Obávám se, že USA, EU a Británie svými kvazi-sankcemi vůči Rusku daly jeho prezidentovi jasně najevo, že si s Ukrajinou může dělat, co chce. Média i politici většinou hovoří o sankcích, ve skutečnosti však jde o diplomatickou mluvu, kterou se Američané i Evropané vzdávají potřebného tlaku na agresora.

Takzvané sankce cílené na poslance dumy a pár oligarchů je k ničemu. Je proto také jedno, jestli se taková osobní „sankce“ vztahuje i na Putina, nebo ne. Rusové nejsou hlupáci a umějí si dopředu spočítat, jaké postupy zvolí jejich protivníci, takže své finance již mají dávno z dosahu Západu. A to, že nemohou navštívit Spojené státy, jim bylo vždy ukradené, teď obzvlášť.

Totéž lze říci o údajně postižených bankách. Rusko již několik let nakupuje devizy, aby za jejich pomoci zmírnilo (skutečné) sankce, banky jistě postupovaly obdobně své situaci. Navíc jde o jen několik menších bank, v nichž prý mají své prostředky někteří ruští poslanci a oligarchové. O tom můžeme taktéž pochybovat, je mnoho daňových rájů, které skýtají větší bezpečí penězům.

Skutečnou sankcí je postižení firem, které obchodují s Donbasem. Ale kolik takových firem je? Půjde zase jen o pár ruských podniků, které mají právě zde odbyt. Výrobu zde dotuje Rusko a produkty směřují tam, nikoli do USA či Evropy. Snad s výjimkou uhlí.

Z americké, unionistické i britské propagandy můžeme mít v poslední době pocit, že nastává konec světa a přichází třetí světová válka, v jejich činech však vidíme slabost, nerozhodnost a bezradnost. A to v lepším případě, někteří západní státníci mohou silnými řečmi kombinovanými s naprosto neúčinnou reakcí na chování Ruska prostě jen zastírat, že okupace Ukrajiny je jim ve skutečnosti lhostejná.

Ti evropští a američtí politici (novináři, odborníci), kteří jsou z kvazi-sankcí zklamaní, vyslovují naději, že to je kvůli tomu, aby se sankce mohly adekvátně dalšímu počínání Ruska zesilovat. To je však evidentně chybný úsudek, jak se Evropa i USA přesvědčily minule, když Rusové obsadili část Donbasu a Krym. I tehdy jsme od představitelů Západu slyšeli mnoho silných slov, aniž by následovaly skutečné sankce.

Přední evropští a američtí politici samozřejmě vědí, že Putin rozumí jediné řeči - té, kterou sám ovládá, tedy síle. Když namísto síly vidí slabost protivníka, je pochopitelně na koni. Zde prostě nic jiného než kroky směřující k ekonomické likvidaci Ruska nepomůže. Prostředky k tomu tu jsou, co chybí je sladění činů se slovy.

Nekonečné žvanění Západu o nutnosti dodržování lidských a občanských práv a mezinárodního práva je k ničemu, když není podloženo praktickou politikou. Západ se nepoučil z minulosti, protože se prostě poučit nechce, Ukrajinu již de facto obětoval.