Díky, Laďo,
za báseň. Ukládám si ji. Doplním jen o název Zoufalství a místo a vročení. Naše zoufalství je trochu jiné. V naší situaci plyne ze skutečnosti, že většina z nás si zoufalství druhých nechce uvědomit, protože o něm nechce nic vědět, a že se mu tudíž nejen vyhýbá, ale že je, jak jsme dnes každodenními svědky, odmítá a považuje je dokonce za ohrožení, proti kterému se musí "bránit".



Liou Sia

Zoufalství


Jsem unavená

Jsem unavená svými bílými prášky

Jsem unavená úsměvy, které směřuji tobě

Jsem unavená záchodky ve vlaku

Jsem unavená tím, co o tobě říkají

Jsem unavená tím být unavená

Jsem unavená

Jsem unavená, když vidím cesty, po nichž se nemůžu vydat

Jsem unavená špinavou oblohou

Jsem unavená pláčem

Jsem unavená takzvaným dokonale čistým životem

Jsem unavená povrchními slovy

Jsem unavená umírajícími květinami

Jsem unavená z bezesných nocí

Jsem unavená prázdnou poštovní schránkou

Jsem unavená ze všech těch nadávek

Jsem unavená měsíci a roky, během kterých nemůžu mluvit

Jsem unavená šarlatovými písmeny hanby na mém těle všem na očích

Jsem unavená tou klecí

Má lásko

Jsem unavená

Čína, 2017


Přeložil Petr Horký



Liou Sia, básnířka, vdova po politickém vězni Liou Sia-po, držiteli Nobelovy ceny míru, kterou Čína drží šest let v domácím vězení. Po smrti a přísně střeženém a nedůstojném pohřbu jejího manžela není známo, kde se nyní nachází. Její přátele jsou přesvědčeni, že ji komunistické úřady Číny násilně zadržují na neznámém místě.