Glosa k dalším tahu prezidenta Zemana při setkání s Janem Hamáčkem, předsedou ČSSD a Antonínem Staňkem, ministrem kultury v Lánech (12. 7. 2019). Jak uvedl předseda Hamáček, prezident Zeman na setkání potvrdil, že je připraven odvolat ministra kultury Staňka.

Bohužel, v aktuální poslední prezidentově šachové partii bere prezident za koně, kterého předhodil navíc již zcela nepoužitelného a uzavřeného za hradbou svých osamělých výkřiků, takzvanou kvalitu v podobě věže. Tou věží je ještě více rozpolcená politická situace a jednota ČSSD.

Vstup ČSSD do vlády s premiérem Babišem bylo Pyrrhovo vítězství. Babišova dáma stojí v uctivém předklonu a prezident je znovu o krok blíže k naplňovaní jeho cíle, prezidentského systému a zrušení senátu. Poslední překážkou zůstávají zbylí pěšáci na jedné i druhé straně.

Paradoxně, je to občanská společnost, která musí neústupně trvat nyní na svém požadavku a podpoře, nejen parlamentní, ale celospolečenské, senátorského návrhu na podání ústavní žaloby proti prezidentovi Miloši Zemanovi za hrubá porušení Ústavy i v tomto posledním bezprecedentním případu.

Případu, který není uzavřen, ač by se tak mohlo na první pohled zdát. Je to jen Zemanovo východisko pro další pokračování jeho neústavní politiky, pro kterou má, jak jsem ho měl možnost krátce, ale osobně poznat, připraveny další varianty.

Při pohledu na oranžerii v Poslanecké sněmovně je občanská společnost poslední silou spolu se Senátem a opozicí ve sněmovně, která může a měla by se pokoušet neúnavně trvat na ústavním rámci a zastupitelském systému parlamentní demokracie. Bez ní i všechny ostatní dobře učiněné zákonodárné kroky půjdou vniveč.

Babišova hospodářská politika krátkodobých cílů se snaží překrýt své podnikatelské hříchy, jemně řečeno. Jejich vyšetřování už dávno překročilo myslitelné hranice presumpce neviny, natož politické odpovědnosti předsedy vlády. Politický konec Andreje Babiše je neodvratný. Stejně jako v opačném případě by to znamenalo postupný, ale neodvratný ústup od demokracie.

Že tato situace je doslova nevysychající studnou pro prezidentovy cíle a hry je na bílém dni. Že se tato studna dnes podobá spíše žumpě demokracie, padá také na vrub politiky předchozích vlád a parlamentních politických stran. Bohužel, ale ta dnešní může být jejím hrobařem. A o to hůře, že nevíme v dnešní politické situaci v Evropě a světě, na jak dlouho zase.

Proto musí právě společnost nalézt síly k rozhodnému ne neústavní politice prezidenta Zemana a Babišově politické neodpovědnosti a nekompetentnosti. Ne jako prvnímu kroku, po němž musí následovat i ty další v obnoveném ústavním pořádku a vlády jako sboru, který respektuje parlamentní systém a vládu demokratických stran. A ne po všech koutech posbíraných odborníků často s jedinou čitelnou “odborností“ v oboru všehoschopné loajálnosti.

Vláda stran, které se připravují a opírají ve svém zázemí o stínové vlády. Jen takové totiž mohou kontinuálně vést k odstranění křiklavých sociálních disproporcí, způsobených legislativními obezličkami, narovnání zákonnosti a páteře v justiční soustavě, sebevědomější zahraniční politice. Ne široko se rozcházející v politických názorech na ni mezi prezidentem, premiérem a ministrem zahraničních věcí.

Zahraniční politice, která neproklamuje pouze naše členství v EU a NATO. Aby však při každé možné příležitosti neváhala posilovat na úkor životně důležitých bezpečnostních a hospodářských závazků pro naši nevelkou zemi vlastní stranické ambice u voličů lacinými vlnami a recidivami překonané politiky a minulosti sociálního nacionalismu, státního kapitalismu a socialismu.

Česká republika by neměla být šachovnicí pro partikulární zájmy kohokoli. Ať je to legitimně zvolený prezident nebo politický subjekt v našem případě Miloš Zeman a Hnutí ANO, založené a financované Andrejem Babišem. Když se dlouhodobě ukazuje, že tyto zájmy jsou v rozporu se stávající Ústavou a politickou kompetentností a odpovědností těchto dvou ústavních činitelů.