Znáte to: Chcete se probrat z těžkého snu, abyste si mohli oddechnout, že v realitě je to lepší. My právě prožíváme opak – raději bych znovu usnul než dál trpět pohled na tu politickou bídu. Kam se poděla ta odpovědnost, bez níž není svobody, Bůh suď. S něčím takovým se potýkali už naši slovutní novinářští předci v čele s Karlem Čapkem, jenže to bylo v bohatýrských dobách, kdy se československá samostatnost teprve rodila a šlápnutí vedle patřilo takříkajíc k učivu.

Miliarda sem, miliarda tam

Co se to vlastně nedávno v Poslanecké sněmovně stalo? Podle politiků maličkost, miliarda sem, miliarda tam, však on to už poplatník zaplatí, včetně toho, který se ještě nenarodil.

Hnutí ANO chce do veřejných rozpočtů zaseknout sekeru zhruba 90 miliard každý rok (nikoli jednorázově), k čemuž se ráda svým hlasováním připojila ODS, která do té chvíle dlouhodobě a nahlas kritizovala zadlužování státu. A též Okamurova SPD a Filipovi komunisté. ČSSD chce ovšem zvýšit stání dluh jen o 50 miliard a Piráti dokonce pouze o 40 miliard – ty částky jsou jen přibližné, jejich přesnou výši ve skutečnosti nikdo nezná, ve vyjádřeních politiků se pořád mění.

Žádná ze zmíněných stran si až do schválení zákona Sněmovnou nedělala hlavu s tím, jak tento propad veřejných rozpočtů nahradit. Hnutí ANO takovou bezstarostnou politiku vede od svého vzniku. Prázdná slova, hesla a fráze, které vedou zemi k úpadku, avšak konkrétní politiky i jejich firmy k vyššímu výdělku, jsou velkou zbraní těchto populistů. Po nás potopa, jako by po Babišovi papouškovala madam Schillerů. A voliči hnutí ANO jsou pro, oni půjdou s praporem vztyčeným klidně i do potopy, píár je píár, před tím prostě neutečeš. Je to tedy o krapet horší než za Čapka, tehdy se ještě v souvislosti s potopou hovořilo o konci světa.

„Nevím, pamatujete-li se na poslední potopu světa, asi ne, protože takové věci, jako je zasloužený trest, lidé tuze rádi zapomínají; ale nevadí, já vám to připomenu. Prostě to bylo asi tak, že se Hospodin rozhněval na lidskou prostopášnost, stranictví a jiné hříchy a rozhodl se, že už se na to nemůže dál dívat. I seslal déšť, který trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí; státní ústav meteorologický sice tvrdil, že to je příliv vlhkého vzduchu od oceánu, způsobený rozsáhlou tlakovou níží nad pevninou, ale když už Vltava vystoupila až k Museu, začali lidé říkat, že to není samo od sebe a že to zaručeně bude konec světa. A taky byl.“ (Karel Čapek, O potopě světa)

Nepohoršuj chodce!

ODS sice sdělila, že se po volbách do Sněmovny dostane k moci a okrouhá státní výdaje až na lidskou kost (investice, těšte se, zajdete na úbytě – kromě zakázek pro „podnikatele“ blízké ODS). Leč my stále tiše doufáme, že tato ideologická sekta se do Sněmovny neprobojuje tak razantně, aby mohla vládnout, a to i proto, že tupé škrtání (eufemismus) jsme si již prožili s jiným politickým géniem, Miroslavem Kalouskem, a víme tedy, jak to bolí.

Že takový způsob snižování daní rozvrátí veřejné finance? „Jsme to my, kdo tady léta varuje, že se stát pořád zvětšuje, zvětšují se výdaje, utrácejí se větší a větší částky,“ reaguje na to Fiala v rozhovoru pro irozhlas.cz. Geniální. ODS přispěje k největšímu rozvratu státních financí od vzniku Československa, aby si politici jiných stran konečně připustili, že je to špatně, že takto si nikdo počínat nemá.

„My tím vlastně vytvoříme tlak na tuto a každou další vládu, aby brala vážně krocení výdajů státu,“ dodává k tomu Fiala. Ano, v rámci onoho geniálního nápadu to má svou logiku: zničit a ochromit zemi natolik, aby to přimělo následující politiky k poslušnosti dle programu ODS, díky němuž bude země za sto let vzkvétat. Z toho je člověku do zpěvu: Červený, modrý Fiala, Fiala…

S tím by si i Čapek těžko věděl rady. I když: „Chceš-li někoho zabíti a oloupiti, učiň tak raději večer a na místě málo frekventovaném; pohoršuje to ostatní chodce… Jsi-li úředníkem republiky, spílej na ministerstva, na úřady, na všechno, ale učiň výjimku u sebe sama. Vzbudí to ve tvých posluchačích uklidňující dojem, že není ještě vše ztraceno. Nejsi-li však úředníkem republiky, není tvému hněvu mezí. Tu vylož své mínění klidně a důstojně, zab jen toho, kdo ti odporuje, a utři si chvílemi pěnu u úst… Jsi-li poslancem, řiď se aspoň všemi předchozími pravidly… Jsi-li však politickým straníkem, nemáš společenských povinností pražádných; tu svlékni šaty, chop se kyje, běhej po čtyřech a řvi strašně v houští,“ píše Čapek ve svých Pravidlech mírového chování (Nebojsa, 20. 2. 1919.)

Nač třeba ještě sněmoven…

Sociální demokracie kvůli tomuto sporu hrozí, že odejde z vlády. Co se bude dít pak? Nic. Premiér prý do kabinetu dosadí své ministry (nebo snad pověří Havlíčka, aby se těch ministerstev po ČSSD ujal) a pojede se dál močálem ANO kolem ódeesáckých skal. Babiš říká, že vláda složená pouze z jím dosazených ministrů není novou vládou a proto nepotřebuje, aby jí poslanci vyslovili důvěru – tu prý už má. Ale ta vláda se mění, odejde z ní jedna z koaličních stran, namítají novináři. „Ale za to já nemůžu,“ odpovídá na to Babiš s vážnou tváří.

Dělat z voličů hlupáky a z demokracie vlastní honitbu není jen Babišův um, to zdědil po předchozích lenních pánech z ODS, ČSSD a dalších stran. Jenže obludné rozměry takové bezstarostnosti naznačují, že úpadek jde hlouběji než dříve.

A má co říci k takovému chování Karel Čapek?

Nám stačilo by jednat s vládou,
nač třeba ještě sněmoven?
Vždyť zabývat se každou zradou
nás přivede jen do hoven;

(Píseň vídeňského parlamentu, Národ 24. 10. 1918)

My nic, my vskutku pranic

A aby toho nebylo dost, pospíchají hned po schválení zákona poslanci těch stran do Senátu s pokřikem, že sice dobře to myslili, ale špatně odhlasovali a senátoři že to mají napravit. Nejradikálnější v tomto ohledu jsou poslanci ANO a ODS, kvůli nimž je na světě každoroční dluh 130 miliard. Zrušit požadují nápad Pirátů v hodnotě 40 miliard – asi proto, že ten při snižování daní chce dát příliš peněz chudým a méně bohatým, více samoživitelkám a méně majiteli Agrofertu a firem spřízněných s ODS.

Ušetří se tedy aspoň těch 40 miliard, říká si pozorovatel, již zbaven veškerého revolučně-daňového nadšení… nebo ne? Babiš nabízí rozezleným senátorům, z nichž mnozí jsou bývalí či současní místní politici, že jako náhradu za újmu na obecních, městských a krajských rozpočtech způsobenou schváleným Babišo-ódeesáckým návrhem jim dá 20 miliard korun. A senátoři ODS, i další, dokonce uvažují nad tím, že to přijmou, protože propad příjmů zaviněný jejich vlastními poslanci je hrozivý. Zamítnutím celého návrhu by dali najevo, že chtějí úsporu kolem 130 miliard korun, ale nejsou si jisti, že jejich spolustraníci by konečně dostali rozum a neodhlasovali svůj návrh v původní verzi.

Takže to bychom měli úsporu kolem 20 miliard, namísto čtyřiceti… Pozorovatel pospíchá zapít hypnotikum, by jeho mozek mentální újmu neutrpěl.

Dříve politici věděli, že dělají něco špatného či neférového, a bránili se přiznat skutečný úmysl stojící za jejich konáním. Dnes je to jedno, protože každému je jedno vše, stará měřítka neplatí, politická kultura je obnošenou obuví na vyhození, demokratické hodnoty neexistují, respektive každý je vykládá jinak než ti druzí, podle svých vlastních potřeb: střet zájmů není střetem zájmů (Babiš), populismus není populismus (ODS), fašismus není fašismus (SPD), pokrytectví není pokrytectví (ČSSD) a předběžná politická domluva s ostatními není nutná (Piráti). Všichni si přitom de facto jako jeden Fiala stojí za tím, že odpovědnost není odpovědnost, zvláště je-li před volbami.

Ten stav se ovšem zdá už natrvalo: Zeman není odpovědný za výroky o Peroutkovi ani za své další lži, Babiš není odpovědný za nic, co se voličům nelíbí, Fiala není odpovědný za babišovský populismus, který provozuje, soc. dem. není odpovědná za svou již zakořeněnou nezodpovědnost a Piráti nejsou odpovědní za to, že ostatní schválili i jejich návrh na snížení odpisu, protože k tomu nikoho nenutili…

A co by o tom soudil Čapek? V jeho veršovačce Píseň o té odpovědnosti (Nebojsa 29. 5. 1919) se sešli politici, aby zvážili, kdo je odpovědný za to, že Pražané rabovali obchody:

… Pánové, chvíle nemilá:
ulice v Praze plenila.
My sešli jsme se… zkrátka… inu,
na věci má snad někdo vinu.
Plenila ovšem ulice,
však někdo jí dal podnět, kdoví?…

„My nic, my nic, my vskutku pranic,
my nejsme zodpovědni za nic.
Boty jsou vlastně laciné,
drahá je jen ta kůže na nich.
Na mzdách je vina, kůži, daních.
Jen nechte už nás nevinné.
Kdo za drahotu vinu nesou,
jen živly nezodpovědné jsou.“

Tu všichni kývli, všichni zívli:
„Čert nezodpovědné vem živly!
My všichni, páni, jsme tu jedni,
že nejsme za nic odpovědni.
My nic, ty nic, on nic a já nic,
každý je čistý jako panic.
Jsme bez úhony. Bez bludu.
Jen národ má z toho ostudu.“

Inu, není nad to, když politici odpovědně zváží svoji odpovědnost a zjistí tak, že nenesou odpovědnost za nic. Tajemstvím zůstává, proč v zemi s bohatou tradicí defenestrace dav namísto toho vyrazí plenit do ulic.



Čapkovy texty, z nichž jsme citovali, i texty další, najdete na této stránce pražské Městské knihovny.

Článek vyšel v Revue Přítomnost