Zdá se, že ministři Ivan Bartoš, Mikuláš Bek, Jan Lipavský a Jana Černochová dělají něco smysluplného. Ostatní buď blbnou na kvadrát (třeba Stanjura) nebo jsou neviditelní ( ).

Ivan Bartoš jde správnou cestou ohledně bydlení: je třeba hledat nové zdroje pro nájemní bydlení a je třeba stavět nové byty různých typů, od obecních a družstevních, až po dostupné bydlení pro nejchudší. A nejde jen o bezdomovce, ale i o mnoho rodin, které živoří na ubytovnách a o stoupající počet samoživitelů a samoživitelek, například. Důvodem zásadního nedostatku bytů je známý fakt, že trh spoustu věcí není schopen vyřešit, větně bydlení - to je vzkaz pro zaryté ekonomické liberály, kteří, přestože se evidentně mýlí, stále věří, že trh vyřeší vše. Takže Bartošovi patří dík, že to vidí a něco pro to také dělá.

Jinou otázkou je, jestli má ve vládě, kterou vede ODS, vůbec nějakou šanci svůj plán podpory bydlení prosadit.

Mikuláš Bek má za sebou velmi úspěšné předsednictví Evropské unie, kterou jsme (nejen) díky němu zvládli bravurně. S obdivem jej zdravím na dálku, už na ministerstvo školství, které, jak věřím, dá po tom Balašově lavírování brzy do kupy.

Z Lipavského se stala politická stálice, jeho politika je jasná, jednoznačná a přímočará. Vidí a říká, co je správné, špatné, zlé a co není - a vždy se to překrývá s demokratickými hodnotami, které jako Češi i jako Evropané vyznáváme. Před diplomacií má přednost pravda, což je ve válečné době, kdy jde o skutečné hodnoty více než jindy, velmi důležité. A to samo o sobě je malý zázrak, obzvlášť u ministra zahraničí. Díky.

A tentýž dík patří i Janě Černochové, která, na rozdíl od svého působení na radnici Prahy 2, dělá dobrou politiku na ministerstvu obrany. A pokud jde o pomoc Ukrajině, patří ji dík ze stejných důvodů jako u Lipavského: ministryně obrany hýří jistotou, ví, kdo tu je válečným zločincem a kdo napadeným, který se brání - a dělá vše, co je v jejích silách, aby pomohla spravedlivému řešení situace. Moc jí přeji, ať jí to vydrží.