Již nějaký čas jsme vystaveni křesťanskému třeštění Jiřího Ovčáčka, který z pozice redaktora komunistických Haló novin (u jejichž čtenářů vyvolává slovo „Bůh“ nauzeu a nutkání zabíjet) konvertoval k horlivému moralizování a každodennímu poučování celého světa, co má dělat jinak, co je a není správné. To by mohlo být chvályhodné, pokud by Jiří Ovčáček svoji pozornost v první řadě obrátil ke svému chlebodárci a skupině jeho nejbližších nohshledů. Pokud Bibli skutečně dobře studoval, měl by vědět, že náš Pán má nejraději obrácené celníky a nevěstky. A že v Novém zákoně stojí, že nemáme vidět třísku v oku svého bližního, pokud nám z našeho čouhá břevno. Takže by mu bylo bezesporu v životě věčném připsáno k dobru, pokud by se soustředil na své bezprostřední okolí a pokusil se pana Ing. Zemana a třeba i pány Nejedlého a Mynáře též obrátit na správnou cestu. Přiblížit jim takové hodnoty, jako je láska k bližnímu (a to i nepříteli), pokora, odpuštění, pokání, střídmost…. Protože například náš pan prezident – alespoň soudě dle jeho veřejných výstupů - lásku sice projevuje, ale pouze vůči všemožným východním despotům, estébákům, podvodníkům, zbrojařům a jiným osobám, jejichž jednání určitě není vedeno Desaterem či křesťanskou láskou.

Partička kolem pana prezidenta dělá vše pro to, aby byl skutečný zdravotní stav Miloše Zemana pro „spodních deset milionů“, jichž je prezidentem, utajen až do oblíbeného roztrhání těla. Čili vyjma skupiny vyvolených nikdo netuší, jak na tom Miloš Zeman skutečně je. V každém případě mu přeji pevné zdraví, aby mohl ještě dlouhá léta trávit na své milované Vysočině. Ale ne na Hradě či v Lánech. A dobrý křesťan Jiří Ovčáček by mu mohl pomoci v tom, aby zbylý čas věnoval kontemplaci a usmíření se všemi, které urazil a o kterých lhal.