Rozhovor se dvěma premiéry, ČT24, 30. 7. 2018 (kráceno)

ČT 24 odvysílala 30. 7. 2018 dva rozhovory s Guiseppem Contem, premiérem Italské republiky a jeho protějškem, Andrejem Babišem, premiérem České republiky (toho času stále trestně stíhaným). Oba hovory se od sebe lišily jako nebe a dudy po formální a obsahové stránce. Podle mne vyzněly v poměrně zásadní až šokující neprospěch premiéra Babiše, ale i České republiky.

Není divu, že i prezentace na webové stránce České televize odrážela zásadní rozdíl mezi dvěma premiéry. Zatímco rozhovor s italským premiérem, který vedl Jakub Nettl*, byl a je možné ho posoudit a udělat si na něj vlastní názor také v jeho tištěné podobě, u našeho premiéra se webová stránka  spokojila jen s jeho s úryvky.

Proč? Zatímco na položené otázky Jakuba Nettla odpovídal Guiseppe Conte jasně, obsahově věcně, u premiéra Babiše převažují chaotické odpovědi, opakující se a často se vyhýbající nebo nereagující věcně na obsah otázek Daniely Písařovicové. Musel jsem se občas štípat do tváře, když ze sebe premiér Babiš chrlil demagogicky populistické výkřiky, v nichž doslova balancoval na hranici zákona, nebral v úvahu jistou politickou slušnost a projevil také jistou nevědomost, když například uvedl, že „Naše firmy nechtějí z černé Afriky zaměstnance“, v níž žije více než 5 miliónů bílých obyvatel.

Již zmíněné chaotičnosti premiéra Babiše obtížně a statečně čelila Daniela Písařovicová, aby hovor měl nějaký řád a odpovědi českého premiéra nevzbuzovaly pouhý dojem, že se jedná o jeho další předvolební kampaň tentokráte před blížícími se volbami do Evropského parlamentu. Premiérovy výroky a názory v mnohém připomínaly, ne-li předčily, Okamurovy bojovníky za Evropu bez muslimů. V guláši ala Babiš nechyběly neziskovky, Marshallův plán, lidi z Mongolska, pašerácká taxislužba, australský model - “lodě nevyplujou“.

Shrnuto: nejednalo se podle mne ovšem o nějaké slovní přestřelky na sociálních sítích, na kterých se to podobnými výroky, hraničícími s paragrafem 356 trestního zákoníku - „Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod“ trestního zákoníku, jen hemží, a nad nimiž člověk často jen mávne rukou, ale o formulace předsedy vlády České republiky. Avšak nebo právě proto mám za to, že v zrcadle, které v rozhovoru nastavili oba premiéři pověsti svých demokratických republik a jejich mezinárodní reputaci, včetně jejich kompetentnosti, Česká republika dostala pěkně na frak.

Mimo jiné, setrvávající kandidát na neobsazené místo ministra zahraničních věcí ve vládě ČR, poté co byl prezidentem Zemanem odmítnutý a zůstává pro něj nepřijatelný, pan Poche, o den později (31. 8. 2018) v rozhovoru na ČT 24 uvedl, že vyjádření premiéra Babiše považuje za jazyk, který on by sice nepoužil, ale v podstatě se s obsahem shoduje. Myslím, že k této výmluvné “vizitce“ pana Pocheho o sobě a oč mu jde, není co dodat.

Přepis českého rozhovoru není úplný, místy je nesrozumitelný kvůli častému přerušování moderátorky impulsivním premiérem. Přesto si myslím, že i v této podobě je vypovídající, umožňující si oba rozhovory v klidu přečíst a udělat si o nich obrázek každý sám.

Odpovědnost při řešení migrační krize
Jakub Nettl (JN): Pane premiére, předně děkuji, že jste si na nás udělal čas. Nedávno jste napsal veřejný dopis českému premiérovi Andreji Babišovi. Co vás k tomu vedlo?

Guiseppe Conte (GC) Já především děkuji vám za tento rozhovor. Premiéru Babišovi jsem napsal, protože jsem se s ním chtěl podělit o úspěch, který Itálie zaznamenala. Vůbec poprvé se podařilo rozdělit 450 migrantů zachráněných z moře a dovezených k italským břehům mezi další evropské státy, což je podle mě opravdový průlom ve zvládání migračních proudů. Nikdy předtím se to nestalo, Itálie v tom zůstávala celou dobu sama. Jsem přesvědčený, že je potřeba, aby ostatní evropské státy uznaly a ukázaly svou část odpovědnosti při řešení migrační krize.

JN: Zmínil jste, že byste rád přesvědčil pana Babiše o svých názorech. Český premiér se nechal slyšet, že se nechce nechat přesvědčit. Naopak by rád přesvědčil on vás, že český přístup k problému je správný. Co byste hodnotil jako úspěch po takové schůzce, pokud k ní dojde?
GC: Bude to diskusní střet. Každý z nás určitě bude chtít vyjádřit a obhájit svůj osobní pohled na věc. Ale určitě budeme vycházet ze společného bodu – ze závěrů evropského summitu, které jsme oba podepsali 28. června. Ty obsahují určité principy, na kterých jsme se shodli, a které se mají postupně uvádět do praxe.
Nepůjde přitom jen o právní věci. Ale také se s ním chci podělit o politický a kulturní přístup k problému migrace. Chtěl bych, aby pochopil, že když dnes tento problém cítí na vlastní kůži Itálie, protože k ní se přes moře dostávají, mohou zítra kvůli demografickému vývoji a z ekonomických, politických nebo sociálních důvodů ve zcela jiných částech světa, jít migrační trasy i přes vaši zemi. Takže je dobré, když se tento problém řeší na několika úrovních. Nehledá se pouze pohotovostní řešení, ale strukturální řešení.

Nepřijatelné, aby zoufalí lidé v nesnázích ještě riskovali život na cestách smrti
JN: Mluvil jste o krizové pohotovosti. Ale to už dnes přece neplatí. Počet migrantů, kteří připluli letos do Itálie, se výrazně snížil – na 18 tisíc lidí, to je o nějakých 87 procent méně než loni za stejné období. Můžeme tedy stále mluvit o krizi?

GC: Jsem rád, že jste zmínil ten výrazný pokles počtu lidí, kteří přešli přes Středozemní moře. To znamená, že italský přístup a způsob, jakým situaci řešíme, nese ovoce. Já jsem na summitu neříkal panu Babišovi ani ostatním evropským politikům, že Itálie nemá řešení, že zůstává bezbranná. Itálie sebrala své síly spolu s dalšími státy, aby dalším podobným situacím předešla. Výsledky jsou vidět. Itálie přišla s řešením migračního problému, které předpokládá zásahy už v zemích původu – prostřednictvím spolupráce, obchodních dohod atd., které zlepší sociální i ekonomickou situaci lidí, kteří jsou chudí a donuceni obracet se na pašeráky, aby se dostali pryč. Je třeba se soustředit i na tranzitní země a dohlížet na dodržování základních lidských práv. Protože je nepřijatelné, aby zoufalí lidé v nesnázích ještě riskovali život na cestách smrti. Tohle znamená, že odpovědi na nejrůznějších úrovních dohromady přinášejí výsledky. Ale těchto výsledků nemůže dosáhnout jediná země o samotě. Musíme se o to snažit společně. Opakuji. Dnes se to může stát Itálii, zítra nějaké jiné zemi.

Naše firmy nechtějí z černé Afriky zaměstnance
Dana Písařovicová (DP): Pane premiére, co si od toho setkání slibujete, když máte tak protipolné názory?
Andrej Babiš (AB): Ale já si slibuju to, že jak jsme přesvědčovali kolegy z evropské Rady, a to bylo do půl páté ráno a prosadili jsme naše V4, že nebudou kvóty, a že ty relokace, to rozdělování lodí, kterým se pan premiér chlubí, je dobrovolné a my nechceme brát tyto migranty, my máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě a naše firmy pokud nenacházejí pracovní sílu v úřadu práce, tak žádají o pracovní povolení pro Ukrajince, lidi z Mongolska a ty lidi přicházejí na základě pozvání našich firem a pracovního povolení, a není možné, aby druhá část Evropy fungovala tímto způsobem...

DP: Proč nemůže toto pozvání platit pro migranty...
AB: Jak to myslíte...

DP: i z těchto zemí?
AB: No, protože my tady nechceme tyto lidi.

DP: Ale zase by to vyřešilo situaci, kterou jste pojmenoval.
AB: Ale nevyřešilo. My přijímáme lidi,

DP: Ale proč ne právě z těchto zemí?

AB: protože naše firmy si vybírají z jiných zemí. Naše firmy nechtějí z černé Afriky zaměstnance. Chtějí ze Srbska, Ukrajiny, Mongolska a z jiných zemí. Takže my si můžeme vybrat. Naše firmy si vybírají vlastně zaměstnance, které potřebují a ne že nám to premiér Conte nařídí, a navíc ty jeho migranti nechtějí pracovat, to jsou lidi, kteří přišli za dávkami a to jsou lidi, kteří zaplatili mafii.

DP: Jak to můžete vědět?
AB: Vím to, protože oni zaplatili podle Europolu 5,7 miliard euro, vlastně to je byznys, to je mafie, to jsou pašeráci.

Cesta do pekel
DP: Dobře. Ten spor je mezi Vám a Contem vyostřený, a je to možná i v osobní rovině, nebo se takto rovnou dělá politika a potřebujete být hodně razantně slyšet ve svých zemích, abyste případně přijeli zase s úspěchem z jednání?

AB: My jsme byli vyzváni, abysme přijali z té lodě nějaké migranty. A já jsem byl první v Evropě, který to striktně odmítl, protože to je cesta do pekel. To není řešení. A já si myslím, protože my nechceme tady tyto lidi.

DP: A proč ne z těchto zemí, když pan premiér Conte naopak byl vlastně velmi úspěšný v tom, že z těch 450 migrantů se domluvil s některými zeměmi, že je přijmou na svém území. Pogratulujete mu k tomuto úspěchu?

AB: Já myslím, že to není úspěch, to je právě další motivace pro pašeráky, aby dělali svůj byznys. My jim jasně musíme říct, že byznys skončil, že Evropa je zavřená, a bohužel, je problém, že ty země, které jsou vlastně na hranici, to znamená, teď je to Španělsko, kde se změnila vláda, kde je socialistická vláda, tak změnila politiku, a teď hlavní proud migrantů proudí z Maroka do Španělska. Dokonce migranti, 600 migrantů útočilo na španělskou policii. Ti migranti jsou agresivní, napadli minule posádku, takže jsou to všechno mladí muži, kteří nejdou do Evropy za prací, ale jdou za těmi dávkami.

Česká republika investovala až 2 miliardy korun do různých zemí
DP: Myslíte si, pane premiére, že řídit boj s pašeráky se dá řešit tím způsobem, že se vůbec nebude přijímat žádný ani jeden migrant na území Evropy?

AB: My jim máme pomoci mimo evropské území a my jim pomáháme. Česká republika od roku 2015 vlastně investovala až 2 miliardy korun do různých zemí. Teďka jsme dávali dar do Bosny Hercegoviny, do Srbska, do Makedonie. Tady jsme 1500 policistů poslali, prostřednictvím Medevacu jsme odoperovali 2000 osob.

(Program MEDEVAC je realizován v podobě: humanitární evakuace zdravotně postižených obyvatel na léčení do ČR (od roku 1993) vysílání českých lékařských týmů do zahraničí (od roku 2013 - Wikipedie).

Za naši kulturu, za dědictví našich předků
AB: Takže dvě miliardy. Nikdo nemůže říct, že nejsme solidární, máme zkrátka na to jiný názor, V4 má na to jiný názor. My chceme bojovat za naši kulturu, za dědictví našich předků, a my nechceme, pokud někomu nevadí, že v Belgii v roce 2030 bude více muslimů než původních obyvatel, tak to je jejich problém, my to tady nechceme.

Evropské volby dopadnou velice proti migračně
DP: Pane premiére, taková otázka mě zajímá, kolik jste tu v Česku potkal migrantů, že tak razantně proti nim vystupujete? Jestli to není skutečně vyhrocená situace, pane premiére?

AB: Ale to je principiální záležitost.

DP: My jsme nyní slyšeli, že čísla migrantů jdou dolů.

AB: Ano, jdou dolů, ale zároveň údajně máme v Evropě víc než milión nelegálních migrantů, kteří by se měli vrátit domů a já se ptám, kdo v Evropě vlastně ty migranty zve. Uvidíte v evropských volbách, kdy se projeví mlčící většina evropská a uvidíme, jak ty evropské volby dopadnou, já si myslím, že dopadnou velice protimigračně.

Jasný signál pašerákům – kšefty skončily
DP: Ale kde je psáno, že se tento problém za pár let nedotkne České republiky. Nemůže se nám tento striktní postup vymstít do budoucna, že se nám vrátí jako bumerang?

AB: Jak by se nám to vrátilo. Vždyť my jsme solidární, my pomáháme, posíláme policisty, dáváme peníze, ale my máme zkrátka jiné řešení a řešení je australský model - lodě nevyplujou.

DP: To znamená, kdyby se někdy v budoucnu stalo, pane premiére...
AB: To není možné, aby tam byla taxislužba, že pašerák naloží migranty, kteří si zaplatili.

DP: Mohou si najít jiné trasy
AB: A to si hledaj, bohužel...

DP: a najednou se objeví v České republice několik stovek migrantů, a co s nimi budete dělat?

AB: Tak my budeme reagovat úplně stejně jako Maďarsko. Maďarsko to vyřešilo velice rychle. Dokonce zákonem, takže nová trasa, ano, jde přes Maroko do Španělska, protože je tam jiný premiér, který není tak striktní jako předtím. 600 migrantů zaútočilo na španělskou policii.

DP:To už jste zmiňoval. Vy jste říkal, že zásadní je, aby se tento problém řešil mimo Evropu. Jak jsou ostatní dohody s třetími zeměmi zejména na pobřeží Severní Afriky, kde by centra měla vznikat, úspěšné. Mají přece jenom své slabiny a s těmito zeměmi jste si zatím, pokud vím, zatím ještě nevyjednali stanovisko, že by k tomu byly svolné. To znamená, jaký bude další postup?

AB: Ale to není naše role. My jsme prosadili to, co jsme potřebovali. Nebudou kvóty...

DP: A čí je to role? Neměli bychom k tomu přistupovat nějak vstřícněji?
AB: To je role, za Evropu vyjednává, tam máme za Evropu rozdělené role. Samozřejmě, že vyjednává hlavně Itálie, co se týká Libye a Maroka, vyjednává Španělsko a Evropská komise vyjednává.

DP: Ale když taková prohlášení padají z Vašich úst, konec konců i po setkání s panem Kurzem jste to zmiňoval, že je zapotřebí tyto země zaangažovat, tak Vy to jenom řeknete, a pak od toho dáte ruce pryč.

AB: Ale to není pravda, proč bych dával ruce pryč, jsem aktivní, jsem panu premiérovi napsal můj názor, můj dopis. Já o tom mluvím se všemi premiéry, mluvil jsem teďka s bavorským premiérem. Sebastian Kurz, který má nyní předsednictví Rady v EU, na to má stejný názor, takže těch zemí, které s námi souhlasí, a nám trvalo tři roky, než jsme přesvědčili Evropu, že kvóty jsou nesmysl, a že to je cesta špatná.

Tak teď se budeme snažit je přesvědčit, abysme zastavili tu nelegální migraci, abysme to řešili mimo Evropu a na to je třeba potřeba vyjednávat s Nigérií, Libyí a dalšími státy a systém Turecko. Dali jsme Turecku 3 miliardy euro- Teď zase chtějí další peníze.

Ano, nevyřešili jsme Sýrii, Marshallův plán, ale jediná cesta je to zastavit a dát jasný signál pašerákům, že kšefty skončily.

DP: Pojďme si poslechnout další vyjádření italského premiéra Conteho.

Itálie nikdy nepřestala zachraňovat lidi
JN: Také Itálie v jednom okamžiku uzavřela své přístavy a čekala, až migranty přijmou ostatní země. Nepoužila tím migranty zachráněné na moři jako rukojmí, aby dostala ostatní unijní země pod tlak?

GC: Nemyslím si, že bychom z nich udělali rukojmí. Itálie chtěla vyslat silný signál. Nebylo možné, aby Itálie zůstávala jedinou zemí, která přijímá bez výjimky všechny tyto lidi, kteří dorazí k jejím břehům. Chtěl bych ale zdůraznit, že Itálie nikdy nepřestala lidi zachraňovat. Nikdy nepřestala pomáhat nemocným, dětem, ženám, lidem v potížích. Její čluny vždy zasahovaly, aby pomohly zranitelným lidem. Touto výzvou jsme pouze chtěli, aby všichni dodrželi to, na čem jsme se dohodli na evropském summitu 28. června.

JN: Nakonec se tito lidé vylodili. Český premiér Andrej Babiš to považuje za hrubou chybu – použil označení „cesta do pekel“. Co si myslíte o tomto názoru, že by se žádný evropský přístav neměl migrantům otevřít? Je vůbec možné neprodyšně zavřít hranice ve Středomoří?

GC: Vidím v tomto názoru českého premiéra přehnané obavy. Vůbec to neodpovídá výsledkům, o kterých jsme před chvílí mluvili. V Itálii jsme díky této dobře propracované politice výrazně snížili počet lidí, kteří k nám přicházejí. Peklem si procházejí lidé, kteří jsou donuceni se přes to moře přeplavit a jsou kořistí pašeráků. Vždycky říkám, že peklo začíná ještě dřív. Když se celé vesnice musejí skládat na to, aby jeden člověk mohl vyrazit. Dávají přitom svůj život všanc lidem, kteří je okradou, sexuálně zneužijí, špatně s nimi zacházejí. Nesmíme si myslet, že tím nejhorším si procházejí v okamžiku, kdy se ocitnou ve Středozemním moři a neziskové organizace je zahlédnou. Ty hrůzy začínají mnohem dřív.

Musíme si také uvědomit, že hranice na pevnině a na moři jsou něco jiného. Itálie je vázána mezinárodním námořním právem, které ukládá za povinnost zachraňovat tonoucí. V tomto ohledu doufám, že se mi podaří pana Babiše přesvědčit. Ptal jste se mě, co bych považoval za úspěch naší schůzky. Velkým úspěchem, a říkám to tady veřejně, by bylo, kdyby po našem setkání v Římě Andrej Babiš chtěl přijmout v České republice jednoho migranta z Itálie. Myslím, že tohle by Češi mohli přijmout. Bylo by to symbolické a velmi výmluvné gesto. Stvrdilo by, že Evropa je solidární, zodpovědná a čelí migrační krizi společně.

Proč bysme to dělali, my máme jiný přístup
DP: Pane premiére, ta otázka je naprosto jasná. Jeden jediný migrant jako gesto. Co vzkážete italskému premiérovi?

AB: Ale já myslím, že je to principiální otázka. Ale proč bych to dělal, proč bysme to dělali, abysme vyslali signál, že Česká republika...

DP: Abychom ukázali vstřícné gesto...
AB: Ale to je falešné gesto, proč bych to dělal, proč bysme to dělali, my máme jiný přístup, australský model funguje, tam je to vyzkoušený, lodě nevyplujou.

Takže máme model Ellis Island, tak šli všichni naši předkové do Ameriky, takže my zkrátka to nechceme, my na to máme jiný názor a není možné mít Schengen, kdy k nám přicházejí lidé za prací a musí mít povolení a tamty lidi přicházejí za dávkami a nechtějí v Evropě pracovat.

A já jsem šel do politiky proto, abych pomáhal českým občanům a my nemůžeme spasit celý svět. My máme svoje problémy, taky máme plno lidí, kteří řekněme, mají své problémy.

(Federální imigrační stanice na Ellis Islandu v USA byla v provozu v v letech 1892 až 1954 a prošlo jí více než 12 milionů přistěhovalců - Wikipedie)

Nám nikdo nebude vyhrožovat
DP: A tím se dostáváme k něčemu jinému. Ještě jedna varianta by třeba byla možná, schůdná, že by lidé z těchto území tady vystudovali škol a bylo by to podmíněno tím, že by se museli vrátit zpátky nabrat dostatečné vědomosti, informace, a pak by pomáhali v těch zemích, odkud přišli. To také není možné?

AB: Ale my máme pomoci těm lidem, odkud přicházejí. Oni přicházejí, protože si za to zaplatili. Ti skutečně chudí lidi nemají na to, aby přišli. Takže to je jenom kšeft, to je v podstatě i kšeft neziskovek, které samozřejmě vysílají signál pašerákům na lodi, kterým zaplatili a potom jdou do italských vod; a to je taxislužba a já říkám, že toto je základní problém. To přece není možné, aby na tom někdo vydělal 6 miliard euro za jeden rok ty pašeráci. A oni přicházejí o kšefty, že ty migranti, ty počty jdou skutečně dolů, a jsou z toho nervózní. A jsou agresivní.

DP:Takže máte pocit, jak nastolujete tento problém, že to momentálně v Evropě funguje?
AB: Ano, my jsme prosadili, že nebudou kvóty, že nás nikdo nebude žalovat, a že nám nikdo nebude vyhrožovat.

V půl páté ráno
DP: Je to trvalé řešení? Myslíte si, že za dva roky to nebude jinak?

AB: Paní redaktorko, tři roky nám trvalo, než jsme přesvědčili Evropu, že kvóty jsou nesmysl. A že nás nikdo nebude nutit, kdo u nás bude žít. O tom rozhodnou naše firmy...

DP: Velmi dlouhou dobu ale také platilo, že kvóty jsou platné...
AB: Tři roky to trvalo, ale prosadili jsme to.

DP: Ano.
AB: Prosadili jsme to.

DP: Ano, prosadili...
AB: V půl páté ráno.

DP: Ale stejně tak jako teď může přijít další summit a můžete se dostat zase někam jinam. Kde máte záruky, že tomu tak nebude?

AB: Protože Evropané to vidí. Vždyť my tady bojujeme o naši civilizaci, my tady máme nějaké kulturní dědictví, nějaké stavební slohy, nějakou kulturu. Něco tady vybudovali naši předkové a my nechceme ten multikulturní model, jak to vnímají v Západní Evropě, tam v podstatě ty původní obyvatele budou v menšině. A já Vám říkám, Evropané to dají najevo. Jednoznačně v evropských volbách. A všichni budou překvapeni.

DP: Na to si samozřejmě budeme muset počkat, ale na co nemusíme čekat, je další vyjádření italského premiéra.

Pro italskou vládu ale není nejlepší řešení problému v penězích
JN: Evropská unie ve svém posledním návrhu zvažuje, že dá za každého z moře zachráněného migranta, kterého daný stát přijme, 6 tisíc eur. Jak hodnotíte tento plán? Může to některé státy přesvědčit, aby změnily svůj přístup?

GC: Nevím, to mi možná řekne premiér Babiš, jestli takové ekonomické opatření může povzbudit země k tomu, aby přijímaly migranty. Pro mě a pro italskou vládu ale není nejlepší řešení problému v penězích. To by mohlo také znamenat, že Itálie a možná nějaká další země dostanou zaplaceno za to, že se o problém postarají, a všichni ostatní zůstanou v tomto ohledu zcela lhostejní. S takovým řešením já nesouhlasím.

JN: Co se týká systému Dublin IV, je tohle řešení ještě na stole? Patří stále k tomu nejlepšímu, co jsme v Evropě zatím dokázali vymyslet?

GC: Na summitu 28. 6. jsme potvrdili nové principy. Hlavně jsme jasně řekli, že kdo se vylodí v členské zemi Evropské unie, vylodil se v Evropě. Také jsme se k otázce migrace postavili mnohem komplexněji a přesněji. Článek 12 těchto závěrů jasně říká, že dublinská dohoda je překonaná, protože počítá s velmi omezeným přístupem. Zvlášť proto, že počítá s tím, že žádost o azyl musí zpracovat země, ve které o něj ten člověk poprvé požádal, což je zcela neodpovídající. Jde to proti myšlence solidární Evropy, která se o zodpovědnost dělí.

JN: Objevily se některé návrhy, aby země odmítající migranty přišly o práva užívat část evropských fondů. Co si myslíte o tomto návrhu, který zmiňoval třeba francouzský prezident Macron?

GC: Jedná se o možnost do budoucna. V případě, že se nám všem podaří uvést do praxe všechny zmiňované principy, můžeme dojít také k těmto závěrům. Každá země by si v jejich rámci mohla určit počet migrantů, které chce přijmout, aby zajistila hladký chod vlastního hospodářství a byla konkurenceschopná na evropské i mezinárodní úrovni. Pokud by měl stát stanoveny takové kvóty a došlo k náhlé humanitární krizi, kdy by lidí přišlo víc a tento stát by nepomohl s jejich přijetím, pak si dokážu představit, že by za to mohl nést nějaké ekonomické následky. V budoucnu to nevylučuji. Ale opakuji, až v okamžiku, kdy bude vytvořen dobře organizovaný systém.

JN: Pane premiére, ještě jednou děkuji za váš čas.
GC: Není zač a srdečně zdravím pana premiéra Babiše a obyvatele Česka.

Dělám aktivní zahraniční diplomacii
DP: Pane premiére, 6 tisíc euro za každého zachráněného uprchlíka, je to cesta, potvrdil byste takovou strategii.

AB: Určitě ne. Je to nesmysl. Jsme solidární. Já jsem už tady jmenoval dvě miliardy korun, které jsme přispěli, takže to je jako nesmysl a pan premiér se vrací k té rétorice, která je nepřijatelná. Vyhrožovat, že my nedostaneme fondy, když nebudeme mít migranty, to je staré už dva roky, a to nefunguje. Nefunguje to a pokud někdo chce rozbít tu Evropskou unii, tak prosím.

DP: To, co nefunguje, by mohlo fungovat za několik let. Nebojíte se, že do budoucna to bude opravdu podmíněno právě čerpáním evropských peněz?
AB: Určitě ne.

DP: Kde berete tu jistotu?

AB: No, beru, protože já sedím na té Evropské radě a my spolu mluvíme, já dělám celkem aktivní zahraniční diplomacii, protože jsem mluvil s tím bavorským premiérem. A mluvil jsem se Sebastianem Kurzem. A Rakousko to stojí dvě miliardy euro ročně. A Německo ještě víc.

(Podle statistik ministerstva vnitra bylo jen od letošního ledna do dubna 2018 v Rakousku podáno 5011 žádostí o azyl /z toho přes 39 % tvořily ženy/, loni v témž období osm a půl tisíce. (Jana Valdrová, 21. 6. 2018 – Můj život s uprchlíky).

Pocity občanů Evropy
DP: Pane premiére, můžete si být Vy sám jist slovy Vašich spojenců v tuto chvíli?

AB: Ale to jsou pocity občanů Evropy, Evropané, ty původní obyvatelé to nechtějí. Ty nechtějí mít tady nějakou jinou civilizaci.

DP: Pokud by se něco podmiňovalo penězi, tak v žádném případě tady z těchto zemí, které jsou momentálně názorově na Vaší straně, na straně České republiky.

AB: Nepřijatelné. Absolutně nepřijatelné. Pan premiér je trošku mimo. Vrací se dva roky nazpátek.

DP: Vy pojedete mimochodem na tuto schůzku s tím, že jednáte ryze za Českou republiku nebo tam budete tlumočit tyto názory od představitelů V4?

AB: Tak já jedu samozřejmě, byl jsem tam pozván jako za Českou republiku. A uvažuju, že bych se také stavil na Maltě, protože jsem o tom mluvil s maltským premiérem a ten si stěžoval o tom, jak ty neziskovky dělaj kšefty. Ano, takže je třeba se podívat na ten Frontex, proč vlastně my účinně nebojujeme proti těm pašerákům, proč ty lodě vůbec vyplujou. Pan premiér vychází z toho, že ty migranti musí přijít, no nemusí přijít. Mimochodem oni by rádi zůstali doma.

DP: Mimochodem, když víme to pojmenování Frontex, jak by fungovat měl, proč už se to nedalo do pořádku. Tři roky nestačily na to, aby se v tomto ohledu uklidnila situace?

AB: Protože Frontex aby místo toho aktivně bojoval proti těm pašerákům, tak jenom monitoruje ty trasy a musíme se k tomu vrátit a my taky navrhujeme, aby změnil kompetence, aby pomáhal libyjský pobřežní stráži.

DP: Myslíte, že změnou kompetencí by se to mohlo vyřešit?
AB: No tak chceme to navrhnout a určitě přijdeme s nějakým aktivním řešením.

DP: Počkáme si na něj. Premiér Babiš byl u nás ve studiu. Děkujeme za návštěvu.
AB: Děkuju za pozvání.

Napsáno pro facebook


*https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2552371-exkluzivni-rozhovor-s-italskym-premierem-o-migraci-vztahu-k-babisovi-i-ocekavanich-od