Mám rád britského street artového umělce Banksyho, který anonymně vstupuje se svými díly do veřejného prostoru a zanechává na zdech či jiných plochách obvykle vtipné reflexe na aktuální témata. Vedle výtvarného projevu má dokonale zvládnutou sebeprezentaci a umně kombinuje sociální, protiválečná, kulturní či politická poselství. Protože tvoří v utajení, okatě pohrdá autorskými právy a svůj značně benevolentní přístup podtrhl slavným výrokem „Copyright is for losers“, čili volně přeloženo „Autorské právo je pro nešťastníky, ztroskotance, břídily, nuly,...“. Dle libosti můžete doplnit další existující výrazy pro ty, kdo stojí na tom nejnižším stupínku úspěchu.
15. března t. r. Jaroslav Dušek a Petr Kotek, aka Pjér la Šé’z, hovořili v Divadle Kampa s Milanem Calábkem o koronaviru. V průběhu večera zazněl názor, že lze nemoc vyléčit dávkami antabusu a glukonátu měďnatého. Nepřísluší mi se vyjadřovat k odborné úrovni diskuse, ale je nepopiratelné, že diskutující nevelebili Adolfa Hitlera, nešířili dětskou pornografii či nenabádali k násilí na skupině obyvatelstva. Čili nedopouštěli se čehokoli, co by bylo možné vnímat jako nezákonné.
Mám rád architekturu a na rozdíl od jiných forem vizuálního umění ji vnímám jako velice důležitý prvek, který pozitivně (v ideálním případě) zasahuje do života nejširší veřejnosti. Nepatřím mezi zaryté příznivce brutalistní architektury a rozhodně si nemyslím, že veškeré stavby ze sedmdesátých a osmdesátých let patří mezi nedotknutelné poklady národní architektury. Je jen škoda, že zbourané domy zhusta nahrazuje architektura horší, tuctová a nezajímavá.