Adresováno české vládě.

O nich bez nich, tak se dá také ve zkratce shrnout názor Miloše Zemana, prezidenta České republiky, který zazněl na půdě Rady Evropy ve Štrasburku, že anexe Krymu Ruskou Federací je „fait accompli“, za kterou „by bylo možné Ukrajině předat nějakou kompenzaci, ať už půjde o finanční kompenzaci nebo v podobě surovin. Je to pouze můj názor, ale respektujme, že se tím pokoušíme vyhnout válce.“

Považujeme za svou občanskou povinnost omluvit se občanům Ukrajiny a jejich představitelům za tyto nesoudné výroky Miloše Zemana a neospravedlnitelné v jeho prezidentské funkci. Popírají nedávnou historii a tragický sled událostí na úkor svrchovanosti a územní celistvosti jiných evropských států v třicátých letech minulého století, které předcházely a naopak vedly k rozpoutání druhé světové války.

Na rozdíl od Miloše Zemana nezapomínáme na dlouhá desetiletí studené války mezi Západem a Východem, USA a Sovětským svazem. Tehdejší a stále trvající mír v Evropě byl a je vykupovaný dlouholetými válečnými konflikty a nesčetnými mezinárodními zločiny a jejich nevinnými oběťmi, a to zejména v Asii a Africe. A dnes především na Blízkém východě.

Také na Ukrajině proti vůli a přání nepřehlédnutelné většiny obyvatel, aby se Ukrajina stala členským státem Evropské unie a Severoatlantické aliance, putinovský režim Ruské Federace vojenskou silou a podporou proruských separatistů anektoval Krym a stojí za další vojenskou eskalací na území Ukrajiny v Luhansku a Donbasu.
Máme za to, že vyjádření premiéra Bohuslava Sobotky, ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka a dalších oficiálních politiků, která se opakovaně distancují od záměrných a časově cílených názorů prezidenta Zemana, podporující zahraniční politiku putinovského režimu, by měla od formálního verbálního nesouhlasu vyústit přinejmenším v omluvu Ukrajině a jejím představitelům.

Vláda by měla na svém nejbližším zasedání rozhodnout rovněž o podání ústavní žaloby proti Milošovi Zemanovi a odvolání z prezidentské funkce za pokračující nelegitimní nerespektování české zahraniční politiky. Jsme si vědomi, že i s touto variantou Miloš Zeman kalkuluje, aby skrze ni naši společnost ještě více rozdělil a destabilizoval ji a využil ve své prezidentské kampani jak k posílení své kandidatury, tak později prezidentských kompetencí.

Je nám sice jasné, že proti této ústavní žalobě mluví především čas a probíhající volební kampaň (podle nás jedna z politicky nejhorších). Její smysl spočívá v tom, aby si široká česká veřejnost uvědomila nelegitimnost prezidentských názorů Miloše Zemana. Ty jsou opakovaně v zásadním rozporu s oficiální českou zahraniční politikou.

To všichni konečně dobře víme. Podle nás ale zapomínáme (pokolikáté již?), že to může být také jedna z posledních možností naší společnosti, jak touto cestou prostřednictvím demokraticky zvolené české vlády být slyšeni a respektováni v Evropě. Že před voluntaristickou svéhlavostí a umanutostí jednoho mocichtivého prezidenta o dalším osudu a směřování České republiky navzdory jejím stávajícím mezinárodním závazkům, které by její danou prozápadní orientaci měly zaručovat, rozhodují stále ještě hlasy a politická vůle občanů.

A to i pro každý případ v budoucnosti, abychom se nemuseli později vymlouvat na vládu nebo mezinárodní politiku, že jsme mlčeli a neměli na vybranou svobodně se rozhodovat a jednat.

Heřman Chromý, Vladimír Líbal – bývalí poslanci České národní rady za OF v letech 1990 - 1992

K textu se lze připojit na https://www.petice24.com/o_nich_bez_nich_-_adresovano_eske_vlad