Pokus o změnu klientelisticko-oligarchické tváře české demokracie

22. 01. 2013 | 09:07
Přečteno 2637 krát
Prezidentskou amnestií z 1. 1. 2013 a jejím demokracii destabilizujícím článkem 2 vyvstala v celé nahotě úloha a nezastupitelnost českého parlamentu, který by měl být legitimním zdrojem k nápravě věcí veřejných a posílení vzájemné celospolečenské a institucionální důvěry.

Nehledě na jeho zle pošramocenou pověst ve společnosti, význam parlamentních nástrojů a jejich uplatňování jsou oním pomyslným lanem či světlem v tunelu, které mohou ohrožovanou, podkopávanou a bagatelizovanou demokracii v české společnosti odvést z cesty k právní a nihilistické propasti, kam ji dosavadní některé výkony a pojetí institutů prezidenta a vlády zavádějí.

O tento krok se pokusil český Parlament svým mimořádným zasedáním (17. 1. 2013) o vyslovení nedůvěry české vládě, a budiž to významně přičteno a podtrženo k dobru opozice poslanců sociálně demokratických, komunistických a poslanců věcí veřejných. Jejich motivy nemohly být sice jiné než politické. Na druhé straně tyto motivy reflektovaly a respektovaly dlouhodobě silnou vlnu kritiky a přetrvávající hluboké rozhořčení drtivé většiny lidí ve společnosti, kteří v demokracii představují autentický zdroj moci. Vláda se vzedmutou vlnou projevů občanské nespokojenosti i tentokráte a již poněkolikáté pohrdla a naložila s ním po svém, když „vztah mezi zástupci a voliči proměnila ve vztah mezi prodejci a kupujícími“*. Se sobě vlastní a opakovanou politickou demagogií obhajovala svůj mandát prázdnou skořápkou demokracie.

Zákonodárci hlasovali nejen o dalším pokusu změnit dnešní klientelisticko-oligarchickou tvář české demokracie, ale mimo jiné také o tom, zdali naslouchají a slouží občanům – lidem, anebo pro ně lidé - občané znamenají právě onu prázdnou skořápku demokracie. Bylo to hlasování také o budoucnosti české demokracie, včetně hlasů, které se zdržely či se mu jiným způsobem, spekulace vyvolávající, vyhnuly.

Hlasování o to paradoxnější, že legitimitu parlamentní demokracie a její pramen moci - občany hájili a chránili v daný moment sociální demokraté a komunisté. Ti, kteří demokracii v novodobé československé historii ruku v ruce na dlouhá desetiletí předtím pohřbili; a s nimi také poslanci strany Věci veřejné. Strana, která se na dnešním posledním stavu – stupňujícím se úpadku a znevažování demokracie, nemalou měrou podílela. Z pohledu politické odpovědnosti se však tyto se hlasy staly a stávají nepřehlédnutelnými. Na rozdíl od hlasů poslanců, kteří - volně řečeno s Machiavellim - se rozhodli milovat víc sebe než svět, který představují voliči.

O konzistentnosti a důslednosti opozičních hlasů si není možné dělat ale žádné velké iluze. Po listopadu 1989 existuje mezi vládnoucími stranami a opozicí již více než dvacet let vzácná shoda o dělbě moci, respektive o jejím naprostém nerespektování prakticky na všech stupních státu a jeho institucí a organizací. V nejednom případě princip moci postavený na hlavu vyústil v chaos a bezmocnost lidí, místo aby jim zaručoval ochranu před administrativní zvůlí všeho druhu. V každodenní praxi zejména na vyšších stupních řízení a organizace státu představuje dnešní dělba moci zjednodušeně řečeno boj o koryta, vážně poškozující veřejnoprávní a mezilidské vztahy, boj, který s demokracií nemá nic společného.

Mnozí ústavní činitelé jako ministři a zároveň jako poslanci představují a vykonávají souběžně výkonnou a parlamentní moc. To, co po listopadu 1989 šlo trpět snad jen po prvních parlamentních volbách s odkazem na nedostatek zkušenosti s fungováním dělby moci, dnes přerostlo do obřích rozměrů. Výkonná, parlamentní a soudní moc jsou zaplevelené nepřehledným mixem členů ze stranických špiček a sekretariátů. Držitelé moci obklopeni svými kohortami obchodují s úzkými stranickými, lobbistickými, klientelistickými zájmy prakticky na všech stupních jednotlivých složek moci. Vytvářejí účelová ad hoc seskupení, která přerůstají ve struktury protizákonně působící či vážně narušující pravomoci veřejných činitelů; výjimkou nejsou ani vazby na organizovaný zločin.

A po zásadní aspoň základní nápravě tohoto stavu není vidu ani slechu jak v parlamentě, tak ve vládě. Zákonná úprava, která spočívá ve vymezení činností, kompetencí a funkcí v jednotlivých složkách moci: co může vykonávat ministr a co poslanec, kdo může být státním úředníkem, soudcem, a čeho se musí přitom vzdát. Stejně tak kam až mohou jít, zasahovat a působit tržní, podnikatelské subjekty, a co musí při své činnosti omezit nebo pozastavit, aby mohly vykonávat výkonnou či parlamentní moc. Zejména pak vyloučit souběh výkonné a parlamentní moci. Odkládaný služební zákon je v tomto směru, bohužel, bezzubý. A dlouholeté debaty se nedostaly zatím dál než k poslanecké imunitě.

Státní správa se již dlouhá léta ocitá v úloze trapných submisivních poskoků a vykonavatelů příkazů čerstvě dosazovaných náměstků, ředitelů apod., prodloužených paží stranických sekretariátů. Soudy, státní zastupitelství, policie čelí nekalým rejdům vysoce postavených stranických rychlokvašek, rekrutujících se z velice slabé členské základny.

Schází široké a hlubší společensko-právní vědomí spolu se sociálně mravním rozměrem. Vytěsňují je a pohlcují sebe požírající se praktiky tržní ideologie. Spíše než zásadní změnu tohoto neblaze se vyvíjejícího stavu veřejných věcí lze očekávat excesy, které si vynutí bezradná a bezmocná společnost, ať již v podobě majetkových přiznání či jiných objektivně těžko uskutečnitelných kontrolních a mnohdy i populistických nástrojů. Ty mohou rychle přerůst v nekontrolovatelné a účelové konfiskace a další místní uzurpace a koncentrace moci, plynoucí mimo jiné také z nezvládnutého a postupně degradovaného principu dělby moci.

Zásadní proměnu dosavadního neblahého stavu české demokracie nelze očekávat, a ani si ji slibovat od obou prezidentských kandidátů při vší úctě k jejich nesporným kvalitám a s přihlédnutím k omezeným kompetencím prezidentské funkce. Navíc každý z dvojice kandidátů svým způsobem více či méně prohospodařil v nedávném období svůj politický potenciál, včetně nezpochybnitelné důvěryhodnosti v očích široké veřejnosti, aby se o něj mohl opřít a ne se snažit vymanit se z politické odpovědnosti a méně čitelných vazeb, ať již z objektivních či jiných horších nebo dokonce neomluvitelných důvodů.

Na jejich adresu a adresu České republiky, jejímiž prezidenty se chtějí stát, je nutno objektivně dodat, že se tato krize demokracie týká celé Evropy, zemí Evropské Unie dvojnásob. Slova F. Zakarii z knihy o Budoucnosti svobody se, bohužel, potvrzují: „Instituce a postoje, které na Západě udržovaly liberálně demokratický kapitalismus, se vytvářely celá staletí. K jejich likvidaci stačí jen pár desetiletí, a jsou-li jednou strženy, jen těžko se budou obnovovat. Sledujeme tu zkázu, aniž jsme schopni ji skutečně zastavit. Bylo by to totiž nedemokratické.“**

Uvažuje-li se tedy o volbě nového prezidenta jako o volbě mezi dvěma zly, je rovněž objektivně připustit, že i neúčast ve volbách je volbou, respektive jednou z demokratických alternativ, jak vyjádřit nespokojenost se současným stavem demokracie a její vládnoucí garniturou, ignorující právě své voliče.

Jsou tu ale i jiné pohledy, které v souvislosti s obrazem české demokracie nelze přehlížet. Dalek od všech konspirativních, zednářských a jiných pseudoteorií o spiknutí, která se vyrojila a spojují se s rozpadem Sovětského svazu a pádem železné opony, máme tu před sebou ruský autoritářský režim prezidenta Putina, bývalého pracovníka KGB, divoce se rozvíjející se kapitalistickou Čínu s ústředním výborem komunistické strany Číny v čele. KGB alias FBS i ve staronovém hávu neztrácí přehled a kontrolu nad loutkovou demokracií Dumy, politikou „umravňující“ neposlušné oligarchy sofistikovanými, avšak osvědčenými metodami z dob stalinismu. Čím více je slyšet Rusko, tím méně víme, co se tam skutečně děje. Stejně jako jsou velkým otazníkem životy a poměry, v nichž se vynacházejí desítky či stamilióny (?) Číňanů, představující levnou pracovní sílu.

A boj o moc, trhy a převahu ve světě nebo územní vliv v nejbližším teritoriu, zbaven staré těžkopádné ideologie, vyzbrojen kapitálem, levnou pracovní silou a stále ještě nevyčerpanými přírodními surovinovými zdroji, pokračuje. Kdo by si z Evropy, natož z malých státečků nezadal, když i pro velké evropské mocnosti jsou krátkodobé zájmy přednější než hodnoty, které se rodily sice po staletí, ale na burzách mají nulovou kotaci. To jsou otázky podle mého soudu stejně zásadní jak pro velké státy EU, tak pro malé státy jako jsou Česká republika, Slovensko a další. Tím spíše, že na palubě kapitalismu jsou vedle sebe bývalé nesmiřitelné mocnosti, ačkoliv z podpalubí jsou slyšet hlasy o jeho konci.

Přehodnocení dosavadních ekonomických priorit a zkomercionalizovaných hodnot, v jejichž vleku se ocitá EU a celý Západ, kapitulující před diktátem hospodářského růstu a spekulativní, nevyváženou a bohužel, bezskrupulózní brutální produkcí, je jedním z přehlížených východisek, jak se od technokracie, mediokracie a vlády moci peněz posunout blíž k demokracii.


Heřman Chromý




*Hannah Arendtová, O revoluci, str. 274, 1962
** Fareed Zakaria, O budoucnosti svobody, str. 238, 2003

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

ten, kdo se hádat nebude, napsal(a):

Naši oligarchové volí Karla.
Bakala přispěl nejen do kasy TOP09, ale i další částkou přímo na prezidentskou kampaň.
U Kellnera má Schwarzenberg svého pobočníka Mlynáře, novináře, politika a dnes byznys.
Goldman Sachs (V. Dlouhý) taky podpořil Schwarzenberga.
Schwarzenberg a spol, to jsou média, politika a byznys a dokud to tak bude, tak není šance na to, že budeme žít ve slušné a demokratické zemi.
22. 01. 2013 | 09:28

Maximus napsal(a):

Pan autor má v textu galerii Benedikta Rejta v Lounech co tam mají snad tři obrazy a je to kousek od židovské synagody. Po revoluci byla tato synagoga napadena zákeřnými antisemitskými psy. Jeden chlápek totiž nechal
v autě na kopci zavřené dva velké psy a ti tam vyváděli a auto uvedli do pohybu, když se jim podařilo vyřadit rychlostní stupeň. A auto se psy vlítlo do synagogy. Psům se nic nestalo a majitel je nechal utratit...
Haf haf shalom!
22. 01. 2013 | 09:45

Maximus napsal(a):

Vypadlo mi.... v textu CV zmínku...
22. 01. 2013 | 09:47

Saltzman napsal(a):

Tak jste mi to nandal pane Chromý! Já se snažím formulovat přesně to, co jste napsal. Souhlasím s vámi v každém bodu.
Co mi v tom ale schází, to je šance v naší společnosti. Já osobně už tu šanci nacházím. Konečně se mi tu v Česku objevil člověk, který na vlastní náklady se snaží o změnu ve společnosti. Tím osvíceným pro mně je Karel Janečka. Jeho snahy už přinesly sice malé, ale poznatelné výsledky. Boj proti korupci a za změnu společnosti začíná sice bez halasu médií, ale i přesto.
S vašimi schopnostmi byste mohl nahlédnout do záměrů Karla Janečky a po snaze pochopit se vynasnažit i pomoci velmi správné věci. Pomoci aspoň popularizováním jeho myšlenek a záměrů. Vy na to máte. ;-))
22. 01. 2013 | 09:50

Josef K. napsal(a):

Intelektuální nedostatečnost postnormalizační české společnosti je základem její neschopnosti pohybovat se v reálných tématech a nutí ji vytvářet témata iluzorní, náhražková, opírající se o mýty minulosti.
Při pohledu komplexitě moderního světa má průměrný a většinový obyvatel vykořeněné země Česko strach. Není schopen, a diskuse zde jsou důkazem, rozlišit.
Demokracie je jednání lidí v jejich součtu, nikoliv režim, který hodnotově určuje všední život. Demokracie jest nejednoznačnost bytí a schopnost žít ji, uchopovat ji. Z reakcí většinové české veřejnosti je patrné, že ona touží bytostně po režimu shora, rezignujíc na jednání jedince jako tvůrce demokracie, požadujíc normotvornost deus ex machina.

Paradoxně tak ztrácí průměrný českoobčan mravní nárok na to být svobodný.
On není svobodný a nesvobodu svým způsobem vyžaduje, neboť je spoután mýty, které omezují svobodu a volnost úvah, je málo vzdělán a nemá intelektuální elity jako vůdce, takže zaměňuje vyšší ideál mravního řádu s vlastním jednáním jeho tvůrce.

Rozdíl mezi kulturou, civilizací, a nekulturou bývá někdy málo zřejmý a projevuje se v příliš mnoha maličkostech. Hledají se zástupné znaky obou: ať v hrozbách totalitních systémů Ruska či Číny, nebo naopka v jejich příslibech blaha. Českoobčan trpí zde rozdvojeností: bojí se i touží.

Západ nikdy nebyl , s výjimkou nacismus, fašismus a různých podob totalit, jednotným, vždy ho tvořila individualita, což je jeho nevýhodou i předností.

Svým způsobem jde o estetickou kategorii: chcem estetiku diktatury či svobody?

Opět se vracíme k absenci české identity, pramenící ze sociální podstaty české společnosti. Srovnání s plebejskou realitou Ameriky, USA, nesedí, neboť česká komunita jest plebejskou bez svých elit. Plebejskost získává pozitivcní konotace právě v okamžiku, kdy má rozmanité a silné intelektuální elity a respektuje je.

Českospolečnost hledá elity mezi nevzdělanými plebejci, což, jak víme nejen z dob Spartakova povstání, jest cestou na kříž.

Ani Hus nehledal plebejskost a pohyboval se v intelektuálním tématu a boji své doby.

Není nic horšího, než když nejnižší plebejské vrstvy, lůza, potlačí rozmanitost a její normotvornost v životě. Topho jsme, už po čtyřicet let svědky na tomto malém prostoru.

Kam jde dojít, jsa zmateni?
22. 01. 2013 | 10:12

tytyty napsal(a):

Kam jde dojít, jsa zmateni?

Velmi stručně: Dojit?

Nejspíš ke krávě.
22. 01. 2013 | 10:43

PK napsal(a):

Prostě je to jednoduché-všechnu moc ve státě drží lumpové a slušní lidé se jen krčí před jejich údery.
22. 01. 2013 | 10:57

seriózní chlapík napsal(a):

Autor

Dnes nejlepší a nejpravdivější příspěvek. Díky.
22. 01. 2013 | 11:07

Ifka napsal(a):

Málokdy píšu nejaký komentář - příjde mi to ujeté. Teď ale musím. Četla jsem velmi pozorně - a pak ještě jednou. Vytesat do kamene a povinně rozšiřovat. Autorovi díky - po dlouhé době v této hysterické (ne historické) předvolební době konečně jeden článek, který je opravdu, ale opravdu nad věcí a donutil mě, a věřím že i mnoho dalších, se zastavit a zamyslet.
22. 01. 2013 | 11:56

Rudi Koutek napsal(a):

ifka
Jste ta divka nekolika tvari, ktera marne hleda partnera? Kdykoli navstivim aktualne, vzdy na me vykoukne ifka, ktera uz mesice ceka na sveho prince.
22. 01. 2013 | 12:02

siven napsal(a):

Amen.

Do hloubky, objektivní, pravdivé, smutné.

A teď si zapějme tu naši optimistickou, že každý může s tou svojí troškou přispět do mlýna... :)

...
22. 01. 2013 | 12:47

Játovidímtak napsal(a):

Hlavu vzhůru plebejci. Nás je nás 80 %, je nás většina. Ne oni, ale my jsme krvi národa. Kde by byli, kdyby nás nemohli okrádat a žít z naší práce. Teď nás potřebují, aby si udrželi svou moc. Potřebují nás proto, že volby jsou demokratické a jeden hlas má jak bohatec, tak chudák. A jich je jen 20 %. Vlastně oni nás ani nepotřebují. Potřebují jen naše hlasy. Proto musí ty plebejce obelhat, udělat ze svého pravicového kandidáta ochrance chudých. Daří se jim to, protože si mohou zaplatit média a profesionální agentury na vymývání mozků. Spoléhají na to, že lidé se dají snadno manipulovat ,obelhat sliby, strašením a když to selže, tak vyhrožováním. A pak sázejí na krátkou paměť. Lidé zapomínají, že pan Karel byl na vrcholových pozicích ve vládní straně i ve vládě a měl mnoho příležitosti udělat to, co teď slibuje.
Nevěřím, že vláda nevěděla o připravované Klausově amnestii a abolici. Věděla a souhlasila. Byla to příprava na odstavení Zemana. Nejdříve nepopulární krok a pak smrticí polibek Zemanovi tím, že nenáviděný prezitent a jeho rodina vyjádří podporu Zemanovi. Vždyť na tuto strunu Karel a jeho štáb už hrají. Sám Klaus přece řekl, že jeho krok lidé pochopí až mnohem později. Zřejmě až bude po volbách.
Zapomněli jsme, že Klaus patří už od sametu do tábora pravice? Založil stranu novodobých kapitalistů. On vytvořil současnou Nečasovou vládu a vždy jí přispěchal na pomoc, když hrozil její konec. Že by teď změnil a podpořil levicového Zemana? Nevěřím tomu.
Lidi, važte si svého hlasu a neodevzdávejte ho pravici. Přemýšlejte! Pojďme všichni k volbám a volme levicového kandidáta. Jen on může provést změnu v náš prospěch. Uděláte-li cokoliv jiného zakonzervujete a posílíte moc pravice a pohoršíte tak nejen sobě ale i ostatním, kteří jsou tímto systémem postiženi stejně jako vy.
22. 01. 2013 | 13:01

jogín napsal(a):

V článku chybí hledání příčiny současného neutěšeného stavu. Jsou jím jednoznačně vztahy v ekonomice- korupce, klientizmus a oligopoly jsou jednoznačně ziskové a propojení ekonomických zájmů se státní mocí je generuje.
22. 01. 2013 | 13:07

český maloměšťák napsal(a):

Někdy mám dojem, že by někteří lidé chtěli provést změnu systému tak, že ten starý systém ublogují a udiskutují k smrti.
Přičemž ten se jim ale jen chechtá, chechtá...a žádný blog jej už nenaleptá.

Hezký den všem pirátům z Dobrodějovic !
22. 01. 2013 | 13:22

český maloměšťák napsal(a):

ad Játovidímtak
Zeman tvrdí, že amnestii, o které....:
- Nečas ví, ale neví, že ji nemusí podepsat
- Blažek neví nic, ač je garantem jejího provedení
- Schwarzenberg nejprve prohlásí , že je moc fajn
- Kalousek taky neví nic, ale jakmile se dozví o čem je, tak Schwarzenbergovi poradí, ať ji raději místo chválení začne hanět
- Schwarzenberg poté prohlásí, že až zas tak moc fajn není
- Zelení prohlásí, že pokud ji Schwarzenberg nebude hanět, tak oni jej zase na oplátku nebudou volit
- Schwarzenberg prohlásí , že je ta amnestie velká hrůza a hrozné svinsto a na protest odejde ze sálu
- nikdo neví, kdo ji vymyslel
- Koudelka neví, že ji vymyslel on

...by nikdy nevyhlásil.
Přesto ale je pro řadu podivínů Zeman totožný s Klausem a dokonce se našli podivíni, kteří tvrdí, že tuto amnestii připravovali Zeman spolu s Koudelkou, Parkanovou, Hávou, Kalouskem a Schwarzenbergem, ale že nakonec tedy zvítězil názor Zemanův.
22. 01. 2013 | 13:29

SuP napsal(a):

Pane Chromý -
Pište raději ty básně.
Tahle vláda mě sice taky nesedí, ale jinak než vám. V každém případě připravila k zavření víc klientelistů než jakákoliv před ní a šetří, nemaje z čeho. Škoda že jse nevyhráli volby pořádně. Mohla nám vadit ta vaše vláda. Akorát ten dluh po ní by nedokázali zaplatit ani vaši pravnuci.
22. 01. 2013 | 13:45

franky napsal(a):

pro Josef K
Doplněk k "intelektuální" nedostatečnosti "českých" občanů vyplývající mj. i z diskontinuity krátkého vývoje české státnosti (která nemá negativní vývoj nejen na vnímání demokracie, ale i na jeho výši úspěchu ve společnosti, ve které je nucen se více svobodně rozhodovat).

Kritické milníky české státnosti a kontinuity vývoje:
r. 1918 vznik Československa
r. 1938 rozpad Československa
r. 1945 obnovení Československa
r. 1993 zánik Československa

r.1948 převrat – změna společenského systému
r.1989 převrat – změna společenského systému

r.1918 T.G.Masaryk a vznik Československa
r.1993 Václav Havel a zánik Československa
22. 01. 2013 | 13:48

Josef K. napsal(a):

Pouze soukromá poznámka k hodnotám. Dnes jsem si přečetl materiály pana Alexandra Beera, vyznamenánahé Bílým lvem.Podivné je, že generál Beer se, narozdíl od mé zkušenosti s otcem, vystupuje a chlubí , jak s těmi Němci zatočili (tahání za koněm, drcení pod tankem atp.) . Tato stopa mne dovedla k jednoduchým údajům, že byl vyznamenán muž, který byl aktivním spolupracovníkem NKVD, ani se tím moc neskrývá. Většina účastníků jednoitky podobnou spolupráci odmítla a na lidi typu Beera se nedívala příliš laskavě. Ostatně část z nich velení odeslalo do Afriky, neboť hrozilo rozvrácení jednotky.
Patrně další z husarských kousků podavače dlůaždic Klause.
Tento muž, původem ze Slovenska, nyní vystupuje jako český nacionalista.

Opravdu podivné.
22. 01. 2013 | 14:02

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy