Dvě poznámky ke cause Peroutka
Ve čtvrtek 2. července tohoto roku padl pravomocný rozsudek v případu „Peroutka“. Výsledek sporu m.j. přinesl jednu dobrou zprávu a potvrdil jednu špatnou, která ale není žádnou novinkou. Ono pozitivní sdělení soudu zní, že nikdo v této zemi nestojí nad zákonem, jak se nás setrvale pokoušelo přesvědčit Ministerstvo financí, které v této cause reprezentuje stát, a vedlejší účastník, Ing. Miloš Zeman. Jejich logika totiž byla taková, že pokud žádný zákon neupravuje, jak se má prezident chovat na mezinárodních konferencích (kde zazněla vytýkaná slova o Ferdinandu Peroutkovi), tak ani nelze dovodit, že by vyřčenou nepravdou porušil nějakou normu a stát se nemusí za svého prezidenta omlouvat. Asi předchozí větu budete muset přečíst několikrát, abyste tento konstrukt pochopili… Naštěstí odvolací soud pokroucenou argumentaci nepřijal a jasně řekl, že není možné připustit, aby stát – rozuměno prezident – bez jakékoli nápravy zasahoval do osobnostních práv kohokoli, pokud se tak děje cestou nepravdivého a dehonestujícího výroku.
Naopak zmíněné potvrzení příliš radostné není. Soud nám totiž opětovně sdělil, že na Hradě sedí lhář. Můžeme si samozřejmě hrát s pojmy, že lhář jedná úmyslně, zatímco vyřčená nepravda nemusí být vedena záměrem uškodit. To ale můžeme rozlišovat v případě, kdy se původce takové nepravdy omluví, jakmile zjistí, že se zmýlil. Jak dobře víme, náš pan prezident s oblibou nepravdy vypouští, ale korekce či omluvy se od něj dočkáme zřídkakdy. Pokud není schopen za pět let v sobě najít tolik slušnosti, aby se za vyslovenou a prokázanou nepravdu omluvil, jiné označení než lhář lze jen stěží zvolit.
Nu, můžeme ovšem ještě připustit, že se Ing. Zeman jen mýlí bez záměru uškodit. V takovém případě je ale za dobu jeho politické kariéry frekvence vyřčených a prokázaných nepravd tak vysoká, že bychom mohli hovořit o bájivé lhavosti. Čili o poruše, kdy svým fantazírováním nechce ubližovat, nýbrž jen poutat pozornost. Ale ani takový závěr nebude naplňovat valnou část občanů této země nadějnými vyhlídkami na zbytek prezidentského období Ing. Zemana.
Tak jako tak nám asi nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a přikládat výrokům hlavy státu buď nulovou, nebo velice nízkou hodnotu uvěřitelnosti. Ale ve výsledku je to jedno, voliči jiných prezidentských kandidátů takový přístup už dávno zvolili a elektorát Miloše Zemana se dále bude bavit jeho bonmoty bez ohledu na to, zda jsou pravdivé či ne. Jen si člověk musí povzdychnout, jakou vypovídací hodnotu o naší společnosti takový „hradní“ stav má.
Naopak zmíněné potvrzení příliš radostné není. Soud nám totiž opětovně sdělil, že na Hradě sedí lhář. Můžeme si samozřejmě hrát s pojmy, že lhář jedná úmyslně, zatímco vyřčená nepravda nemusí být vedena záměrem uškodit. To ale můžeme rozlišovat v případě, kdy se původce takové nepravdy omluví, jakmile zjistí, že se zmýlil. Jak dobře víme, náš pan prezident s oblibou nepravdy vypouští, ale korekce či omluvy se od něj dočkáme zřídkakdy. Pokud není schopen za pět let v sobě najít tolik slušnosti, aby se za vyslovenou a prokázanou nepravdu omluvil, jiné označení než lhář lze jen stěží zvolit.
Nu, můžeme ovšem ještě připustit, že se Ing. Zeman jen mýlí bez záměru uškodit. V takovém případě je ale za dobu jeho politické kariéry frekvence vyřčených a prokázaných nepravd tak vysoká, že bychom mohli hovořit o bájivé lhavosti. Čili o poruše, kdy svým fantazírováním nechce ubližovat, nýbrž jen poutat pozornost. Ale ani takový závěr nebude naplňovat valnou část občanů této země nadějnými vyhlídkami na zbytek prezidentského období Ing. Zemana.
Tak jako tak nám asi nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a přikládat výrokům hlavy státu buď nulovou, nebo velice nízkou hodnotu uvěřitelnosti. Ale ve výsledku je to jedno, voliči jiných prezidentských kandidátů takový přístup už dávno zvolili a elektorát Miloše Zemana se dále bude bavit jeho bonmoty bez ohledu na to, zda jsou pravdivé či ne. Jen si člověk musí povzdychnout, jakou vypovídací hodnotu o naší společnosti takový „hradní“ stav má.