S Járou Cimrmanem o první přímé volbě presidenta

Jak z téhle volební šlamastiky ven? Koho má volit v podstatě levicový volič? Když jsem se v roce 1979 stal švédským občanem, volil jsem nejdříve sociální demokraty. Jejich lídři měli jasný program, podporovali a udržovali navíc čs. otázku živou. Odešel však Olof Palme, odešel, na penzi i Carlsson a já začal volit podle výkonu lídra té či oné strany: jednou-dvakrát jsem volil liberály, nyní volím konservativní stranu („moderáti“) : mají sympatického а výkonného lídra a velice kompetentního ministra financí. V dnešní době finančních turbulencí je to k nezaplacení!
ČSSD naopak udělala za posledních 10-15 let vše, aby odvrátila sympatie levicových a středových voličů. Nesympatický, dokonce anti sympatický Paroubek, kterého bych mohl volit pouze se zavřenýma očima a navíc se zcela vypnutým mozkem. Mladičký Gross, který se tak dlouho motal ve svých výpovědích, až pohádkově zbohatl a na veřejné mínění se z Floridy vykašlal.
Jak Zemana, tak i Schwarzenberga jsme z našeho prvního s Cimrmanem kádrování vyřadili z důvodů, které platí i po prvním kole.(Vykalkulovali jsme si však zcela správně čtyři nejúspěšnější kandidáty!)
Zemana, dnes zřejmě nejschopnějšího českého politika, jsme vyřadili za opoziční smlouvu, neschopnost vypořádat se s korupcí (naprosté fiasko vládní akce čisté ruce) a velké nebezpečí, že by v případě Zemanova zvolení Klaus mohl pokračovat ve svém zhoubném vlivu na postavení ČR v EU; trochu i za Zemanova válečnická prohlášení ohledně Iránu i israelsko-arabské politiky. Navíc je zde fenomén Šlouf. Vyjádření Zemana, že se stará o vnuky bylo velice slabé, Miloše Zemana zcela nedůstojné.
Karla Schwarzenberga jsme vyřadili hlavně kvůli jeho vysokému věku: Český prezident by neměl slavit osmdesátku na Hradě. Je to však zkušený a zasloužilý politik: Byl jsem s ním na týdenní návštěvě Mezinárodní helsinské federace v Moskvě v lednu 1988, historicky to první návštěvě nevládní západní skupiny v SSSR a viděl jsem, s jakým respektem tam byl přijímán. Byl jsem s ním i v Budapešti 1985, i v Polsku 1988 při setkání s Walensou i na Wroclawském festivalu a viděl jsem, jak umí získávat respekt a oblibu. Pomáhal mi přenést Nadaci Charty 77 ze Stockholmu do Československa a byl členem její správní rady.
Z druhé strany je Schwarzenberg členem Nečasovy vlády a předsedou podivného politického (zhoubného?) novotvaru TOP 09. Snaží se v zahraničí, seč mu síly stačí a naše ústava mu dovoluje, paralyzovat ostudy, které naši politici, hlavně v čele s presidentem Klause. páchají v naší zahraniční politice. Méně ctím Karlovo „úsilí“ okřiknout premiéra a „svého“ ministra financí při provádění antisociální politiky a hlavně církevních restitucí, za kterými fakticky stojí.
Nejít k volbám a nechat rozhodnout za sebe ty disciplinovanější voliče – to není můj, a ani Járy Cimrmanův (pokud si ovšem vyřídil voličský průkaz) přístup.
Takže? Zeptali jsme se s Járou Cimrmanem skoro současně.
„Takže jít k volbám a volit Karla Schwarzenberga!“ Řekl jsem já a Jára Cimrman dodal: „Pomůžeme mu snad odpoutat se alespoň trochu jak od Nečasovy vlády, která má už z ostudy ušito hned několik kabátů, tak i od TOP 09. Tyhle kamarádšofty mu hodně pošpinily reputaci“.
Jára Cimrman si vzpomněl na staré přísloví: Ze dvou zel volíme menší! A všeznalý internet nás poučil, že tento princip byl jednou (někdy v osmdesátých letech, tedy ještě za komunistů!) použit dokonce i v čs. zákonodárství.
To nás trochu uklidnilo: Jára Cimrman si dal podle jednoho z kandidátů pivo, já podle druhého štamprličku (ale docela maličkou) slivovice, ač normálně tvrdé alkoholy nepiji. Mimořádné situace však vyžadují mimořádné kroky.

PS. Jára Cimrman vzkazuje: Nejít ke druhému kolu presidentských voleb je tou největší pitomostí. Já se pod jeho výzvou podpisuji.