Na okraj stati Bohumila Doležala "Rekviem za Miroslavem Kalouskem a prezidentská volba", kterou podle mne lze jen podepsat (http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs3664.html).

Účast v Babišově vládě znamená spolupodílet se na pokračující postupné demontáži demokracie a oklešťování jejích institutů. Oligarchovi Babišovi a jeho byznysu to vadit nebude. Jeho zaměstnanci v hnutí ANO, politické divizi Agrofertu, o to více budou proklamovat, že tak činí jen a jen v zájmu demokracie a lidí.

Slyším to nejen od nich, ale i dalších parlamentních věrozvěstů, pro které je “hluboká minulost komunistického režimu“ narušením jejich normálnosti nenormálností a provokací těch, kdo nepochopili, a navíc „proboha, co je to za lidi, že se ještě stále vzpírají pochopit“, co bylo “rozumné“ tehdy a co dnes.

Světlonoši z hnědé minulosti na to chtějí jít pěkně od lesa. Zatím jen s ´nimrodskýma flintama´ a nalinkovanou budoucností (když voliče lapají, pěkně jim zpívají). Rozhodli bychom si přece o ní sami s jurodivými vlastenci. Nevidí si sice občas s prominutím do huby a do hlavy, ale chtěli by být parlamentními servismany bezpečnostního soukolí, v kterém to přece skřípe, a oni by tak rádi vyměnili všechny pojistky, včetně bezpečnostních, které nás spojují s listopadem 1989.

Většina společnosti než pochopí, že na prvním místě v demokratickém státě je svoboda a ne co si mohou koupit (demokracie ne demokracie)si časem - ne poprvé a naposledy - trapně, a někteří se studem, uvědomí, že nemá ani jedno, ani druhé. Ti, které nikdy nenapadlo podívat se do zrcadla, se začnou strachovat i o to málo, co mají. Spolknou, co by jinak řekli, vyrovnají krok a rozhlédnou se, co by se na tom dalo ještě trhnout v duchu motta staronových nezapomenutelných “pořádků“: kdo nekrade, okrádá rodinu.

Pan prezident Zeman je za to pochválí, kardinál Duka jim požehná. Nás zbývající u obrazovek, přátelé v sociálně demokratickém triku z Lán a z TV Barrandova ujistí, jak jsme na tom všichni fyzicky a psychicky dobře, samozřejmě že včetně pana prezidenta Zemana. Vše v rámci prezidentské kampaně: já Vám, Vy, rozumějte pp. Hamáček a Chovanec, mně. Člověk by se dojetím nad vzájemnou konstruktivností, když ne tento, aspoň rozplakal.

´Dalekáť cesta má! Marné volání!!´, aby toho nebylo málo, mění se v matičce Rusi v bojové provolání. Jeden by skoro už věřil, že prezident Zeman kandiduje vedle prezidenta také na ředitele putinovské zeměkoule.

Komu a čemu ale věřit? Asi špatně pečuji o duši. Přesto ´zloduchovi a pytlákovi´ Kalouskovi od ´hajného´ Schwarzenberga věřím aspoň to, co konečně jinými slovy opakovaně řekl, že s rekviem za sebe je ochoten se smířit. S rekviem za demokracii ale nikdy.