Ke zvýšené tvůrčí aktivitě na blogu mě vybudily výroky Miloše Zemana pro CNN Prima News, které jsem si přečetl na idnes.cz, bulvárním to portálu ze svěřenského fondu „generátoru náhodně zvolených slov“ a milovníka češtiny, Andreje Babiše. Jak prostupující spojení. Již samotný dezolátní titulek článku „Kdo dokáže znásilnit, dokáže i bojovat, odsoudil Zeman Ukrajince přítomné v ČR“ chápavému čtenáři naznačuje, jak je na tom server s nestranností a vyvážeností.


V plejádě očekávatelných urážek a polopravd mne nadzvedla jedna poznámka, byť bych měl být za ta léta k podobným výrokům imunní. Miloš Zeman se obul do prezidenta Petra Pavla a jeho panelu poradců, že navrhli ke jmenování na ústavního soudce Richarda Fremra, přestože je jeho minulost diskutabilní. Exprezidentovi se pravděpodobně díky značně lihovému mandátu vykouřili z hlavy jeho neúspěšní kandidáti, namátkou Aleš Gerloch, karierní komunista (který autora blogu na PF UK učil a má ho v paměti jako servilního obhájce bolševické teorie práva), Jan Sváček, předlistopadový člen KSČ a trestní soudce, který byl namočen v nejednom průšvihu i po roce 1989, či Petr Poledník, který vydával neplatné rozhodčí nálezy, podle kterých byly vedené nezákonné exekuce. Proti takové galerii je jeden přehmat (posvěcený Senátem) mezi jinak navýsost kvalitním výběrem ústavních soudců řídký odvar.

Doporučuji Miloši Zemanovi si nejdříve zamést před vlastním prahem. Zahnojená čest (napadá mě daleko trefnější, ale nepublikovatelný termín) mu tak maximálně umožňuje odjet na Vysočinu, obejmout stromy a posílen takto načerpanou pozitivní energií požádat národ o odpuštění. A hlavně mlčet a nic nekomentovat. Z jeho politického řádění (a nejenom ve funkci prezidenta) se budeme ještě dlouho vzpamatovávat.