Rudý zákal
Tahle přežívající mělnická pseudoobchodní budova z náměstí Karla IV., které v letech 1945 až 1989 neslo název náměstí Rudé armády, a kde jsem žil více než třicet let, se má konečně bourat. Tají v sobě prvky sovětské budovatelské architektury, připomínající stranické chrámy, šmrncnuté nedotknutelnou vírou barbarských středověkých stepních nájezdníků. Něco mezi zděnou jurtou a malým československým stavebním nedochůdčetem na počest pověstné Lubjanky, jejíž nevábná ozvěna rezonovala jen kousek opodál od této kvadratury blahobytu a pseudosvobody. To se jen tak nevidí. Koncentrát komunistického myšlení ztvárněný a uvězněný do hmoty. Říkalo se jí tehdy také “Hold“, později “Amerika“, ale nejčastěji “Teherán“.
Trefná a i dnes smutně aktuální přezdívka tehdejší pseudotvořivé devótnosti takzvané socialistické společnosti, která se podepisovala prakticky na všem. Jen si to dodnes nedokážeme přiznat.
A co mně po těch letech stále nejvíce zaráží, že to člověk tehdy přestal po čase vnímat. A touhle optikou zažranou do duše se díval kolem sebe, aniž si to uvědomoval. Říkám tomu rudý zákal. Na něj je dodnes každá oční laserová operace krátká.
A jak pane, bohužel, dodnes funguje v absurdním souzvuku dnešní nabídky a poptávky. I té politické. Kdyby šel tento skanzen doby přestěhovat, s radostí bych v něm vyhradil místo pro velké politické spojence: prezidenta Zemana a premiéra Babiše. Místa v něm už mají dávno rezervovaná svou politikou a absurdní rétorikou, která se nápadně podobá onomu architektonickému skvostu z bývalého náměstí Rudé armády, dnes zase Karla IV. Pravda, i z těchto spojenců se poslední dobou začínají klubat poněkud anachronicky dynastičtí spiklenci.
Psáno pro facebook.
*https://melnicky.denik.cz/galerie/budova-na-namesti-karla-iv-by-se-mela-bourat.html?photo=1&back=2250069579-1389-31