V květnu tohoto roku jsem publikoval blog s názvem „Bludný odkaz ministra nekultury“ (https://blog.aktualne.cz/blogy/frantisek-vyskocil.php?itemid=36950), ve kterém jsem se věnoval tématu pochybného „sestřelení“ Jiřího Fajta z pozice generálního ředitele Národní galerie v Praze (NGP). Když nastoupil do funkce ministra kultury Lubomír Zaorálek, opatrně jsem zajásal, protože jsem nabyl pocit, že o kultuře - na rozdíl od pana doc. Staňka - něco ví a jeho první kroky působily sympaticky. Nastolený pozitivní dojem upevnily i další činy, omluva Jiřímu Fajtovi za neférové odvolání, zrušení původního výběrového řízení na generálního ředitele NGP a vyhlášení nového, třístupňového. V první řadě byla jmenována Garanční rada NGP a výběrová komise v čele s arch. Pleskotem, které bylo svěřeno vyhodnocení koncepcí přihlášených uchazečů. Slibná – a v české kotlině nevídaná – byla i další kola, a to manažerský test tří kandidátů doporučených výběrovou komisí a odeslání jejich vizí k posouzení ředitelům prestižních světových výstavních institucí. Od vídeňské Albertiny po newyorské Metropolitní muzeum umění. Po vyhodnocení těchto tří různých kritérii ministr Zaorálek včera oznámil, že do funkce generální ředitelky NGP jmenuje paní Alicji Knastovou.

Očekával jsem, že ministr současně s vyhlášením jména vítěze zveřejní i hodnocení představitelů světových sbírkových institucí. Tak ale neučinil a jeho vysvětlení vrhá na celé výběrové řízení „staňkovský“ stín. Dle médií ministr své rozhodnutí obhajoval tak, že "…není možné zveřejnit ústní pohovory před komisí, stejně jako není možné zveřejnit výsledky assessmentu. A vytáhnout jen kus z toho celku, podle kterého jsem se rozhodoval, by mi přišlo nešťastné. Nevytvářelo by to přesný obraz."

Rozumím tomu, pokud se ministr zdráhá podělit s veřejností o pohovory před výběrovou komisí a výsledky assessmentu. Chápu, že součástí pohovorů a testů mohou být i velice osobní sdělení, která nejsou určena ke zveřejnění. Ale posouzení koncepcí ze strany světových hodnotitelů? Koncepcí, u kterých sami kandidáti věděli, že budou propírány z mnoha stran a zveřejněny být musí, aby se mohla odborná i laická veřejnost seznámit s názory respektovaných odborníků na směřování NGP, které jí chtějí žhaví kandidáti na generálního ředitele vtisknout? Zejména jedná-li se o nejvýznamnější tuzemskou galerii zřízenou zákonem a pod dohledem státu? Toto tajnůstkářství nemá žádné ratio či zákonný podklad a ministr se nemůže vykroutit ani tvrzením, že byly tři zmíněné koncepce zástupcům světových institucí zaslány anonymně. Takový argument je zcela mimo a nepřebije oprávněný zájem veřejnosti na zpřístupnění těchto klíčových posouzení, o které se měl ministr při svém rozhodnutí opírat.

Jednoduše řečeno, vinou absence názorů ředitelů oslovených institucí se z celého výběrového řízení stává subjektivní a nepřezkoumatelná volba ministra kultury. Tuto zákonem přisouzenou roli mu za současného neradostného stavu Statutu NGP nelze upřít, jen si mohl ušetřit tanečky s výběrovým řízením, které díky absenci zmíněného hodnocení ztrácí na své transparentnosti. Na celém jmenování nové generální ředitelky tak ulpěla nesmazatelná pachuť, že nadějně rozjetý proces jde „šejdrem“, a jedná se spíše o falešnou hru s uměnímilovnou veřejností, než o upřímnou snahu naplnit jasná a ověřitelná kritéria.