Glosa k navrženému jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti České republiky.

Bude platit padni komu padni?

Případné znovu jmenování paní Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti vzbuzuje silné pochybnosti, které se pojí s její dosavadní politickou podporou kontroverzního prezidenta Zemana, hrubě porušujícího Ústavu. Stejně jako pochybnosti, které ji provázely ve funkci nejvyšší státní zástupkyně a ministryně spravedlnosti v Rusnokově úřednické, potažmo “Zemanově“ vládě (7/2013-1/2014), a to přesto, že v předlistopadové funkci prokurátorky-specialistky pro oblast dopravy dvakrát odmítla vstup do KSČ a v polistopadové kauze H-System, v níž „figurovali lidé propojení s vysoce postavenými členy ČSSD“ se zasadila o její vyšetřování podle zásady padni komu padni.

Zdali se však bude držet této zásady v případě návrhu na obžalobu premiéra Andreje Babiše z trestného činu závažné povahy jak ona, tak i koaliční ČSSD, a kauza nebude zametena či odložena, vyvolává další otázky. K čemu její navrhované a případné jmenování poslouží prezidentovi Zemanovi, který se s pro-putinovsky a pro-čínsky, tedy proti západně orientovanou zahraniční politikou hlásí ke zrušení Senátu a rozšíření prezidentských kompetencí a usiluje o proměnu parlamentního systému v prezidentský.

Mouřenínská úloha ČSSD

A jak se se zmíněným návrhem a Zemanovou zahraniční politikou popasuje a vyrovnává vládní angažmá ČSSD? Politický alibismus ministra Jana Hamáčka spíše než v něčem – lecčems připomíná mouřenínskou úlohu ČSD za únorového převratu v roce 1948, který vedl k nastolení komunistické moci a totality, společně připravovanými se sovětskými poradci od května 1945 v Československu, osvobozeném od nacismu. Nikoli však od komunismu, s jehož pohrobky a ´kapitalistickým´ komunismem jsme konfrontováni dnes již téměř každodenně v přímém přenosu z Hradu a Strakovky a jejich ideovou afinitou k Rusku a Číně.

Šance prezidenta Zemana na prezidentský systém nejsou tak nereálné, jak se na první pohled mohou jevit. Premiér Babiš svou politikou státu řízeného jako jedna velká rodinná firma zpochybňuje, co je pro demokracii nejcennější: její demokratické instituce, které stojí a padají s dělbou moci. Prezidentovi Zemanovi Babišův dryjačnický způsob a výkon “demokracie“ náramně vyhovuje, protože na jeho pozadí a slabinách, patrných zejména v postvýchodních členských zemích Evropské unie, mu umožňuje zdařile podkopávat systém zastupitelské demokracie a parlamentní republiky, místo aby je upevňoval a rozvíjel.

Volit demokraticky neznamená ještě zvolit demokraty

Ano, voliči zvolili v demokratických volbách jak prezidenta Zemana, tak podnikatelem Babišem, dnes již premiérem, založené a financované politické hnutí dvakrát po sobě. Netušili však, že tito dva přes míru moci chtiví politici přestali postupně respektovat Ústavou garantovanou dělbu moci. Respektive dokonce začali narušovat oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, které se kromě oddělení mají navzájem kontrolovat a zamezit koncentraci, či případnému zneužití státní moci.

Místo, aby politický podnikatel Babiš během posledních několika let, kdy se jeho kauza stala trvalou rozbuškou politické stability, usiloval očistit se a dokázat svou nevinu před soudem, činí pravý opak. Čím dále zuřivěji popírá každou domácí či eurounijní dokumentaci obrovského střetu zájmu jeho podnikatelského impéria a výkonné moci, kterou zastává, a která se v případě kauzy “Čapí hnízdo“ stala trestním případem. A nejen to. Odmítá každou kritiku jako účelovou politickou kampaň, namířenou proti jeho osobě a jeho rodině.

Daňoví poplatníci jako rukojmí

V této situaci se nakonec rukojmími takovéto politiky stávají všichni daňoví poplatníci bez rozdílu, zdali Babišovo hnutí volili či ne, včetně těch, kteří nevolili nebo volit ještě nemohou. Ale to není všechno, co netušící a často lhostejné občany čeká a pravděpodobně nemine v letech a volbách před prezidentskými volbámi v roce 2023.

V nich tato nynější mocenská umanutost dvou sebestředných mocipánů bude, nebo může kulminovat do rozměrů, které mohou právní stát zcela změnit v právní zlořád. V něm nad právním státem a lidskými právy stojí autoritářské zájmy, připadně zájmy diktátorské, totalitní moci. Moci, která je pro budoucnost každé demokracie sebezničující. Tím spíše, že ji v České republice, Evropě a ve světě představují v každodenní politické praxi, tak často demokracii popírající politici jako jsou prezident Zeman a premiér Babiš.

Psáno pro facebook