Měl jsem to štěstí před léty poznat Soňu Červenou, a to v situaci ne právě veselé. Obrátila se na mě poté, co zjistila, že je evidována v materiálech bývalé Státní bezpečnosti, jako „tajný spolupracovník“, neboli agent. Logicky se jí tato skutečnost velice dotkla. Přiznávám, že taková zastoupení nemám rád, advokát se musí ponořit do hlubin starých estébáckých spisů plných hnusu, lži a utrpení. A nelze odhadovat, co se o klientovi dozví. Ale byl jsem aristokratickým vystupováním a překrásnou češtinou Soni Červené natolik uchvácen, že jsem v jakémsi omámení případ převzal.

Myslím, že nevyzradím žádné advokátní tajemství (ostatně, případ byl medializován), ale ze všech historických materiálů, které jsem prošel, jasně plynulo neobyčejné hrdinství Soni Červené, která i za cenu ohrožené kariéry estébákům nabídku spolupráce opakovaně odmítala. A to by jí kolaborace zajistila bezproblémový odjezd do vytoužené ciziny a realizaci dalších uměleckých úspěchů. I tak se jí za značně dramatických okolností podařilo přejít z Berlína východního do západního a následně mohla svému talentu nechat vyniknout v plné šíři na světových operních scénách. Ale to je jiný příběh, ten všichni známe. Nebylo tedy nikterak překvapivé, že soud bez zaváhání prohlásil, že Soňa Červená nikdy ani náznakem s tajnou policií nespolupracovala a v seznamech StB figuruje neoprávněně.

Soňa Červená mi při našich setkáních odvyprávěla mnohé další příběhy ze svého života, z nichž některé byly jak vystřižené z akčních filmů. Mimo jiné i ten, jak unesla tělo své mrtvé matky z pitevny, aby je tajně uložila do rodinné hrobky a neskončilo v neoznačeném hrobě.

Nemám rád výraz „Čest jeho/její památce“, kterým se různé kulturní instituce loučí s všemožnými zasloužilými umělci, byť se často jedná o osoby s režimem kolaborující a ve výsledku s pochybnou ctí i památkou. Ale v případě Soni Červené toto spojení platí bezezbytku a vrchovatě, její památka je skutečně čestná. Takto výjimečných osobností, u kterých se snoubí pevný charakter s obrovským uměleckým talentem, máme poskrovnu. Čest její věčné památce…