V roce 2009 provedlo občanské sdružení ROZKOŠ bez RIZIKA v České republice
2044 testů na HIV a žádný z nich nebyl pozitivní, 1918 testů na syfilis a
pozitivních výsledků bylo 33. V témže roce provedla organizace Víra, naděje a
láska, která působí v Oděse, celkem 3378 testů na HIV a z toho bylo 118 pozitivních..


Přes veškerá varování a odkazy na stoupající křivky je výskyt HIV v Česku jeden z nejnižších na světě. Epidemie HIV přes nás doputovala až na východ Evropy, kde se skutečně ujala (odhady HIV pozitivních na Ukrajině a v Rusku se pohybují ko-lem 10 %), ale v naší kotlině a okolních zemích spadajících do střední Evropy zatím nenapáchala vážnější škody. Jak je to možné, když na počátku 90. let jsme na tom byli všichni – tím míním bývalé komunistické země – stejně, resp. na bodu nula? Jsme biologicky odolnější? Zodpovědnější? Máme menší sklon riskovat?

Možná ode všeho trochu, ale především byla u nás nastartována včasná a cílená prevence. Dostali jsme mnoho cenných rad, podnětů i finanční podpory ze zemí, kde již měli s HIV dlouhodobější zkušenost a rozvinuté účinné preventivní aktivity, řešení drogové problematiky mělo u nás tradici a vybudované institucionální zázemí, od roku 1985 fungovala v Česku moderně vybavená Národní referenční laboratoř pro AIDS. Prevence se v našich zemích zaměřila na rizikové skupiny o nichž se vědělo, že mohou být významným zdrojem infekce pro celou společnost, takže pro všechny bude nejlépe, když tyto skupiny budou a zůstanou zdravé. Propojení s ostatní společností se realizovalo především skrze sex, ať už placený, náhodný či partnerský, ale v první řadě nechráněný. Začala velká éra kondomů, nicméně změnilo se i sexuální chování zejména mladých lidí, kteří byli v období hledání sexuálního a eventuálně i životního partnera. Plošná promiskuita byla nahrazena sériovými vztahy, v kapsách či kabelkách mladých lidí byl kondom stále častěji součástí jejich „vybavení“, ať už na party, diskotéku nebo schůzku.

Zabránit vstupu viru HIV do těla bylo a stále je nejúčinnější strategií v boji proti šíření viru HIV. To zahrnuje vedle používání kondomu i celou škálu aktivit bránících jeho protržení (používání lubrikačních gelů, výběr vhodných kondomů pro tu či onu formu sexuálního kontaktu). Mezi aktivity bránící vstupu viru HIV do těla patří např. i výměnný program (jehel a injekčních stříkaček) v případě drogově závislých, nutnost mít své vlastní nádobíčko atd., nebo náhrada kojení umělou výživou v případě HIV pozitivních matek apod. Vedle této bariérové prevence se začala na sklonku 90. let objevovat i prevence jiná, kladoucí důraz na kvalitu imunitního systému. Vznikalo hnutí Körper Kultur jako určitá obrana proti šíření viru HIV, jež by záro-veň lidstvu umožňovala se množit, avšak zcela se nevzdávat „variantní potřeby erotiky“. Bylo to přece jen příliš riskantní věřit v magické kouzlo posilovny a tak lidstvu zbývaly jen vzájemná partnerská věrnost, chráněný sex, anebo žádný sex. Nalézaly se další souvislosti. Infikování virem HIV se významně častěji vyskytovalo v kombinaci s jinými pohlavně přenosnými infekcemi. Ukazovalo to nejen na promiskuitní chování té či oné osoby, ale zjistilo se, že onemocnění pohlavní chorobou oslabuje imunitní systém a narušuje sliznici pohlavních orgánů, takže virus HIV může snadněji do organismu proniknout. Až 500krát vyšší je pravděpodobnost, že se nakazí virem HIV osoba, která onemocněla syfilidou, než osoba zdravá. Časem se zjistilo, že to funguje i obráceně. Osoba nakažená zároveň syfilidou (či jinou pohlavně přenosnou infekcí) i virem HIV je pro své okolí mnohem nebezpečnější než někdo, kdo je „pouze“ HIV pozitivní. To je jedním z důvodů, proč vlna one-mocnění syfilidou často předchází HIV infekce a umocňuje její výskyt.

Jak jsme na tom? Počet onemocněvších syfilidou v posledních čtyřech letech stále stoupá, nicméně jeho nárůst je pomalejší než roční přírůstek HIV pozitivních. Roční počet one-mocnělých syfilidou je dnes zhruba 5krát vyšší než infikovaných HIV, ale ještě před 5 lety jich bylo osmkrát víc. Na co to ukazuje? Incidence HIV má mnohem vyšší růstový potenciál, takže se mohou vzájemné poměry výskytu obou infekcí velmi rychle změnit. To se stalo nejen v subsaharské Africe, ale i v oblastech, které jsou mnohem blíž našim hranicím – na Ukrajině, v Rusku či Estonsku. Zde je výskyt HIV dnes mnohanásobně (10 a vícekrát) vyšší než syfilidy, ale nesmíme zapomínat, že syfilida k jeho šíření významně přispěla.
Vraťme se však k syfilidě u nás. Co by nás mělo především zarážet, je národnostní složení onemocnělých syfilidou. Stále více mezi nimi přibývá občanů ČR. Ještě zhruba před 5 lety byla syfilida onemocněním hlavně cizinců a cizinek (tvořili ko-lem 70 % onemocněvších), dnes se zabydlela v českých zemích: syfilitičtí Češi a Češky tvoří nadpoloviční většinu.
Stali jsme se zdrojovou oblastí šíření infekce, a to je velmi nebezpečné. Syfilitik už není někdo jiný či někdo odjinud, na koho si máme a snadno můžeme dát pozor, jsme to my, a děje se to u nás doma.
Co prevence? Kde to vázne? Po dvaceti letech bariérové prevence nastává mezi mladými lidmi jev nazývaný nuda z kondomů. Stále jen kondom, kondom, kon-dom…Nemůžete vymyslet něco lepšího? Bohužel nemůžeme.

Dalším rizikovým faktorem je paradoxně i pokrok medicíny: HIV nevyléčíme, ale léčíme, s infekcí lze prožít celá léta….To lze, ale za jakou cenu? Kvalita života je nepochybně nižší, hlavně v pozdějších fázích onemocnění. Léky mají vedlejší účinky, a ne zanedbatelné. Léčba HIV pozitivního je nákladná, pohybuje se mezi půl až milionem i více korun ročně. Opravdu je nejlépe pro nás pro všechny si nízký počet HIV pozitivních v naší zemi udržet.
Nicméně se podívejme na rizikové skupiny u nás. Zdánlivě pohodovou skupinou by se mohli jevit uživatelé drog. Nemají problémy s využíváním nabízených služeb – hlavně pokud už jednou začali. Rádi si vezmou a použijí čistou jehlu a stříkačku, která je jim nabízena, hlídají si i své nádobíčko. Přesto pomalu a plíživě roste po-čet infikovaných hepatitidou C, nemocí bezprostředně související s injekční aplikací drog. A to navzdory skutečnosti, že se počet infikovaných HIV mezi drogově závislými stále daří držet na velmi nízké úrovni. Spíše než jen vyšší virulentnosti hepatitidy C (snadněji se přenáší) lze věřit názoru, že hepatitida C byla ve skupi-ně drogově závislých mnohem rozšířenější než HIV. Infekce se tak prostě reprodukovala v rámci skupiny drogově závislých, a viru HIV se mezi ně „zatím“ nepodařilo ve významné míře dostat. Přepokládejme, že se daří mezi drogově závislými udržovat bezpečné braní drog, ale vznikají situace, kdy to prostě selže: absťák, nervy, tlak okolí atd. Pokud zdroj infekce přenáší hepatitidu C, šíří se mezi drogově závislými hepatitida C, pokud se mezi ně podaří ve větší míře infiltrovat virus HIV, bude se nepochybně šířit AIDS.

U skupiny mužů majících sex s muži došlo k oddělení či vydělení funkce slasti ze sexuálního kontaktu. Muži nedisponují omezeným počtem vajíček čekajících na oplodnění, nýbrž miliony spermií, kterých se chtějí zbavit. Nemusejí v partnerském vztahu vytvářet žádné reprodukční strategie, jde jim jen o jejich vlastní přežití. Sexuálnímu kontaktu nestojí takřka nic v cestě. Častěji než ostatní vyhledávajíc náhodné partnery a jsou proslulí svou promiskuitou a ochotou v sexu riskovat. Biologicky jsou však mnohem zranitelnější, anální otvor se snadněji poškodí než vagína, a cesta k proniknutí viru do těla je otevřena. Přesto tito muži nejsou příliš ochotni své sexuální chování měnit, i když i zde lze zaznamenat tendence ke stálému partnerství. Bohužel věrnost nebývá vždy oboustranná. Obecně se ví, že problém HIV se nestal nepřekonatelnou překážkou u nechráněného sexu s náhodným partnerem, ale spíše zvyšuje výčitky po jeho realizaci. U mužů majících sex s muži to platí minimálně dvojnásob. Paradoxně postkoitální výčitky organismus natolik oslabují, že zvyšují pravděpodobnost propuknutí HIV infekce. Muži mající sex s muži jsou na české scéně HIV infekce dlouhodobě skupinou s jejím nejvyšším výskytem, a pokud nebudou ochotni změnit svůj vzorec sexuálního chování tak, že bude normální mít sex s (kvalitním) kondomem, těžko se na této situaci něco změ-ní. Jsme otevřená společnost, cílová destinace pro řadu sexuálních „gayturistů“, a bohužel stačí často jen velmi málo a s osudem mladého muže to pěkně zatočí. V Chebu vyhnali z ulic všechny prostitutky, na jejich místo nastoupili mladí kluci, tak kolem 15 let – ti jsou totiž nejžádanější.

Poslední významnější rizikovou skupinou jsou ženy nabízející sexuální služby za úplatu, které jsou dnes nazývány sexuální pracovnice, což je vyjádření respektu k jejich nelehkému povolání. V jejich skupině po dlouhou dobu nezdomácněla žádná pohlavně přenosná infekce snad s výjimkou chlamydiových infekcí. Syfilida patřila mezi onemocnění většinou pouze ruskojazyčných cizinek nebo těch žen, které měly partnery z těchto oblastí. Většímu importu HIV pozitivních žen bránilo mimo jiné i časté testování na HIV, prováděné mezi sexuálními pracovnicemi od roku 1994. Postupně se začaly kromě HIV vyšetřovat další pohlavně přenosné infekce jako již zmíněná syfilis a chlamydie, dále kapavka, kvasinky atd. Průlomem ve vyšetřování bylo vybudování pojízdné ambulance, s níž bylo možno přijet kamkoliv a ženy vyšetřit nejen na pohlavně přenosné infekce a HIV, ale i poznat jejich osudy, problémy, podpořit je v jejich plánech, s nimiž do světa sexbyznysu vstoupily. Podala jste si přihlášku ke studiu, kolik máte ještě dělat zkoušek, posílají peníze vašim rodičům a dětem, kdy za nimi pojedete atd.

Zhruba před pěti lety nastal zásadní zlom ve struktuře nakažených syfilidou. Zača-ly se mezi nimi stále častěji objevovat Češky a dnes už Češky tvoří 2/3 všech syfi-litiček. Dá se říci, že syfilida na prostituční scéně skutečně zdomácněla. Situace je o to nebezpečnější, že v době přetrvávajícího krizového scénáře v rodinných rozpočtech potenciálních zákazníků se sexuální pracovnice musejí „více snažit“, aby je přivábily. V praxi to znamená, že stále častěji upouštějí od chráněného sexu. Nic bych si nevydělala, kdybych šla s kondomem. Zákazníků skutečně ubývá, ti co zbyli, chtějí za své peníze dostat maximum: nejčastějším požadavkem je nechráněný sex. Na druhé straně stále více žen hledá uplatnění v sexbyznysu, ať už je to vlivem šířící se nezaměstnanosti, nutnosti zajistit rodinu (téměř polovinu tvoří svobodné matky), nebo takto žena doplácí na své či manželovy neúspěšné podnikatelské ambice, Převis nabídky nad poptávkou má své důsledky. Riskuje se, podceňuje se a řádně nedoléčí vlastni pohlavně přenosná infekce (nemohu přece zůstat doma) – připravuje se tím půda pro šíření HIV.

Co by se mělo dělat? Především nepolevit v preventivních aktivitách. Nevzdávat to!! Situace se může zhoupnout během roku nebo dvou, ale její zlepšení a stabilizace trvá léta. Pre-vence musí být důsledná, to znamená, že nestačí rozdávat informační materiály, kondomy, měnit stříkačky, ale je třeba zjišťovat, jak a zda se skutečně dodržují zásady bezpečného užívání drog a sexu. To lze jen odpovídajícím zdravotnickým vyšetřením. Nejčastěji se kromě přítomnosti viru, resp. protilátek na HIV zjišťuje syfilis, hepatitida B a C, kapavka a chlamydiové infekce. Výsledky vyšetření (neboli tvrdá data) jsou důležité jak pro společnost (kromě skríningu epidemiologické situ-ace v té či oné skupině se pouze takto dá validně změřit efektivnost preventivních aktivit), tak i pro samotného aktéra nebo aktérku.
Vyšetření na HIV bývá často milníkem v životě jedince. Člověk o sobě získá důleži-tou informaci: zná svůj HIV status do doby před třemi měsíci od vyšetření. Tři mě-síce trvá tzv. imunologické okénko. Testem na HIV nezjišťujeme přítomnost viru, ale protilátek – a těm to trvá tři měsíce, než se vytvoří. Zjištění HIV negativity (zatím je to u nás ve více než 99 % případů) vede většinou ke zvýšené opatrnosti a celkovému zlepšení postojů k vlastnímu zdraví. V případě pozitivity je možno včas zahájit léčení. Stanovit si priority. Léčením získáte pár (10 i více) let života a máte šanci dočkat se doby, kdy se AIDS nebude jen léčit, ale bude jej možno vyléčit zcela.

Sanita R-R v Oděse
V Oděse existuje organizace Víra, naděje, láska, která se mimo jiné zabývá prevencí HIV u sexuálních pracovnic. Do roku 2004 prováděli klasický streetwork – terénní sociální práce: rozdávali kondomy, brožurky, posílali „děvočky“ na vyšetření k lékaři, kam však většinou nikdy nedorazily. V roce 2004 dostali darem pojízdnou venerologickou ambulanci a počínaje následujícím rokem začali pravidelně ob-jíždět místa, kde ženy a dívky stály, a vyšetřovali je na HIV a ostatní pohlavně přenosné choroby. Zpočátku bylo 37 % vyšetřených infikováno virem HIV.

Trvalo to skoro pět let, než počet HIV pozitivních klesl na 3,5 %. Těch 3,5 % tvořilo v roce 2009 celkem 118 mladých žen a dívek, což je téměř tolik jako přírůstek HIV pozitivních v roce 2009 v celé České republice.
V roce 2010 byly v Česku drasticky zkráceny finanční prostředky na prevenci HIV/ AIDS. Organizace, kterou jsem v roce 1992 založila, a která se zabývá prevencí HIV mezi sexuálními pracovnicemi neobdržela od Ministerstva zdravotnictví ani korunu. Prevence, kterou jsme spolu s ostatními organizacemi po léta úspěšně prováděli, získala vážnou trhlinu. A to není jen špatná, to je velmi nebezpečná situace.