Jakmile se nacházíš v prostoru Schengenu, Rusko přestává být středem vesmíru, popisuje Ivan Martyněnko návštěvu v Praze, kde strávil dva týdny.
http://www.svoboda.org/content/article/27451948.html

Své dojmy v závěru článku shrnuje: …Realita v Rusku drtí v člověku lidství... Buď se jí přizpůsobíš, nebo Tě donutí utíkat před ní, jinak Tě prostě sežere. A Rusové Rusko opouštějí. Stovky tisíc jich míří do Německa, USA, Izraele, Kanady, Finska, Velké Británie, Norska, Nového Zélandu, Česka, Švýcarska. A co víc, každý čtvrtý chce odejít.

Nabídneš-li Rusům žít v jejich Saratově, tak jako se žije v Drážďanech, jen málokdo odmítne. Ale Evropu - z jakéhosi (neobjasnitelného) důvodu - nechtějí. A v tom se liší od těch, kteří Rusko opustili. Než emigrovali, vnímali Evropu jen v širokém smyslu tohoto slova, aby poté, co v ní začali být, se postavili na vlastní nohy. A z takové pozice a odtud se o Rusku přemýšlí lehčeji (bez zábran). Ano, a přemýšlí se o něm jen tehdy, když se stává hrozbou civilizovanému světu, kvůli níž jsi Rusko opustil.

Proto na otázku, kterou mi položila po mém návratu do Moskvy moje babička “nadává-li se v Praze na Putina?“, odpovídám krátce: “Sláva Bohu, tam na Putina, jak doufám, všichni kašlou.“