Výrazně si pamatuji lednové dny roku 2013, kdy do druhého kola přímé prezidentské volby postoupili Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman. Oněch 14 dní mezi první a druhou volbou bylo v mém dosavadním občanském životě – vedle zážitku z roku 1989 – asi nejnadějnějších. Po deseti letech prezidentování čehosi, co hovořilo o liberální ekonomice, ale zavíralo oči před tunelováním, co proklamovalo konzervativní hodnoty, ale spíše pošilhávalo po putinovském Rusku, svitla naděje, že by na Hradě usedla hlava státu, která hledí do civilizované Evropy, a ne do gubernií východu.