Nacpi kapsy ze státního rozpočtu i tomu, kdo to nepotřebuje, narostou ti díky tomu předvolební preference! To je „filozofie“ minulé vlády, které byl a je prachbídný stav erární pokladny lhostejný, protože vždy dávala přednost populistickým výkřikům před budoucností země. Uplácení voličů se vedlo v duchu hesla madame de Pompadour „po nás potopa“, kterým se až do vzniku Babišovy vlády u nás řídili jen komunisté v době své nadvlády.

Šílený nápad ministryně Maláčové platit ve škole obědy všem dětem bez rozdílu, tedy i těm z ne-chudých rodin, se naštěstí neuskutečnil. Ale Babišův kabinet postupoval ve stejném duchu po celou dobu svého vládnutí. A pokračuje v tom dodnes, když například žádá, aby „covidové náhrady“ za vládní rozhodnutí vyplácel stát podnikatelům, živnostníkům i zaměstnancům plošně, nikoli pouze těm, kteří je potřebují.

Argument Babišovců, že ti potřební kvůli tomu nyní musejí podstupovat byrokratickou proceduru, je směšný. Stát se musí ujistit, že dotyčný pomoc skutečně potřebuje a to jinak než „vyplňováním papírů“ na úřadě zatím neumí. Sobotkův a následně i Babišův kabinet mohly pro digitalizaci státní správy udělat rozhodující kroky, bránilo jim v tom však jejich neumětelství. Namísto toho, dnes již zaplaťpánbu jako opozičníci, pokřikují, že je nutné byrokracii obcházet plýtváním peněz daňových poplatníků i pro ty, kteří je nepotřebují.

Sociální stát - tedy i sociální dávky - vznikl kvůli zachování společenské soudržnosti a následné sociální stability, prostřednictvím solidarity s chudými. V rámci nastolení sociálních práv jej provázela myšlenka adresné, cílené pomoci těm, kteří se bez ní neobejdou. Díky tomu, že dávky jsou adresné (jdou jen skutečně potřebným), má stát dost prostředků na regulaci jejich výše podle situace - osobní či rodinné (například ztráta práce, vysoké zvýšení nájmů) i společenské (například prudké zvýšení inflace). A to aniž by státní pokladnu zadlužoval - v opačném případě sahá po reformě systému. (Jistě, neexistuje oficiální definice sociálního státu a jsou na něj různé názory, i nepříznivé, ale u nás se po listopadu 89 až do nástupu Babišovy vlády ustálila popisovaná verze, v Evropě nejobvyklejší.)

Z toho krom jiného plyne, že Babišovcům, kteří zemi přivedli cugrunt, bychom neměli naslouchat, ať už pokřikují sebelíbivější hesla.

A jak je to s vládní koalicí, respektive s ODS coby její nejsilnější stranou? I ODS je schopna populismu, mnohem větší nebezpečí však od ní plyne odjinud. Tato strana není schopna jiného než ideologického pohledu, což je pro provádění praktické politiky stejně nebezpečné jako populismus ANOfertu.

ODS, ještě jako opoziční strana, společně s Babišovci populisticky připravila státní pokladnu o cca 90 miliard korun, když v rámci své ideologie pomohla tehdejší vládě radikálně snížit daně při rušení superhrubé mzdy. Ministr financí Stanjura se nyní hrdě chlubí tím, že se mu povedlo o stejnou částku snížit deficit státního rozpočtu na letošní rok. Nebýt ideologické zaťatosti ODS, měla by nyní koalice k dobru kolem 180 miliard korun.

ODS nyní, stejně jako kdysi Kalousek, posedle škrtá, kam se jen podívá - zatím celkem přijatelně snížila přehnané dotace na jízdné pro důchodce, které byly součástí uplácení voličů. Časem však budou škrtání mnohem razantnější a bolestivější, protože ODS chce docílit vyrovnaného rozpočtu bez jakéhokoli zvýšení daní, což je úkol nadlidský. Důvodem je právě ona přetrvávající ideologická pomatenost, typická především pro výše postavené členy této strany, kteří se momentálně rojí ve vládě a v Poslanecké sněmovně. A jiný přísun do erární pokladny (například lepší výběr stávajících daní) vázne, protože to ODS nikdy neuměla, bylo jí to vždycky šumafuk.

Ekonomice se momentálně nedaří ani u nás ani v Evropě, kde je náš hlavní trh, takže ani odtud více peněz nemůže v dohledné době erár očekávat. A ani po zlepšení situace jich nebude dostatek. Státní pokladnu by šlo možná trochu naplnit i zrušením daňových výjimek, po němž opakovaně volá prezident Zeman, ale otázkou je, jestli by to bez dalších kroků příliš netřáslo oním sociálním státem, který udržuje stabilitu - a tu právě nyní potřebujeme ještě více než sůl.

Stanjura chce osekat jen některé daňové výjimky, prý kromě slevy na poplatníka a zdanění důchodů. Nevíme ale, zda půjde o zrušení dalších výjimek sociálního charakteru, jako jsou osvobození plnění ze zdravotního pojištění či dávek státní sociální podpory, nebo o daňové zvýhodnění dětí atd. A pokud ano, do jaké hloubky ministr financí tne svou širočinou. I kdyby to nějaké peníze nakonec přineslo, vzhledem k obludnosti deficitu státního rozpočtu a zadlužení státu jde o mizivou částku.

Prostředků by se tak získalo mnohem méně, než Zeman očekává, pokud vůbec jaké. Výjimek, které jsou součástí sociální politiky, je více, jejich zrušením by se mohla ztížit situace sociálně slabých natolik, že by stát musel zvýšit výdaje v této oblasti. Deficit by tak naopak mohl ještě narůst.

Zbývá tedy ono odmítané zvýšení některých daní. Bohatší lidé by přitom leckdy rádi přispěli, jak se dozvídáme z prohlášení různých miliardářů z celého světa. Ti vyzývají své vlády ke zvýšení daní z jejich příjmů. A tento příjem přitom nemusí být paušalizující. Česká vláda by mohla s bohatšími poplatníky domluvit, že zvýšení jejich daní půjde jen na určitou věc, třeba na zvýšení platů učitelů, takže naši miliardáři a milionáři by měli konkrétní zásluhu o celou společnost, protože učitelé vychovávají budoucí generaci a čím jsou kvalitnější, tím lepší bude její vzdělání.

Mírné zvýšení daní fyzických osob o dvě tři stokoruny měsíčně u průměrně vydělávajících a o trochu více těm lépe placeným (a adekvátně tomu i firmám) na dvě či tři volební období bychom také jistě pochopili - i vzhledem k tomu, že pandemie se může vrátit v obdobné síle jako kolem první vlny.

Chybou by bylo zvýšení daní z přidané hodnoty, protože následné zdražení zboží, především základních potravin a další zdražování energií, by jako vždy nejvíce odnesli ti nejchudší (zatímco ti nejbohatší by si toho ani nepovšimli). Zvýšení DPH se svého času dopustil Kalousek a jen proto, že o tom média po celou dobu víceméně mlčela, zůstal populární i mezi chudšími obyvateli měst.

Ideologická umanutost ODS (i TOP 09) nutně povede do slepé uličky, stát se dostane do stavu, kdy odírat lidi hloupým škrtáním už nepůjde a přitom stále budou chybět prostředky na další snížení deficitu státního rozpočtu a splácení státního dluhu. Jestli se bude chtít pirátům, starostům a lidovcům tomu asistovat, pak nás ochraňuj archanděl Stanjura.




Psáno pro revue Babylon