A co s jistým nádechem filosofie je dnes určitě důležitější než záplava informačních instrukcí, návodů, požadavků, které samy o sobě vytvářejí nepřekročitelný kruh a oběh. Připomínají smyčku, kterou si mnozí v dobré víře strávit tuto záplavu informací ještě více utahují kolem sebe. Místo aby si je nepřipouštěly k tělu a nezatěžovaly jimi zbytečně nebo nadměrně hlavu.

Z pohledu několika posledních let dozadu se cítím klidný a vyrovnaný. Konečně, dělal jsem, nebo jsme činili s kolegou to, k čemu jsme se roky za totáče dlouze a nesnadně dokopávali. To zdánlivé a přehlížené málo, kterým jsou slušnost a svědomí, se ukazuje důležitější, než cokoli jiného. To když člověk má v sobě, může předávat jiným, dětem, rodině, nejbližším a okolí, pokud jsou schopni si podstatu tohoto důležitého mála uvědomit, nebo se je pokusí respektovat, případně je také šířit.

V tom se dnes skrývá a tkví úraz nastolení nové totality, která se tváří jako prevence, ale absolutizuje si právo na celého člověka. Uzavírá jej do úzkosti a obav, aniž by respektovala jeho přirozenost, kterou představují tělo a hlava, pohyb a myšlení, podstaty lidského bytí. Ty prvotně dávají člověku pocit svobody a naplnění. S nimi se neodmyslitelně pojí zdraví, které jak jsme ze všech stran, respektive nyní kanálů nouzového stavu ujišťováni a přesvědčováni, že je zásadním způsobem ohroženo.

Přitom se ukazuje, že k jeho plošnému vyhlášení došlo mimo jiné proto, že babišovský systém vlády selhal. A hrozilo mu, že jeho nefunkčnost a s ní spojené polopravdy, nekoncepčnost a utajované skutečnosti spolu s egocentrismem autoritářsky vystupujícího premiéra Babiše by se provalily v celé šíři a vedly k jeho diskreditaci a pádu jeho moci a osoby. Proto v situaci, která z pohledu domácích čísel na propuknuvší epidemii patří v Evropě k těm nejnižším, sáhl k opatřením, která mu dovolují vytvořit mezi vládou a společností filtry nejrůznějších opatření, příkazů a zákazů, za nimiž bude moci jeho moc operovat, zasahovat, manipulovat a upravovat skutečnost tak, aby z ní vyšla posílena a nekontrolovatelná.

Není nic nového, že za tohoto stavu je vždy nejvíce ohrožena a omezena bezpečnost státu a jeho bezpečnostní složky: armáda a policie, které jsou výkonem omezení plynoucích z mimořádného stavu (nouzového), pověřeny. Obdobně je ohrožena svoboda společnosti, pro kterou platí dostatečně libovolné a regulovatelné množství filtrů. S nimi lze v návaznosti a na rozdíl od nedostatečného množství základních preventivních a ochranných zdravotních pomůcek proti epidemii, operativně pracovat, řídit a ovládat společnost.

Premiér Babiš o to společně s prezidentem Zemanem celou svou dosavadní politikou usilují. A nepochybuji o tom, že i tato pandemie je mimo jiné i přes její vážnost pro ně příležitostí, jak ji také v tomto směru mocensky zužitkovat. Prezident Zeman k tomu využívá své pevnosti, kterými jsou Hrad a Lány, kam si zve činitele, které potřebuje, prověřuje a pověřuje svými zadáními a zavazuje je k mlčenlivosti. Premiér Babiš naopak dokáže dramatizovat a nafukovat každou sebemenší okolnost, v níž se ujišťuje o své nepostradatelnosti a výjimečnosti a zároveň vytváří nezbytnou clonu pro kroky vykonávané za ní a utajované co nejdéle před společností, pokud na to její kontrolní mechanismy nezareagují.

Toto si uvědomuji jako něco, co je třeba vzít nejen na vědomí, ale veřejně se o to podělit jako o neodbytnou, byť možná osobní domněnku. Rád si posypu hlavu popelem, pokud se ukáže jako zcela mylná, nenaplněná a neospravedlnitelná.

Vládní opatření o vyhlášení nouzového stavu v České republice v jeho prevenci a zvoleném sociálním odstupu nezpochybňuji. Dovolil jsem si jen upozornit na to, jaká jim předcházela zde kuse kriticky zmíněná politika dvou legitimně zvolených ústavních činitelů v roce 2013, 2017 a 2018, kulminující v jejich zpochybňovaných a nedůvěryhodných politických krocích zejména po roce 2017 a 2018.