Z tiskového prohlášení ministerstev zahraničních věcí České republiky a Čínské lidové republiky:

„Obě strany respektují cesty rozvoje zvolené s ohledem na situaci v obou zemích a jejich vnitřní a zahraniční politiku. Znovu potvrdily dodržování zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí tak, jak je vyjádřeno v Chartě OSN. Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.“ (MZV, 29. 4. 2014).

Budiž Ti lehká země, Václave Havle. A neobracej se příliš v hrobě.

Pan ministr Zaorálek a ČSSD spol. se svým pojetím lidských práv, jejichž priorita končí s nástupem do vysokých vládních postů, za to nestojí. Je skličující a smutné, kolik servilnosti (pro jistotu všech budoucích obchodních transakcí několikrát v odstavci opakované) se podařilo vměstnat do několika řádek, v nichž se sebevědomí České republiky smrsklo do jednoho Lidového domu.

Velikost malých zemí se neodvíjí pouze od jejich geografické rozlohy a přírodního bohatství. Ale jak známo z historie nesporně také od síly étosu a principiálnosti myšlení jejich politiků.

Z glosáře: Prachobyčejný politikář

V principiálním sporu ministra financí A. Babiše s exministrem financí M. Kalouskem (jednání rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny o vládním konvergenčním programu, 29.4. 2014), zdali pokračovat v předchozím snižování deficitu státního rozpočtu, vyznívají zveřejněné argumenty pana Babiše prvoplánově a jsou nehodné funkce ministra financí, kterou zastává. Ukazuje se, že za “úspornými argumenty“ A. Babiše se skrývá prachobyčejný politikář.

To, když vedle sebe staví A. Babiš dluhy soukromé firmy a dluh státního rozpočtu. Rozpočtu určeného občanům a ne majiteli či skupině vlastníků. Nebo když se ohání úsporami na takových položkách jako jsou nákupy kancelářského materiálu, které jsou obsahově a řádově nesrovnatelně nižší než sumy strukturálního deficitu.

Ne že by tyto úspory neměly svůj význam. Naopak, poukazují také na nejrůznější politické “kamarádšofty“, jejichž předražené zakázky “sloužily“ a bohužel, nezřídka ještě “slouží“ a budou “sloužit“ pro účely osobního “obohacování se“ jejich vysoce postavených veřejných poskytovatelů, nebo jako nezákonné “příspěvky“ do pokladen politických stran.

Nic proti každé koruně uspořené z veřejných rozpočtů. Avšak zjednodušující a navíc dryáčnicky paušalizující argumenty A. Babiše („Vy jste nic nesnižovali, vy jste v té vaší koalici akorát kradli“), které od něho slyšíme opakovaně, nelze přehlížet. Jsou černobíle krátkozraké a nepřesahují ani jedno volební období. Spíše naopak směřují k dalším předčasným volbám a jejich cíli: oligarchicky řízené a kontrolované společnosti.

Stále doufám, že to v naší republice nepůjde tak snadno, jako se to “daří“ v Ruské federaci.