Povyk médií kolem britské královské rodiny kvůli údajnému rasismu byl jen jednou z falešných senzací, které sdělovací prostředky potřebují ke zvýšení své sledovanosti. Jde o odporný grif, jenž s novinařinou nemá co do činění.

V březnu se královská rodina stala terčem kritiky poté, co ji manželka prince Harryho Meghan obvinila z rasismu. V rozhovoru s Oprah Winfreyovou si Meghan, která je rasově smíšeného původu, postěžovala, že se nejmenovaný člen královské rodiny ptal, jak tmavou pleť může mít jejich syn, až se narodí.

Tomu se věřit dá, ale o rasismu to přímo nesvědčí, dotaz mohl být prostě jen hloupý, navíc šlo pouze o jednoho z členů rodiny, nikoli o rodinu jako celek.

Nyní širokou veřejnost ujistil vysoký představitel Buckinghamského paláce Ken Olisa, že královna Alžběta II. i další členové královské rodiny podporují hnutí Black Lives Matter (Na černošských životech záleží). Na otázku, zda královský palác podporuje toto hnutí, Olisa odpověděl: „Odpověď je jednoduše ano. Rasismus je žhavé téma. Otázkou je, co můžeme udělat, abychom přiměli společnost odstranit tyto bariéry.“

A tato otázka je klíčová. Co proti rasismu můžeme udělat, pokud se společenská atmosféra v našem kulturním okruhu vrátí k humanismu a většina lidí bude chtít proti rasismu něco podniknout? A co - v tuto chvíli - dělat pro to, aby se ta společenská atmosféra zlepšovala? Mám za to, že v politice, která je pro tuto změnu nejdůležitější, to znamená volit toho, kdo je proti rasismu skutečně. Nikoli jen deklaratorně.

A v běžném životě se bez postranních úmyslů hlásit k odporu proti rasismu, včetně různých protirasistických iniciativ. Veškeré výhrady proti hnutí Black Lives Matter jsou jen výmluvami lidí, kteří proti rasismu ve skutečnosti nejsou, nebo jen tak napůl, aby se neřeklo.