Poznámka k návrhu premiéra Babiše jmenovat bývalou ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou vládní zmocněnkyní pro lidská práva.

Návrh premiéra Andreje Babiše jmenovat paní Válkovou novou vládní zmocněnkyní pro lidská práva je spíše jejich výsměchem anebo účelem, který má světit prostředky a premiérovy názory na “efektivitu“ činnosti zejména v oblasti neziskových organizací.

Paní Válkové* nelze upřít její právní odbornost a kvalifikaci, kterou nabyla za státo-vlády komunistické strany a její totality. Ta se podle mne ale těžko snáší s vysokou vládní funkcí v oblasti lidských práv, kterou má zastávat paní poslankyně Válková vedle poslaneckého mandátu. Zejména proto, že Parlament přijal zákon 1. srpna 1993, v němž se mimo jiné v preambuli konstatuje, „...že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů...“.

Místo, aby její odbornost si byla vědoma této životní zkušenosti, kterou si za komunistického režimu s různou mírou odpovědnosti a vlastního svědomí prošla, tak jako si jí museli projít všichni právně a graduovaně vzdělaní lidé, zaměstnaní tehdy v této oblasti, potrzuje podle mne spíše než dokonalou, odpornou “symbiózu“. S oním mlčením, chcete-li nedůstojným její kvalifikace, k tomu co se dělo v oblasti práva tehdy, a co se, bohužel, děje dnes v jiné, ne však tak zcela nesouměřitelné formě.

To jest, když mlčí její svědomí, politická odpovědnost a právní erudice, schopnost k neudržitelnému střetu zájmu trestně stíhaného premiéra, jejího politického šéfa, ba co více, když se jej snaží hájit. Je to další důkaz nesoudnosti paní Válkové a premiéra Babiše. U něho to však již nepřekvapuje. Právo a spravedlnost je pro něho neorané pole, či vlastně hnojiště, které se čím dále více podobá bažině, do níž se beznadějně propadlo a stále hlouběji propadá jeho svědomí.

Právo a spravedlnost ke svědomí často mlčí, nevejdou se do něho. Lidská práva, hodná tohoto označení, z něho naopak vycházejí a na cestě ke spravedlnosti a právu se jej přidržují a neopouští je.

Psáno pro facebook.