„Matěje Stropnického nemůžu překousnout,“ říkají mí přátelé a známí, když odůvodňují, proč nemohou volit Zelené. Zajímavé je, že ti samí lidé mohou „překousnout“ Babiše, Chovance, Černochovou a Klause ml. či Kalouska, přitom politika jejich stran přivedla tuto zemi k současnému mravnímu relativismu a systémovému krachu. Politická slepota a z ní plynoucí neprozíravost voličů nic zlepšit nemůže. O to je jasnější, že se blížíme k zásadní společenské krizi, v níž moc převezmou pseudodemokraté s extremisty. A budeme mít velké štěstí, když to nenastane již letos.

V pěti dílech cyklu KOHO NEVOLIT jsem popsal konkrétní důvody, proč politické strany, které jsou momentálně v Poslanecké sněmovně, do demokratického parlamentu nepatří. V tomto článku se zabývám dvěma stranami, které jsou podle mého názoru jediné volitelné, protože jsou na rozdíl od ostatních skutečně demokratické a nexenofobní - Strana zelených a Česká pirátská strana. A na závěr ještě vyvrátíme pár předvolebních mýtů, které jsou součástí prolhané propagandy údajně silnějších politických stran.

Pět dílů cyklu KOHO NEVOLIT.
KOHO NEVOLIT, díl I. - hnutí ANO (a KDU-ČSL)
KOHO NEVOLIT, díl II. - ODS
KOHO NEVOLIT, díl III. - ČSSD
KOHO NEVOLIT, díl IV. - TOP 09 (+STAN)
KOHO NEVOLIT, díl V. - Okamurovi fašisti, KSČM a další extremisté

Volím Zelené

Volit budu Zelené. Ne, že by se mi vše z jejich programu či praktické politiky líbilo. Nesedí mi například jejich příliš opatrnický přístup k vojenským misím mimo souhlas OSN. Někdy je prostě třeba zachraňovat životy bez souhlasu OSN (etnické čistky spjaté s vražděním, mučením a znásilňováním, například). Rada bezpečnosti OSN nefunguje kvůli právu veta. To zneužívají Rusko či Čína, kterým na životech lidí nezáleží. Jsem také, na rozdíl od Matěje Stropnického, pro znovupostavení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, protože symbolizuje důležitou součást naší kultury. A tu si musíme pěstovat, jelikož patří k naší národní identitě.

Až na pár takovýchto bodů mají však Zelení volební program i dlouhodobý program (vizi) s přehledem nejlepší ze všech kandidujících stran. Nejlepší pro tuto zemi i pro spolupráci s našimi přáteli v rámci Evropské unie. Ano, myslím to tak, že členské země EU včetně Německa a Francie patří k našim blízkým. Můžeme se s nimi pohádat či nesouhlasit s nimi, ale na rozvod to v žádném případě není. Na rozdíl od Ruska (od politického vedení Ruska, nikoli od Rusů a jejich skvostné kultury.)

Ekonomoteroristi zastrašují

Proti Zeleným nejvíc vystupují ekonomoteroristi, kteří přitom tuto zemi přivedli zugrunt. Zesměšňují jejich snahy o ochranu přírody a nenávidí je, protože Zelení správně poukazují na to, že tržní fundamentalismus už u nás napáchal dost škod. Nenechejme se zastrašit či znejistit, ekonomoteroristům vždy šlo a půjde jen o vlastní kapsu, proto jim skutečně demokratické strany, které s nimi nebudou výti, vadí. Ekonomoteroristi dopředu nevidí, protože budoucnost země je nezajímá, a zpětné zrcátko zmenšují na maximum, protože zlo napáchané v minulosti nacisty a komunisty nechtějí řešit.

Jejich argument proti Zeleným zní, že některé ekologické nevládní organizace (a tudíž v jejich představách i Zelení) brzdí výstavu dálnic a tím ubližují občanům žijícím u současných silničních tahů. Jenže to plyne z arogance a hlouposti státní správy i samospráv, jež od začátku plánování dálničních a silničních tras neberou žádný ohled na přírodu, která je součástí života občanů, včetně těch, kterým prý tyto iniciativy škodí.

Zelení se ve skutečnosti občanů zastávají. Když od voličů dostanou tu možnost, zruší částečné prolomení limitů těžby uhlí, aby se nebouraly další a další vesnice na úkor zisku oligarchů, omezí kamionovou dopravu, aby lidé měli lepší vzduch a na silnicích bylo bezpečněji, zvýhodní zdravé potraviny, investují více do školství, abychom byli vzdělanější, a daňově zvýhodní ekologickou výrobu, aby bylo zdravější celkové životní prostředí. To je pro nás, občany, jedna z nejdůležitějších věcí vůbec, to je skutečný český národní zájem.

„Namísto šikany malých podnikatelů, kterou představuje například současná forma EET, se zaměříme na důkladný výběr daní z příjmů od všech podnikatelských subjektů s důrazem na velké nadnárodní společnosti a boj proti daňovým rájům,“ píší Zelení ve svém volebním programu. Ani to nezní tak, že by chtěli občanům ubližovat, právě naopak.

Důraz na demokracii a lidská práva

A není důvod jim nevěřit, ve vládě byli jen jednou (ještě za Martina Bursíka) a snažili se o svou politiku, seč jim síly stačily. Nejlepším jejich počinem z mého pohledu bylo dotované zateplování domů. Díky tomu ho máme na našem paneláku již asi pět šest let a od té doby jsme v zimě ještě ústřední topení neotevřeli. Ušetřilo se na výrobě tepla a platba za teplo šla razantně dolů.

Zelené však budu volit kvůli ještě důležitějším věcem: jsou nexenofobní a solidární s lidským utrpením válečných uprchlíků, prosazují lidská práva, vědí, co je to politická kultura. Jde o partu většinou mladších nadšených lidí, kteří v politice vidí hlubší smysl, a na rozdíl od jiných jim nejde o vlastní prospěch. Tyto volby totiž budou více než jindy o tom, jestli zůstaneme na cestě k demokracii, či se vydáme směrem k autoritářskému režimu jako Maďarsko či Polsko. A to mohou nejlépe ochránit strany, kterým jde o demokratický právní stát doopravdy, jako jsou právě Zelení.

Piráti

Program Pirátů mi není tak blízký, jsem zastáncem parlamentní demokracie, nikoli demokracie přímé, ale i tady jsou dobré body. Ale především o nich platí to, co o Zelených: jsou ve své praktické politice vzdáleni xenofobii a mají politickou kulturu. Nejednou jsme spolu s některými Piráty i Zelenými demonstrovali proti náckům a jejich otevřenému násilí a rasismu. I Piráti mohou vnést do poslaneckých lavic čerstvé povětří, které má potenciál výrazně zlepšit společenskou atmosféru. A to je dnes neocenitelné. Mnohem důležitější než ideologie a na nich založené programy.

VOLME SVOBODNĚ

A ještě pár slov k volbě jako takové, respektive k mýtům a lžím, jimiž se povětšinou ohánějí politici stran, které se podle průzkumů mají údajně dostat do sněmovny.

Mýtus o nevoličích:
Nevoličům prý nezáleží na budoucnosti země, jinak by šli k volbám. Nevolit však může být také volbou a zároveň vzkazem politikům: nemám koho volit, je to na vás, snažte se to změnit. I nevolič má proto právo po volbách kritizovat a být nespokojený. Vyslovenou propagandistickou lží je, že ten, kdo nevolí, tak volí komunisty nebo Babiše (podle toho, kdo se tím ohání). Pravda je přesně opačná: při přepočítávání hlasů na mandáty pro politické strany se započítávají pouze hlasy těch, kteří volili. Nevolič prostě a jednoduše nevolí nikoho. (Podrobnosti k přepočítávání hlasů ve volbách najdete zde.)

To samozřejmě neznamená, že je správné se na volby vykašlat, když máte koho volit, je vždy lepší to udělat. Vždycky je tu naděje, že tak pomůžete dobré věci. Znamená to však, že nemáme nadávat těm, kteří zůstali doma, protože neznáme jejich motiv k nevolbě.

Mýtus o voličích „malých“ stran
Hlas toho, kdo volí malou stranu, která prý nemá šanci dostat se do sněmovny, ve volbách propadne nebo, za druhé, bude použitý na vylepšení postavení Babiše či komunistů (opět podle toho, kdo to tvrdí). I toto je jen další tzv. mobilizační lež, která je již tak rozšířená, že někteří politici mají potřebu se vůči ní vymezit. Například kandidát Zelených František Vosecký na své facebookové stránce napsal: „Jenom pro jistotu: Když dáte hlas Zeleným, je to hlas Zeleným. Ne Babišovi, jak všude kolem slyším. Abyste dali hlas Babišovi, museli byste volit Babiše. To samé platí pro všechny ostatní strany. Váš hlas dostane ta strana, které ho dáte. Žádná jiná.“ Vosecký má samozřejmě pravdu, váš hlas v žádném případě nikam nepropadne.

Pětiprocentní hranice vstupu do sněmovny společně se způsobem přepočítávání hlasů na poslanecké mandáty pro konkrétní strany sice v některých případech zvýhodní strany, byly ve volbách úspěšnější (podle úspěšnosti v krajích), někdy ovšem mohou napomoci stranám menším, které mají výraznější úspěch jen v některých krajích. Váš hlas však vždy zůstává té straně, kterou jste volili, i v tom případě, když se do sněmovny nedostane. Peníze od státu se přidělují každé politické straně, která ve volbách získala již 1,5 procenta hlasů (a více), takže odebírání hlasů ve prospěch silnějších stran by bylo nefér vůči těm méně úspěšným. A ty potřebují peníze k přežití a tudíž i k naději, že příště budou úspěšnější. (Podrobnosti ZDE.)

Hlava 22
Varování, abychom nevolili stranu, která prý nemá šanci dostat se do sněmovny, je velmi časté a používají ho všichni, kteří se cítí silní v kramflecích. Jde však o stále stejnou demagogii a propagandu tzv. velkých stran. Na průzkumy veřejného mínění již delší dobu není žádné spolehnutí, příliš se od sebe liší a velmi často se fatálně mýlí. Nepatrně věrohodnější je snad jen trend, který se dá alespoň jakž takž vysledovat z průzkumů jdoucích několik měsíců po sobě, od více agentur zároveň. Sociologie je v tomto v krizi, nejspíš proto, že je šitá na dobu před internetovými sociálními sítěmi.

Na internetu panuje bohužel kultura anonymity spojená se zbabělostí či neochotou postavit se za svůj názor veřejně a otevřeně. Lidé lžou či si vymýšlejí i tehdy, kdy jde o průzkum anonymní, protože to již pokládají za normální. A navíc, novinářské zpracování průzkumů je otřesné. Přesto se jimi voliči řídí, protože politici, kterým průzkumy připisují úspěch, je vydávají za hotovou a na pravdě založenou věc. A protože totéž dělají novináři, aby se měli od čeho odrazit při komentování a „analyzování“. A celý tento mechanismus založený na mýtu, nikoli na faktech a realitě, pak vyvolává specificky českou Hlavu 22:

Když se každý bude řídit průzkumy a nebude proto volit určitou stranu, protože prý nemá šanci dostat se do parlamentu, tak se tam ta strana nedostane, přestože je mu názorově i personálně nejblíže. Radši zvolí stranu nebezpečnou demokracii, o níž sám sebe přesvědčí, že je menším zlem než ty ostatní (což je samozřejmě zásadní omyl). A právě z těchto důvodů vypadá po každých volbách obsazení Poslanecké sněmovny tak prabídně. Strany, které by mohly být v parlamentu co k čemu, se do sněmovny nedostanou, protože většina politiků, novinářů a následně i voličů se řídí velmi nespolehlivými průzkumy. Mnohem odpovědnější by bylo volit svobodně, nespekulovat, kdo se kam údajně nedostane či dostane, a vhodit hlas tomu podle nás nejlepšímu.

Děj se vůle Boží… kdo však má potom na to koukat.




Pět dílů cyklu KOHO NEVOLIT.
KOHO NEVOLIT, díl I. - hnutí ANO (a KDU-ČSL)
KOHO NEVOLIT, díl II. - ODS
KOHO NEVOLIT, díl III. - ČSSD
KOHO NEVOLIT, díl IV. - TOP 09 (+STAN)
KOHO NEVOLIT, díl V. - Okamurovi fašisti, KSČM a další extremisté