Počátkem srpna 1961 jsem se s rodiči vracel z dovolené u Baltického moře. Zastavili jsme se v Berlíně, a když jsme urazili tramvají a metrem několik stanic, byli jsme ve čtvrti Gesundbrunnen, v západní části města. Můj otec tam měl sestřenici. Bylo mi právě osm, v pokoji jsem si pouštěl desky ze Západu, zatímco dospělí vášnivě diskutovali v obývacím pokoji o politice nad kávou, koňakem a třešňovým koláčem se šlehačkou. V těch dnech cosi viselo ve vzduchu, každý to cítil. Co to ale bylo, nikdo pořádně netušil. Když jsme se loučili, netušili jsme, že se vidíme naposledy. Třináctého srpna byla v Berlíně postavena zeď.