|Příspěvek, který jsem přednesl na Demonstraci proti politické a ústavní tísni u nás i ve světě. Hradčanské náměstí, 15. 8. 2019

Dnešní rozhovor s voličem Miloše Zemana.
"Co říkáš na to, že prezident porušuje ústavu?"
"Pokud to nebude mít vliv na mojí vejplatu, tak je mi to jedno."

Sešli jsme se tu ale proto, že nám to jedno není a nemůže být, pokud nechceme skončit tam, kde jsme mnozí přežívali víc než čtyřicet let. A možná také proto, že nechceme, aby se za nás styděly naše děti a děti dalších generací. Proč?

I bez tanků se dnes člověk začíná cítit, jako by tu zase byly. A s nimi i ona tísnivá a všudypřítomná atmosféra polopravd, lží, které nás začínají obklopovat a dusit. Ještě nejsme pronásledovaní, ale bezmocně se občas cítíme. Musíme být připraveni dřív, než bezmocní skutečně budeme. Ale jak?

Na řadě je podle mne občanská odpovědnost, když ta politická selhává a z Ústavy si dělá dobrý den. Zvláště pak, když jejich ústavní ručitelé prezident Zeman a premiér Babiš jsou rovnější než mnoho z nás. My však nechceme být rukojmími jejich mandátů. „´Mandát´ voličů nemůže být v demokratickém právním státu titulem protiprávního jednání“, píše se v ústavní žalobě proti prezidentu republiky Miloši Zemanovi. Víme, ale co chceme a proč? Ze 57 stránek této žaloby jsem si dovolil vytáhnout pokud možná to nejpodstatnější v doslova leteckém jednostránkovém výčtu ústavních deliktů, kterých se prezident opakovaně dopustil a jak vidíme dopouští.

Za Rusnokovy vlády

Jak uvádí ústavní žaloba: „Prezident republiky tak na dobu delší než sedm měsíců vyvolal čistě prezident systém exekutivního vládnutí, ačkoliv byl po volbách do Poslanecké sněmovny od listopadu 2013 konfrontován s tím, že v Poslanecké sněmovně je ustálena většina, která může a chce sestavit a podpořit vládu, která by měla její podporu.“ Ne poprvé a ne naposledy.

„Vláda Andreje Babiše nezískala dne 16. ledna 2018 důvěru Poslanecké sněmovny a následně dne 17. ledna 2018 podala demisi. Prezident Zeman otálel se jmenováním předsedy další vlády do 6. června 2018 a dalších členů vlády až do 27. června 2018.

Prezident republiky tak na dobu více než pěti měsíců vyvolal čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí. V podstatě po dobu téměř šesti měsíců udržoval v existenci systém, ve kterém nemohla Poslanecká sněmovna vykonávat kontrolní funkci. Předseda vlády tak byl v podstatě zcela zbaven své kancléřské role na vrcholu exekutivy a byl degradován do role zcela podřízeného náměstka pověřeného řízením prezidentovy vlády.“

O něco později „prezident republiky komentoval výklad Ústavy, že demise předsedy vlády má za následek i demisi vlády jako celku, a to slovy, že se jedná o idiotskou ústavní zvyklost. Označit jeden z funkčních principů fungování Ústavy tímto přívlastkem je projevem hlubokého despektu k ústavnímu pořádku, píše se v Ústavní žalobě.“ Lze jen smutně konstatovat, že na místě prezidenta se může objevit i idiot.

V Sobotkově vládě

Ústavní žaloba konstatuje: „Prezident republiky bezprostředně po volbách do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25.-26. října 2013 usiloval prostřednictvím neveřejných a utajených jednání (takzvaných Lánských, poznámka hchr) o to, aby se nominantem vítězné politické strany na předsedu vlády nestal její předseda Bohuslav Sobotka, ale jiná osoba, která by byla pro prezidenta republiky přijatelnější.

Prezident republiky tak hrubým způsobem zasáhl do principu, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy, dle čl. 5 Ústavy, a do principu, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, dle čl. 6 Ústavy.“

Další ústavní delikty

„Odepření jmenování ministra zahraničních věcí Miroslava Pocheho, ačkoliv ostatní členy vlády prezident Zeman jmenoval a tím porušil svou povinnost jmenovat člena vlády na návrh předsedy vlády. Tu opakovaně porušil a porušuje i po odvolání ministra kultury Antonína Staňka.

Neprocesní a neformální tlak na předsedu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxu, kterým prezident republiky zásadním způsobem usilovao ohrožení ústavního principu nezávislosti soudní moci. Nezávislost justice je jednou z klíčových podmínek jejího fungování v právním státě. Na věci nic nemění, že to, co je zcela přípustné a legitimní ve vztahu k jiným složkám moci, například obvyklá setkání představitelů zájmových skupin s poslanci nebo představiteli exekutivy, je ve vztahu k justici absolutně nepřípustné. Soudcovská nezávislost je natolik výjimečný statek, že jakákoliv srovnání s jinými rolemi jsou nepřípustná.“, uvádí se v ústavní žalobě.

Dokonané dílčí skutky prezidenta

Následuje celá řada v Ústavní žalobě dokonaných a doložených dílčích skutků prezidenta republiky Miloše Zemana, které jsou v rozporu s právem České republiky. Těch se prezident republiky dopustil při jmenování člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, při vydání Nikulina, při odmítnutí jmenování generálů Petra Dohnala, Simona Michailidise, Petra Procházky, profesorů Martina Putny, Jiřího Fajta, Ivana Ošťádala a dále v kauze Novičok, kdy realizoval vlastní zahraniční politiku bez koordinace s vládou či jejího souhlasem.

Shrnující závěr ústavní žaloby konstatuje „nepřípustné zasahování do Ústavou stanovené nezávislosti soudní moci a zpochybňování právního státu a důvěry v něj. Byť žádný z těchto skutků sám o sobě není hrubým porušením Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, dokonáním těchto dílčích skutků, které ve svém souhrnu dokládají porušení povinnosti zachovávat Ústavu a zákony České republiky, k čemuž se prezident republiky výslovně zavázal složením slibu, se dopustil setrvalého pohrdání právním řádem a ústavním pořádkem státu, jehož je hlavou a jehož právní řád a ústavní pořádek se zavázal dodržovat, čímž se dopustil hrubého porušení Ústavy a ústavního pořádku.“

Potvrzuje se tak předpoklad, že to je prezident Zeman, který nadále určuje to, do kdy a jak tato vláda bude vládnout. Předseda ČSSD Hamáček, který říká, že prezident Zeman je mimo ústavu a chce řešení po premiérovi Andreji Babišovi, si může být jistý tím, že premiér udělá vše, aby prezidentovi vyšel vstříc.

Prezident Zeman se ve shodě s premiérem Babišem budou snažit celou situaci eskalovat s cílem vládu rekonstruovat a s komunisty a stranou SPD vyhnout se tak předčasným volbám a zamést v čase a pod koberec soudní obžalobu premiéra Babiše, která visí ve vzduchu. Stejně jako zamezit rychlému a veřejnému projednání senátní ústavní žaloby v Poslanecké sněmovně, které v Senátu bylo neveřejné. Co o něm víme: že 48 hlasů bylo pro ústavní žalobu ze 75 přítomných, proti bylo 20. Občané, celá společnost by však měla dostat a znát veřejnou odpověď, jak ti, kdo z těch, co nás zastupují, to myslí vážně s parlamentní demokracií a ústavním pořádkem, jenž je dnes hrubě porušován, a který je prvním základním předpokladem pro fungování právního státu. Státu, který nefunguje.

Proto jsme se také obrátili koncem července (31. 7. 2019) na představitele demokratické opozice v Poslanecké sněmovně, aby v nadcházejících srpnových dnech, které nám připomenou 51. smutné výročí okupace takzvaného socialistického Československa takzvanými spřátelenými armádami Varšavské smlouvy, podpořili svou účastí shromáždění a protesty občanů proti neústavní politice ústavních činitelů Zemana a premiéra Babiše a žádali jejich odstoupení.

Zároveň jsme požádali účastníky nadcházejících shromáždění v Rakovníku, Plzni, Říčansku, Kralovicích, Karlových Varech a dalších místech v České republice, aby vyjádřili svou podporu ústavní žalobě Senátu proti prezidentu Miloši Zemanovi, kterou Senát schválil na své 10. plenární schůzi 24. července 2019. Včetně občanské Výzvy na její podporu z 15. 7. 2019 a apelovali na její bezodkladné a veřejné projednání v Poslanecké sněmovně.

Jsme si vědomi, že je to je první, ale nezbytný krok, po kterém musí následovat další, aby došlo k renovaci demokratických, často nefunkčních institů na všech stupních státní správy a v celé společnosti.