Zdravím, Petro, nerad agituji a ještě méně rád poučuji. Vůbec mi to totiž nejde. V poslední době jsem hovořil především s lidmi, o kterých píšete, kteří na politiku nemají čas a nic jim neříká, a to, co vidí a slyší kolem sebe a co se prezentuje jako politika, je spíše odrazuje, když ne rovnou znechucuje.

Poctivě jsem přečetl spoustu programů politických stran zavedených, i těch okrajových. Vyslechl jsem nespočet mediálně svobodně šířených názorů k zásadním otázkám České republiky, za které považuji především aktivní, kriticky reflektující podporu našeho členství v EU a plnění našich závazků v Severoatlantické alianci, jejíž význam pro ČR nemá dnes jinou alternativu.

Bohužel, jsem konstatoval, že v těchto bodech spolu s převažujícími vyhýbavými a odmítavými postoji českých politiků k migrantům z Blízkého východu převládají podle mne neúnosné oportunní a alibistické postoje, ohánějící se humanitou, ale také odmítající dlouhodobější přímou a sdílenou odpovědnost. Za tu nelze považovat národovectví, referenda o setrvání ČR v EU nebo vystoupení z NATO, či knížecí rady uprchlíkům o pomoci zemím,z kterých ale uprchli před válkou. Válkou s hlubšími globálními a geopolitickými příčinami, které jsou často mimo rámec a možnosti zemí, z nichž migranti utíkají, nebo odcházejí z jiných existenčně a politicky neúnosných a nedemokratických poměrů. (Nemluvě o stranách vysloveně s proti-muslimskými postoji, rozdmychávajíce nenávist a potenciální možnost násilí.)

K volbám samozřejmě půjdu, ale hlasovat budu s největší pravděpodobností nohama. Právo nezvolit, nikoli nevolit a nejít k volbám, je také legitimním volebním právem každého voliče, který se s volebními programy stran v zásadních otázkách rozchází, nebo jim nedůvěřuje, ať již z jakýchkoli důvodů. Pravda, mezi hlasovacími lístky pro jednotlivé volební strany od listopadu 1989 bílý lístek stále schází. V rozesílané "Informaci voličům o způsobu hlasování" se píše jen o neplatné volbě, nikoli o možnosti legitimního práva voliče nezvolit nikoho z kandidujících volebních stran. I zde podle mne však platí účastnit se voleb a legitimizovat právo nezvolit žádnou volební stranu hlasováním prázdnou obálkou. "Informace" takové hlasování vykládá jako neplatnou volbu, což kvůli absenci bílého lístku neobstojí, protože by se tím omezilo legitimní, byť pasivní, právo voliče nezvolit žádnou volební stranu.

Přesto stále uvažuji o Zelených, které jsem volil v posledních dvou po sobě jdoucích parlamentních volbách. Jejich program považuji i nyní za nejlepší, překračující dlouhodobě běžný čtyřletý volební horizont. Velice mne proto potěšila Vaše slova, že jedete po zelené, a že tedy dokážete na rozdíl ode mne překousnout jistou názorovou labilitu a rozporuplnost v programu Zelených, kterou v jejich programu představuje upozaděná, verbálně sice vyjádřená, podpora našich spojeneckých závazků vůči Severoatlantické alianci, rozporovaná však protichůdnými programovými vyjádřeními: „Čeští vojáci by ale měli být primárně k dispozici mírovým sborům OSN, potažmo mírovým misím EU s mandátem Rady bezpečnosti OSN. Česká republika by se měla zasadit o odstranění taktických jaderných zbraní z evropského kontinentu. Nebudeme aktivně prosazovat zřizování vojenských zahraničních základen na území ČR. Především odmítáme zřizování vojenských základen mimo území rámec EU a NATO.“

Sociálně moderní, ekologicky, humanisticky a občanskoprávně laděný, ohleduplný a vynalézavý program Zelených se tu v několika řádcích hroutí pod tíhou nereálného pohledu na dnešní stav demokracie v Evropě. Ta dnes čelí hybridní a infiltrační válce ze strany putinovského režimu Ruské federace, které právě nejednoznačné programové postoje v otázce Severoatlantické aliance a dalších otevírají dveře putinovské strategii autoritářského režimu, toužící po časech imperiální mocnosti s totalitně kontrolovanou společností, představovanou tehdejším Sovětským svazem. Ale nejen jí dávají šanci. Také nejrůznějším formám autoritářské a oligarchicky řízené takzvané demokracie, která se čím dále více obrací k Putinovi jako spasiteli svrchovanosti České republiky.

Ale abych se vrátil, Petro, na začátek. K lidem, o kterých se zmiňujete, a dalším zoufale nerozhodnutým. Myslím, že je chápu. Každá volba, natož politická je těžká. Zvláště přijímám-li s ní i díl odpovědnosti, se kterou je spojena zejména dnes, když se jedná o další směřování České republiky a obsah a charakter demokracie a jejich institutů.