Před pár dny jsem byl ve Vídni a měl jsem pocit, že jsem se ocitl v jiném světě. Minimálně co do schopnosti organizovat různé elektrické samohyby. Vídeň je bezesporu turisticky stejně atraktivní město jako Praha, nicméně pohyb a zejména odkládání elektrokoloběžek či elektrokol zvládá výrazně lépe. Netuším, jaká skutečnost brání představitelům města úspěšně řešit poházené elektrokoloběžky na chodnících, případně zabránit partičkám obvykle cizojazyčných návštěvníků ohrožovat občany Prahy divokou jízdou po chodnících. Nebo je moje „přecitlivělost“ dána jen tím, že na rozdíl od některých zastupitelů, kteří v Praze žijí jen pár let, jsem se v tomto městě narodil a mám k němu osobnější vztah, než pouze byznysově politický?

Proč je Vídeň schopna omezit počet elektrokoloběžek v centru na 500 a jen Praha 1 i po redukci stále počítá cca s 1400 samohyby? Proč město dramaticky nenavýší pokuty za špatně odstavené koloběžky a nedonutí tak provozovatele této služby, aby se nechovali jako na dobytém území? Proč účinně nezasáhnou obě policie (městská i ta státní), aby eliminovaly přestupky zdivočelých turistů, kteří se mnohdy i pod vlivem alkoholu proplétají mezi chodci a přímo je tak ohrožují na zdraví? Nechápu. Mám pocit, že zastupitelé snad v Praze ani nežijí, nechodí pěšky a zůstávají spokojeně zakukleni ve své bublině nezájmu.

Jasně, někteří mohou namítnout, že se negativní dopady již řeší. Ale jak se dlouho sdílené elektrokoloběžky po Praze pohybují? Šest či sedm let, možná i déle? A nyní Praha zjišťuje, že je nutné s jejich „přemnožením“ něco dělat?

Velká diskuse by se měla rozvinout i k otázce, zda mají elektrokoloběžky co pohledávat na cyklostezkách, protože je jasné, že na rozdíl od elektrokola, které je sice vybaveno pomocným motorkem, ale též poháněno lidskou silou, elektrokoloběžka ani fyzický podíl jezdce nenaznačuje. A to nemluvím o šílencích, kteří se na upravených (přečipovaných) elektrokoloběžkách řítí po pěších stezkách rychlostí 50 km/h.

Každý, kdo se za současného stavu vydá pěšky do centra musí počítat s tím, že je terčem, do kterého se dříve či později nějaká koloběžka trefí…