Nad posledními nedělními otázkami Václava Moravce (12. 5. 2019) a jeho dvou hostů, poslance Ivana Bartoše (Piráti) a místopředsedy vlády Jana Hamáčka z ČSSD.

Stav setrvalý, bezmocnost opozice, chabé argumenty sociální demokracie jako strany vládní koalice a další kousky Zemano-Babišokracie ilustrovaly nedělní Otázky Václava Moravce, dokreslující zoufalost a marasmus dnešní české parlamentní a vládní politiky. I v tomto pořadu se nemohly nevyhnout důsledkům a dopadům politiky dlouhodobě nejdiskutabilnějších a nejrozporuplnějších politiků prezidenta Zemana a premiéra Babiše.

Agrofertizace státní správy

Co je platné, že předseda Pirátů, poslanec Bartoš hovoří o agrofertizaci státní správy a nekompetentnosti stávajícího ministra kultury Antonína Staňka z ČSSD, který opakovaně mylně informuje veřejnost o výši peněz určených pro resort ministerstvo kultury ze státního rozpočtu. Pro pana místopředsedu vlády Jana Hamáčka je to chyba, kterou omluvil jeho nepřipraveností. A ta se přece může stát každému. Ale proč opakovaně a zrovna ministrovi?

Podle pana Hamáčka si pan ministr Staněk vede dobře. Zvedl nedostatečné platy pracovníkům v kultuře. A pokud uspěje v šibeniční lhůtě vypsat nové výběrové řízení na místo odvolaného ředitele Národní galerie pana Fajta, má i nadále jeho podporu. A jak se vyjádřil, za uvedené chyby v hospodaření Národní galerie, kdyby k nim došlo v jeho resortu ministerstva vnitra, rovněž by odpovědné vedoucí pracovníky odvolal.

Na další argument a otázku Václava Moravce, jak je možné, že i přes taková pochybení byla řediteli Fajtovi nabídnuta další vedoucí místa v Národní galerii, údajně také post finančního ředitele, se pan místopředseda Hamáček obrazně řečeno ocitl v provazech. Rychle ale kontroval, že je to pro něho nová skutečnost, kterou prvně slyší a vidí na papíře, který by si s dovolením od pana redaktora Moravce okopíroval a zeptal se na ni pana ministra Staňka. Ukázka vřelé a plně vyčerpávající komunikace na úrovni členů jedné vlády a kolegů z jedné strany.

Spravedlnost bez profesní cti a svědomí

O nic lépe nedopadl pan Moravec s odpovědí na otázku, jak se to má s novou paní ministryní spravedlnosti Marií Benešovou a jejím neslavně slavným výrokem, že je v Česku možné objednat si trestní stíhání. Jeden by řekl: a proč by ne, když můžeme mít několik let trestně stíhaného premiéra, jenž ještě nestanul (nebo nemá stanout?) před soudem s dotační kauzou Čapí hnízdo, jejíž dotace a další dotace firmám Agrofertu se octly spolu s pověstí České republiky pod silnou kritikou Evropské unie.

I zde se s jistou mírou trpělivosti očekává, jak se s touto kauzou vypořádá justice právního a demokratického státu České republiky. Nebo toto čekání, kritika a ironie budou znamenat pro premiéra Babiše jen další důkaz ´štvavé kampáááně´, vedené proti němu, ke které se uchyluje, když se chce vyhnout odpovědím na nepříjemné otázky, jeho sporné kroky a kritice vládní politiky?

Ani tady jsme nebyli ušetřeni do očí a uší bijící odpovědi pana Hamáčka, koaličního partnera ve vládě, jen dokládající výše zmíněný marasmus české vládní politiky. Jak z jeho odpovědi, tak vyjádření pana poslance Bartoše vyplynulo, že Hrad, vláda a konečně i paní ministryně jsou z obliga. Dokument, údajnou analýzu, který paní Benešová vypracovala a podepřela jím údajně svůj výrok o české justici a její zkorumpovanosti, jak se dozvídáme, vlastně ještě nikdo nečetl.

Kromě asi prezidenta Zemana. Leží-li nebo neleží-li u něho na Hradě, ani to není jasné. Hrad o něm neví, nebo se k němu nechce znát. Paní ministryně spravedlnosti místo aby dokázala, že to s nezávislostí české justice myslí vážně a dokument, který vypracovala, napsala a odeslala, sama zveřejnila nebo ho předala orgánům činným v trestním řízení, s ním přistoupila na Zemanovy šachy; pardon, aktuálně hokej, při němž není nouze o pěkné štulce uštědřené justici.

Při vší úctě k její odbornosti a srdnatější minulosti, než kterou vykazuje další odbornice na spravedlnost a nyní i lidská práva, nově jmenovaná vládní zmocněnkyně pro lidská práva paní poslankyně a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, se funkčního právního státu a odstranění stávajících nepořádků na poli spravedlnosti ještě dlouho nedočkáme. Proč? Podle mne schází oběma jmenovaným profesní čest a svědomí, které jsou nepsaným předpokladem spravedlnosti.

„Vždycky to může být ještě horší.“

Spravedlnosti hrozí, že ji chtějí paralyzovat k obrazu svému prezident Zeman a premiér Babiš. A to přesto že pan místopředseda vlády Jan Hamáček řekl, že při odvolání nejvyššího státního zástupce ČSSD z vládní koalice odstoupí. Že k tomu ovšem může dojít cestou zákonem upravené délky mandátů státních zástupců, kteří by pravděpodobně mnozí překročili nebo reformou soudní soustavy, tedy kroků, které paní ministryně Benešové nevylučuje, si pan ministr Hamáček nepřipouští.

Tak trochu v duchu přísloví: dočkej času jako husa klasu, že i ´malý zisk a pozvolný pokrok mohou být účinnou cestou ke konečnému cíli a většímu zisku´. Zatím to ale vypadá na “zisk“ sociálních demokratů a pravděpodobně ještě jen některých. Spravedlnost zase ostrouhá a daňoví poplatníci sáhnou do kapes s falešnou rétorikou, že demokracie něco přece stojí.

Netěší i těší přiznání, že v této situaci předseda Pirátů, poslanec Ivan Bartoš říká, že učiní všechny kroky, aby si tuto zprávu, jejíž zveřejnění podporuje i pan ministr Hamáček, mohli přečíst všichni občané. Neopomněl ovšem dodat, že Poslanecká sněmovna si v současné konstelaci koaličního partnera vlády ČSSD a podpory KSČM, včetně nevypočitatelné politické prodejnosti SPD, může odhlasovat a také prohlasuje téměř cokoli.

Podle poslance Bartoše jedinou účinnou silou, která může zabrzdit Babišovu a Zemanovu neodpovědnou politiku je občanská společnost. A její legitimní veřejné protesty, shromáždění, demonstrace na obranu demokracie, dodávám za sebe.

Pro premiéra Babiše jsou veřejné projevy občanské společnosti jen dalším argumentem, kterým se ohání, že vše je přece v pořádku: demokracie funguje, lidé si mohou na náměstích říci přece své názory a vyjádřit svou nespokojenost a žádat o nápravu problémů, za nimiž se skrývá však premiérova nekompetentnost a nedostatek politické odpovědnosti, fatální jak pro společnost, tak pro demokracii.

Co v jiných fungujících demokraciích vede k odstoupení a pádu vlády, se odbyde slovy: počkejte si na volby. Nebo „...vždycky to může být ještě horší“, jeden z výroků místopředsedy vlády Hamáčka, který také padnul v ´Otázkách´ v souvislosti se zmiňovanou situací okolo ministra kultury Staňka.

Půtky opozice a koalice

Došlo i na půtky opozice a koalice. Vzájemné vládní a parlamentní třenice plné demagogie a zveličovaných skutečností měly svou ozvěnu i v nedělních Otázkách. Probírala se “lukrativní“ návštěva Pirátů v Číně. Uskutečnila se na pozvání tchaj-wanské strany, jak uvedl Ivan Bartoš. Místopředseda vlády pan Hamáček kritizoval primátora Hřiba za to, že při návštěvě Tchaj-wanu odmítnul vládní politiku jedné Číny. Při flagrantním a pokračujícím porušování lidských práv v Číně lze spíše těžko pochopit, že s takovou politikou mohou mlčky souhlasit demokraticky myslící lidé. Tím spíše politici, přijíždějící ze země, která patří mezi jednu z členských zemí EU a NATO. Země, která přežívala více než 40 let pod komunistickým diktátem Moskvy za soustavného porušování a nedodržování základních lidských práv a svobod.

Od věcně připraveného Václava Moravce, na rozdíl od častěji než bychom čekali v pořadu překvapeného místopředsedy vlády Hamáčka, jsme se dozvěděli, že prezident Zeman, při své páté návštěvě Číny hájil zájmy firmy - údajně společnosti PPF - Air Craft Industries z Kunovic, jehož výroba dopravního letounu L 410 se má kompletně přesunout do Ruska.

Následovalo kličkování pana místopředsedy vlády Hamáčka, že to je v podstatě normální. O žádné strategické výrobní komponenty nejde, bezpečnostní zájmy nejsou ohroženy. O totéž se podle pana Hamáčka kdysi přece pokoušeli Němci - přesunout výrobu superbů do Německa (člen Evropské unie, jindy ovšem západní nepřítel, když se to hodí ruské propagandě do krámu).

Jako neupřímné a falešné se to ukázalo v okamžiku, kdy vyplavala na povrch další informace, kterou pan Hamáček zase jakoby přešel, rozuměj zamlčel. S výrobou L 410 se do Ruska stěhuje údajně i projekt jiného letounu L 610, na který po jeho vyprojektování nebyly v Česku finanční prostředky na rozběhnutí výroby.

Zeman s Babišem občanskou společnost neuznávají

Těžko se lze smířit s tím, že demokracii postupně ztrácíme a můžeme ji ztratit i proto, že ji ždímají v rukou dva ústavní činitelé, z nichž jeden je evidentně nekompetentní a druhý zemi škodí. Slova poslance Bartoše o občanské společnosti, která v Otázkách zazněla, chápu tedy ne jako hlas volajícího na poušti, ale jako výzvu k obraně demokracie před těmito dvěma antidemokraty, kteří občanskou společnost neuznávají jako neodmyslitelnou součást fungující demokracie.

A sluší se říci, že ji chápu i jako výzvu k celé společnosti, nad kterou lamentují politologové a sociologové, když poukazují na obecně omílanou rozporuplnou skutečnost. Ano, žijeme ve střední Evropě a v České republice v míru a relativním blahobytu ve srovnání s komunistickou minulostí. Jak ale uvádějí a dokládají čísly, většinu onoho blahobytu prolijeme hrdly, proženeme plícemi a nevzděláváme se, spokojeni s tím, co si pamatujeme ze škol, nebo co dnes považujeme za demokracii, zatímco co jde o její virtuální a často záměrně chaotickou fikci.