Vymezit se k občanské společnosti je dnes složitější a rozporuplnější, než tomu bývalo v letech, které zjednodušeně nazýváme obdobím totality. Z jedné strany to je nepřímým důkazem rozmanité existence různých forem a projevů občanské společnosti, které byly za totality nemyslitelné nebo fungovaly jako prodloužená ruka komunistické ideologie. Z druhého pohledu prochází restaurace občanských aktivit obdobnou krizí hodnot, kterou zažívají nejen postkomunistické země, ale celá Evropa bez ohledu na svůj poválečný vývoj.