Nechtěl jsem se k tomu původně vyjadřovat, protože příval nerozvážností, jež slyšíme dnes a denně z úst některých politiků, se rovná povodni. Ale ta poslední již přerostla únosnou míru.

Výrok poslankyně a místopředsedkyně hnutí ANO Aleny Schillerové „my se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru“ sám sobě odporuje. Míra současných regionálních střetů může vést k rozsáhlejšímu ozbrojenému konfliktu, což se týká i nás, protože Rusko buduje Eurasii. Jak se vyjádřil ruský prezident Vladimír Putin v článku pro Moskovskije novosti z 27. 2. 2012: „Dlouhodobě vzato Eurasie přemůže Evropskou unii v širší Unii Evropy, což bude prostor od Atlantiku po Pacifik, od Lisabonu po Vladivostok. Nepřistoupit k Eurasii znamená podněcovat k separatismu v nejširším slova smyslu.“

V červnu předloňského roku se Putin přirovnal k caru Petru Velikému, který vládl na přelomu 17. a 18. století. Stejně jako on prý musí nynější vedení Ruska upevňovat moc a snažit se navrátit území bývalého impéria. „Petr Veliký vedl 21 let severní válku. Mohlo by se zdát, že se během ní snažil něco násilně odtrhnout od Švédska. Ale on nic neodtrhával, on to navracel... Soudě podle všeho je i naším údělem navracet a upevňovat“ řekl Putin podle BBC při setkání s mladými podnikateli.

To, co Putinovci chystají, není nic menšího než rozvrat Evropské unie a převzetí jejích dnešních členských států místními ultrakonzervativními a dalšími politickými stranami krajní pravice, z nichž některým Putin finančně přispívá (francouzská Národní fronta M. Le Pen, například).

Ruský prezident předložil koncept Eurasijské unie již v roce 2011, oficiálně pak v roce 2013. Impérium pro Rusko, národní státy pro Evropu, všichni sdružení v Eurasii, zněl tehdy de facto jeho návrh. Kreml před tím - v roce 2010 - rehabilitoval a začal propagovat všechny fašistické teoretiky, kteří jej ke konceptu Eurasie přivedli: Alexandra Dugina, Alexandra Prochanova, Sergeje Glazjeva a další.

K jejich ideologii patří pohrdání jinými národy či rovnou popírání, že o národy jde (Ukrajinci). Ruský národ je podle ní všem nadřazený a zároveň vyvolený přivést lidstvo na „správnou cestu“. A patří k ní hluboká nenávist k homosexualitě, vycházející ze stejného křesťanského fundamentalismu, jenž vedl ke křížovým válkám a pogromům na Židy. Homosexualismus prý „povýšil na lidskou úroveň dekadentní liberální Západ za pomoci ďábla,“ míní Dugin

Putina přivedl k fašismu propagátor této ideologie ve 20. století Ivan Iljin. Jeho myšlenky vkládal ruský prezident do svých projevů před dumou (parlamentem) nejpozději od roku 2005. Iljin byl toho názoru, že Rusové mají přijmout křesťanskou víru ve verzi, jež vyžaduje krvavou oběť Božích nepřátel. Hluboký dojem na něj vedle Mussoliniho udělal i Hitler, který podle něj „má nesmírné zásluhy o Evropu“. Iljin též souhlasně konstatoval, že Hitlerův antisemitismus je odvozen z ideologie ruských bílých, a litoval, že Evropa nacionálně-socialistické hnutí nechápe: „Nacismus, toť především duch, na němž se Rusové musejí podílet.“ (Iljin žil v Itálii a poté i v Německu.) Iljinův fašismus vycházel z nacionalismu a kolektivismu, jak to sám shrnul ve větě: „Zlo začíná tam, kde začíná osoba.“

Putin své imperialistické tažení myslí smrtelně vážně. Hitlerovi také nikdo nevěřil, že by mohl naplnit své zrůdné myšlenky, jež formuloval v Mein Kampfu, a potom zjistili, že nelze druhé posuzovat podle sebe, podle svých hodnot a idejí. Vládci, kteří neznají hranice zla, nejenže existují, ono skoro není století, které by se bez takové kreatury obešlo.

Jediný osvědčený způsob, osvědčený během studené války, je vůdce s roztahovačnými choutkami zastrašit. To se povedlo Západu vůči Sovětskému svazu a to by měl dělat Západ i dnes. Jestliže chceme žít v míru, měli bychom se připravovat na válku, tedy zbrojit, cvičit armádu i zálohy, pořádat cvičení se spojenci, využívat všechny propagandistické nástroje, aby nepřítel viděl, že když zaútočí, přijde mu to draho.

I proto se v poslední době vyrojil ve světových i našich médiích plán NATO, kterak čelit Rusku po jeho útoku na pobaltské státy a Polsko, s nímž počítají vojenští analytici. Jde o mediální způsob zastrašování, Rusové nemohou vědět, zda to Západ myslí vážně, nebo ne, ale vidí, že Západ s tím počítá a připravuje se na to.

A čeští politici by namísto mediálních přestřelek měli dát hlavy dohromady a shodnout se na tom, co nám zajistí mír a co nikoli. Jde o příliš vážnou věc, která by rozhodně neměla být věcí předvolebního boje, ale výsostným českým zájmem.