Ještě jednou se vracím na blogu k řeckým sirotkům, jednomu z neuralgických bodů české veřejnosti, která na uprchlickou problematiku reaguje až na výjimky nevraživě a kategoricky odmítavě.

Jedná se přitom o spojené nádoby politické odpovědnosti a solidarity. Politická odpovědnost bez solidarity, uzavřená do svých národních zájmů, se stává, jak vidíme právě v české politice, nádorem skrytého nacionalismu, rasismu, autoritářství, účelového pragmatismu, populismu, který neříká, co potřebují lidé, ale kdo je jejich hrozbou. Hrozbou ohánějící se v uvozovkách demokracií.

Ta, ale vyprazdňovaná těmito ismy, ruší své vazby k ústavním principům, které přijala na základě Listiny lidských práv a svobod a z nich vyplývajících mezinárodních úmluv s mezinárodními společenstvími a organizacemi. Ty solidaritu s postiženými, bezbrannými, vykořeněnými považují za jednu z největších hodnot západní civilizace a Ježíšova odkazu. „Každá antická etika je etikou postoje, každá západní etikou činu.“*

Přičemž nelze nevidět, jak se s touto absencí sebemenšího počtu muslimských uprchlíků v Česku vyrovnává nejen paní poslankyně, ale politika SPD. Vytváří si konstrukt 80 % české populace, která je zásadně proti přijetí jakéhokoli počtu muslimských uprchlíků a zbývajících 20 % těch, co jsou pro.

A s tímto základním rámcovým a nehotovým odlitkem vstupuje do politiky a realizuje svou politiku v Poslanecké sněmovně, nyní už i v Evropském parlamentu, mimo jiné s protiunijní politikou, ale za peníze eurounijních poplatníků. Vytváří tak ve společnosti a ve veřejném prostoru, zejména pak na sociálních sítích, nečitelné podhoubí strachu, rozhořčenosti a verbálních výlevů, které jsou nejen daleko za hranicí slušnosti, diskuse a svobody projevu, ale za hranicí trestního zákona.

Zarputilý verbální boj Tomia Okamury s takzvanou islamizací, údajně ohrožující Českou republiku a SPD a jednu z jejích poslankyň neváhal spojit muslimy s představou invazivních druhů rychle se šířících rostlin. Následné jednání o vydání poslankyně policii ČR a zamítnutí jejího vydání pro mě překvapivě spojilo Poslaneckou sněmovnu, včetně demokratické opozice, s vládou
a jejím chameleonským postojem k uprchlíkům z muslimských zemí. Snad by se dalo souhlasit s rozhodnutím Poslanecké sněmovny nevydat, pokud by šlo o řeč a ne politický konstrukt poslankyně nejvyššího zákonodárného sboru, za kterým se skrývá nesnášenlivost, a z ní vyrůstající výše zmíněné verbální a agresivitou často překypující reakce. Onen konstrukt paní poslankyně ze strany SPD pracuje s hrozbou, která v Česku našla konkrétní odezvu zejména u příznivců této strany, tak v teroristickém činu jednoho českého důchodce. Přitom sem nezahrnuji také první české střílející „teroristy“, o jejichž pozadí spáchaných trestných činů oficiální zdroje hlubší analýzu příčin neuvedly.

Přitom nejde podle mne o to exemplárně poslankyni odsoudit, ale jejím postavením před soud vytvořit precedens. Vyslat signál
k části verbálně zdivočelé české veřejnosti, že antiislamistické a antisemitské reakce a obhroublosti jsou trestně stíhatelné, protože nemají co společného se svobodou projevu, informací, či legitimním názorem, za které se vydávají. A že tito novodobí “apoštolové“ pseudodemokracie likvidují hluboké etické instinkty západoevropské civilizace. Místo právního státu a politické odpovědnosti se prosazují vůlí k moci, která je netolerantní.

*Oswald Spengler – Zánik Západu, překlad Milan Váňa, doslov Martin C. Putna, 2010

Psáno pro facebook.