uveřejnil jsem dnes, 3. 5. 2010 v Právu tento komentář.


Právo bylo prvním českým deníkem, který se 2006 zmínil na první straně o justičním skandálu kolem MUDr. Uzunoglu, právem srovnávaným s Dreyfusovou aférou.
Právo tak výrazně přispělo k vynesení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, který v roce 2008 zprostil Dr. Uzunoglua všech obvinění, která celých třináct let konstruovala česká policie a státní zástupci, a se kterými si nekompetentní a neefektivní český soudce asi nevěděl rady.
Držet nevinného člověka dva a půl roku ve vězení a potom jej přes deset let trestně stíhat je nesporně těžkým zločinem, který se udál jménem České republiky.
V civilizované společnosti se za zločin musí platit. Bohužel české zákonodárství promlčuje zločiny našich nekompetentních orgánů činných v trestním řízení po několika málo letech a nečiní je vůbec hmotně odpovědnými za zneužívání jejich zákonných pravomocí. Za jejich omyly, nesprávná rozhodnutí či dokonce zlé úmysly proto musí platit stát.
V uplynulých dnech, po více než 16 letech, padly v kauze Uzunoglua první pravomocné rozsudky Městského soudu v Praze, které zločin českého státu kompenzují alespoň částečně finančně.
Právo (29. 4. 2010) však o tom informovalo způsobem, vyvolávajícím podiv i pobouření. Deník totiž napsal, že se Uzunogluovi „nic … nepodařilo prokázat“. Ve stejné zprávě se o Dr. Uzunogluovi, který v roce 1994 vlastnil mj. velice úspěšný podnik Meridian, píše, že „měl … vykonávat funkci jednatele a ředitele“ Meridianu.
Čeština je jazyk nejen bohatý, ale i přesný. Zmíněné formulace jsou v rozporu s pověstí Práva jako jednoho z nejserióznějších českých deníků.