Výsledky průzkumů se řídíme, hlavně novináři je vydávají za slovo boží, ale kdo je platí či jakou metodu agentura použila, když se průzkumy od sebe tolik liší, se z médií nedozvíme.

Od začátku. Průzkumy preferencí politických stran nejsou pravdivým odrazem skutečnosti! Jsou pouze a jen souhrnem momentálních postojů respondentů, tedy těch lidí, kterých se průzkumníci optali, nikoli lidí všech. Podle různých metod se pak z těchto odpovědí odhaduje, jak by to dopadlo, kdyby volby proběhly právě teď - a to se v průběhu volebního období pochopitelně mění.

Právě proto se výsledky různých agentur od sebe liší, že každá používá jinou metodu či stejnou metodu jinak. Některá je pravdě blíže, jiná dále, ale která z nich to je, se dozvíme až při volbách či píše vůbec, protože někteří voliči se rozhodují až na poslední chvíli. Žádný průzkum, žádná agentura si nemůže činit nárok na pravdu, sociologie není exaktní věda, ale i kdyby byla, ani ta neví všechno, řídí se prostě tím, co dodnes vyzkoumala.

Jediné, co se z průzkumů dá vyčíst s morální jistotou, je trend. Průzkumy za posledních několik měsíců od všech agentur, které se jimi zabývají, nám ukazují, která strana v tomto horizontu v oblibě stoupá a která naopak (bez určení výše preferencí - ta se nedá jednoduše zprůměrovat ze všech výsledků). A někdy se můžeme s neurčitelnou dávkou pravděpodobnosti dozvědět i to, proč tomu tak je. Ani to nevíme jistě, protože nemáme zaručeno, že respondenti odpovídají pravdivě, takže skutečné důvody jejich postojů mohou být jinde.

Proč je tak důležité vědět, kdo za průzkumy finančně i jiným způsobem stojí? Jestli jde o seriozní agenturu s dobrými úmysly, nebo ne? Protože průzkumy mají velkou moc ovlivňovat výsledky voleb. Mnozí voliči se řídí výsledky předvolebních průzkumů, nikoli vlastním výběrem strany.

Nechtějí třeba volit stranu, která nemá naději dostat se do Poslanecké sněmovny nebo je to u ní na vážkách (podle průzkumů). Asi je ani nenapadne, že když si tohle řekne každý (většina, mnozí), tak se tam ta strana opravdu nemusí dostat. Někteří naopak běží pomoci straně, kterou by jinak nevolili, aby byla zachována co nejširší pluralita. Jiný tip voličů stojí rád na straně vítězů a k tomu slavnostnímu pocitu mu taktéž napomáhají průzkumy.

Pocit, že o průzkumy se může „opřít“ každý, šíří média. Zveřejňují výsledky bez jakéhokoli vlastního zjišťování: Jaké v průzkumu padly otázky? Nejsou některé z nich návodné? Nemohou některé z nich zkreslit výsledek? Jakou metodu agentura použila? Kdo ten který průzkum zaplatil? Jaké sponzory ta která agentura má a co jsou zač? Kým a jak je ta která agentura financovaná? Má někdo na agenturu politický či personální vliv?

Média odpovědi na tyto otázky nezajímají. Naopak, leckteří publikující vědci, novináři a komentátoři vydávají výsledky průzkumů za pravdu či za jistou věc, odvozují od jejich výsledků jisté závěry bez jakéhokoli zpochybnění či připomínky, že jde jen o momentální odhad.

Hovoří se, a správně, o hybridní, internetové válce, která ovlivňuje veřejné mínění víc, než jsme ochotni si připustit. Avšak volby ovlivňují i další vnější vlivy včetně průzkumů. A čím více vnějších vlivů tohoto typu nás ovlivňuje, tím méně se rozhodujeme sami za sebe, tím méně jsou volby svobodné.