Američané „oslavili“ 20. výročí „11. září“ vydáním Afghánistánu do rukou teroristů. Nejde jen o Taliban, který se odjakživa dopouští teroru na vlastním obyvatelstvu - a hrůzných zpráv o násilí vůči protestujícím ženám či novinářům atd. bude nepochybně přibývat.

Ve hře jsou i teroristické organizace útočící na Američany a Evropany, které nyní opět získají v Afghánistánu zázemí. Ještě větší vliv než dosud získá v regionu Írán i Talibánská výspa v Pákistánu. Z ilegality se vrací tzv. Islámský stát, jehož hlavním heslem je globální džihád, nastupují i fanatici z dalších organizací. Bin Ládin byl sice odstraněn, ale za každého takového vůdce najdou teroristé náhradu během okamžiku. Pokud ne, vznikne během několika měsíců jiná organizace, které si v zabíjení nevinných lidí libuje.

Otázka proto už nestojí tak, jestli znovu dojde k útoku obdobnému tomu z 11. září 2001, ale za jak dlouho k němu dojde a na jakém místě Evropy či Ameriky. Teroristé mají oprávněný pocit, že porazili mocnou Severoatlantickou alianci a jejich sebevědomí a odhodlání se nikdy nevznášelo v takové výši jako nyní.

Amerika se po 11. září uzavřela před světem, což se během Trumpovy vlády nesmyslně zvrhlo v nenávist vůči migrantům. Útočníci však mohou přijet jako turisté, uprchlíky k ničemu nepotřebují, prostředků mají dost, mimo jiné i z výkupného, které většinou potajmu platí vlády zemí, z nichž pocházejí teroristy unesení turisté či zaměstnanci charitativních iniciativ.

Američané museli z Afghánistánu odejít, protože zde selhali. Jejich politici tímto symbolickým přiznáním vlastní neschopnosti uvolňují prostor teroristům a de facto tak umenšují i hrdinské počínání vlastních lidí těsně po teroristických útocích, v prvé řadě po tom největším z nich. Zdá se, že na Američanech dá se dříví štípat.