Jiří Paroubek se ve svém blogu pod názvem „Šlapání v porcelánu páně prezidenta pokračuje …“ pustil do Petra Pavla, protože se sešel se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, aby jí mimo jiné sdělil, že si myslí, že by bylo lepší ve sporu o zabavený lichtenštejnský majetek hledat dohodu. Když jsem si příspěvek expremiéra přečetl, neodbytně mi vytanul na mysli jeho pověstný výrok, že by zákony klidně schvaloval i s Marťany. Mám totiž pocit, že Jiří Paroubek Marťan je, nebo je jinou vesmírnou civilizací minimálně řízen.

Základní omyl Jiřího Paroubka je, že Lichtenštejnové jsou „německý šlechtický rod“, což je dávno překonaná lež ve stylu Rudého práva. Lichtenštejnové Němci být nemohou, protože jsou prostě Lichtenštejnové, jak už jejich jméno (sic!) napovídá. Ať si někdy pan Paroubek udělá výlet do Lichtenštejnského knížectví, je to sice malá, ale suverénní země. A pokud by Jiří Paroubek četl něco jiného než učebnice dějepisu z padesátých let, zjistil by, že František Josef II., kníže z Lichtenštejna, kterému stát majetky zabavil, neměl s Třetí říší a jejími zločiny vůbec nic společného. Stručně řečeno, jestliže dopadly tzv. Benešovy dekrety i na majetek Lichtenštejnů, jednalo se o prachsprostou zlodějinu.

Jiří Paroubek dále ve svém blogu naznačuje, že české soudy z výše uvedených důvodů odmítly nároky knížecího rodu. Další omyl. Již před drahnou dobou Ústavní soud řekl, že je pro něj pro účely restitucí pevně daná hranice února 1948 a za tuto čáru nikdy nepůjde. Proto pokud byl majetek ukraden před tímto datem, a v případě Benešových dekretů se jedná o rok 1945, Lichtenštejnové na něj podle tuzemských předpisů nedosáhnou, i kdyby byli stokrát v právu. Tato skutečnost ale nic nemění na tom, že Evropský soud pro lidská práva nemusí mít stejný názor, jako čeští zákonodárci, respektive Ústavní soud. Ostatně i ústavní soudce Tomáš Lichovník, který stížnost v poslední tuzemské instanci posuzoval, připustil, že se křivdy děly již před rokem 1948, ale soudy nemají zmocnění, aby v těchto případech nahrazovaly vůli zákonodárce.

Prezident Pavel a jeho poradci správně vyhodnotili, že tuzemské restituční tanečky nemusí být úplně souladné s pravidly právního státu a reálně by nám v „evropské lize“ hrozila prohra. A s tou by nám ani Marťané nepomohli…