Poznámka k článku Pavla Svobody ze 14. 10. 2017 na blogu aktualne.cz.

Vážený pane Svobodo, děkujeme Vám za Váš článek “Je prezident schopen výkonu své funkce?“ Při zvažování čl. 65 a 66 Ústavy, dvou legitimních možností jak postupovat při odvolání prezidenta, o nichž se usnášejí Poslanecká sněmovna a Senát, jsme se přiklonili k podání Ústavní žaloby. Její podání jsme ovšem nepřesně - nebo chcete-li chybně - přisoudili vládě ČR a v tomto smyslu se omlouváme za neúplnost našeho textu O NICH BEZ NICH.

Máme však stále za to, že to jsou právě členové stávající vlády za ČSSD, KDU-ČSL a ANO, kteří na zasedání vlády měli a mají možnost projednat a navrhnout svým poslaneckým a senátním klubům podání Ústavní žaloby v Parlamentu ČR. Tím spíše, že ne poprvé jako členové vlády a poslanci PS ČR vyjádřili svůj nesouhlas s opakovanými výroky prezidenta Zemana, očekávali bychom právě od nich jednání a rozhodnutí v rámci daných možností.

Přijaté deklarativní “Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky Zemana na Parlamentním shromáždění Rady Evropy“ z 12. října 2017 je vodou na mlýn jeho výroků, které jsou v zásadním rozporu s oficiální linií zahraniční politiky ČR, a bohužel, mu poslouží k jejich další obhajobě.

Prezident Zeman záměrně a promyšleně několikrát potvrdil, že kvůli svým mocichtivým ambicím je ochoten hazardovat s pověstí České republiky a jejím kursem polistopadové zahraniční politiky. Píše-li se ve Vašem článku, že pro „selhání podstatných kognitivních schopností prezidenta je čl. 66 nejen vhodnější, ale i šetrnější k důstojnosti úřadu prezidenta republiky“, vystavily by se jeho použitím paradoxně do stejného světla Parlament a vláda České republiky, jejíž představitele se proti tomuto dlouhodobě narůstajícímu riziku a důsledkům z nich vyplývajících, nedokázali dosud účinně postavit.

Heřman Chromý, Vladimír Líbal, bývalí poslanci za Občanské fórum v letech 1990 – 1992.