Studené kontury války
S jednoduchou taktikou prohlubovat ekonomickou krizi, dál rozněcovat a nacionalizovat napětí mezi ukrajinským a ruským obyvatelstvem, ať již placenými provokatéry, nebo zakládáním ozbrojených proruských domobran, až po vytváření lokálních konfliktů, si putinovský režim vytváří živnou půdu pro další vojenský zásah ruských ozbrojených sil na Ukrajině. Souběžně pokračuje jím řízená lživá propaganda a manipulace s veřejným míněním, v nichž hlavním viníkem a zásadní příčina všeho špatného co se stalo a děje na Ukrajině, je západní demokracie.
Po ruce je jistě k dispozici mírnější scénář, počítající s tím, že do proběhnutí prezidentských a parlamentních voleb na Ukrajině se podaří ještě více rozložit nejednotné ukrajinské politické strany a infiltrovat je proruskými přívrženci. V něm může vykonat své i atmosféra nejistoty, strachu a beznaděje krutě zkoušeného obyvatelstva, v níž se bude dařit radikálnímu a sociálnímu populismu spojovaného s putinovskou variantou Euroasijského svazu a nostalgii po existenční “jistotě“ v bývalém Sovětském svazu. Tato možnost však je méně pravděpodobná, stojí proti ní krvavá zkušenost Ukrajinců se sovětskou totalitní vládou, nacistickým terorem a bezprostřední paralyzující strategií putinovského režimu.
USA a EU po léta ignorovaly a ignorují zarážející fakt, na který přední západní a východní analytici upozorňovali, že v čele Ruské federace stojí „jakási šedá postava“. V minulosti malý bezpečnostní důstojník KGB ve východním Německu (1984-1990). Pracoval v tamní centrále KGB, avšak o tom jaké úkoly přesně vykonával, existují protichůdná tvrzení. Podle některý analytiků se údajně zabýval průmyslovou špionáží vůči západnímu Německu, podle jiných vyjádření nikdy nebyl u zahraniční rozvědky. Fungoval jako tajný policista. Nahlašoval jejich pozdní příchody, opilost nebo aféry. Pracoval v Drážďanech, kde vedl Společnost sovětsko-německého přátelství. ...Dohlížel na východní Němce.“*
Daleko důležitější byla a je skutečnost, že po rozpadu Sovětského svazu, který prezident Putin považuje za největší tragédii století, „se moci v zemi ujala KGB, rozuměj FSB, která je dnes mocnější, než jaká kdy byla KGB v sovětské historii. A vrací Rusko zpátky k totalitnímu řádu. Krok za krokem velmi pomalu... Neexistuje žádná jiná politická síla, která by Putinovi a KGB (FSB) konkurovala. …Stala se naprosto neovladatelnou. Zhruba 80 % vrcholných funkcí v zemi obsadili bývalí nebo současní důstojníci KGB (FSB) “* V minulosti po smrti Stalina (1953) podléhala činnost KGB souhlasu ÚV KSSS, resp. jeho politbyru.
Naplňují se slova Otto von Habsburga z roku 2004 (1912-2011), dědice habsburských trůnů, bývalého člena bavorské křesťansko-sociální unie a poslance Evropského parlamentu, „...o budoucnosti Evropy se bude rozhodovat na Ukrajině“. „Ukrajině, pro kterou se podle Timothy Snydera Evropa stala úplně jiným vzorem než na počátku dvacátého století, kdy přinesla zhroucení impérií a ústup z demokratické politiky, depresi v ekonomice, podezírání a nedůvěru. Následně pak válku v mezinárodních vztazích, v níž se fašismus a komunismus staly atraktivními a moderními evropskými vzory, s nimiž se někteří Ukrajinci ztotožnili“, a jejichž tragické a rozporuplné následky jsou stále živnou půdou i pro putinovskou autokracii a slouží putinovské autokracii k politickému ovládnutí území bývalého Sovětského svazu.
S prohnaností a proradností sobě vlastní zneužívá tato volená autokracie převahy v konvenčních vojenských silách. Převrací smysl uzavřených mezinárodních dohod, odvolávajíc se na mezinárodní orgány a instituce. Jejich principy přitom neplní a porušuje, aby vyděračskou taktikou odmítaných a posléze postupně připouštěných politických jednání, jejichž obsah a dohody vzápětí popře, dosáhla svého.
Mohly nebo měly by to být společné vlastní síly Evropské unie (Eurocorps) a OSN (mírové mise), které by přinejmenším do nadcházejících voleb na Ukrajině preventivně předcházely další eskalaci napětí a násilným separatistickým pokusům a chránily i ruskou menšinu v případě nutnosti. Nutnosti, která není ovšem podložená na rozdíl od připravených vojenských sil na hranicích RF, kde čekají na „vhodnou“ příležitost, provokaci, kulminaci napětí a událostí jak zasáhnout a ovládnout politicky další územní oblasti Ukrajiny. Ukrajiny, kterou v minulosti bývalý Sovětský sceloval a připojoval k ní stále více území, aby takzvaně řešil po svém (mocensky) národnostní otázku. Otázku, na níž musí také ukrajinští politici důsledně prokázat politickou vůli po demokratickém soužití a respektování práv menšin v moderním národnostním státě.
V opačném případě budeme, či vlastně jsme již nyní svědky blížící se občanské války, za kterou se skrývá vojenská pseudodemokracie putinovské anexe Krymu. Války, která, bohužel, může mít hodně blízko k nedávným čečenským válkám v RF s jejími pokračujícími teroristickými krvavými akcemi, rozšiřující více než desítky tisíc civilních obětí o další lidské zmařené životy. Války, jejíž studené kontury se Evropy dotýkají již dnes.
Heřman Chromý
*Revoluce 1989 – Robert Buchar (Utajené informace ze zákulisí: Vladimir Bukovskij, Oleg Gordijevskij, Jeff Nyquist), 2009
**Rudý kníže – Timothy Snyder (2010)