců státu v orgánech ČEZu odpovídat ministr průmyslu? A neměla by se politika ČEZu octnout občas i v programu jednání naší vlády?