Stávající politická a osobní pozice prezidenta Lukašenka se stává každým dnem, kterým pokračují již desátý den demonstrace nejen v Minsku, ale po celém Bělorusku proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb a brutálnímu až zvěrskému násilí bezpečnostních složek OMON a KGB, neudržitelná.

A to přesto, že osmý den demonstrací, kterých se v Minsku účastnilo 300 tisíc lidí, policie již nezasahovala. 

Nepomohla ani Lukašenkova výhrůžka, že požádal Rusko na základě dohody o vojenské spolupráci o pomoc prezidenta Putina. Litva označila tuto ruskou pomoc,
v případě kdyby k ní došlo z ruské strany, za invazi. V této souvislosti vedoucí politických frakcí v Evropském parlamentu vyzvali k novým svobodným volbám v Bělorusku
s nezávislými pozorovateli a označili osobu prezidenta Lukašenka za persona  non grata. 

Zároveň hlavy těchto politických skupin Evropského parlamentu* vyzvaly Rusko, aby se zdrželo každého, ať již skrytého či otevřeného vměšování se do vnitřních věcí Běloruska po těchto nesvobodných volbách. Uvedly, že v opačném případě je třeba se postavit proti takovému možnému jednání Moskvy. 

Na tragické dozvuky zfalšovaných voleb reagoval z českých demokratických institutů Senát svým usnesením z 12. 8. 2020. Mimo jiné v něm apeluje na vládu České republiky, „...aby násilí vedené nedemokratickým režimem prezidenta Lukašenka rázně odsoudila a učinila všechny možné kroky na podporu občanských svobod
v Bělorusku.“ K běloruským událostem se zatím vyjádřil pouze premiér Andrej Babiš, který násilné zásahy běloruských orgánů proti demonstrantům (bití, zatýkání, nedůstojné a ponižující zacházení a mučení uvězněných lidí) označil za nepřijatelné a vyzval ke konání nových voleb.  

Milion chvilek se postavil s českými politiky proti Lukašenkově diktatuře a zfalšovaným volbám

 Nedělní demonstrace na Staroměstském náměstí (15. 8. 2020) pořádaná Milionem chvilek pro demokracii přinesla vystoupení českých politiků, poslanců, senátorů
a europoslanců s celou řadou návrhů. Pokud jsem se dobře díval, scházeli zde představitelé vládní koalice a pozváni nebyli představitele parlamentních stran SPD a KSČM, kteří své názory mohli podrobit reakci občanů a Bělorusů žijící v České republice. 

Jedno z nejvěcnějších vystoupení měla však Alena Tichanovič Kovářová, novinářka a zástupkyně běloruské menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny. Požádala české politiky, aby se stali kmotry politických vězňů a usilovali všemi demokratickými způsoby za jejich osvobození a svobodné Bělorusko. Českou vládu požádala zmírnit vízový režim České republiky pro běloruské občany anebo ho dokonce zrušit, včetně rozšíření počtu takzvaných zaměstnaneckých karet. 

Běloruští studenti by měli mít možnost studovat v zemích Evropské unie za stejných podmínek jako studenti členských zemí. Reagovala tím mimo jiné na nebývalou podporu a občanskou odvahu a vytrvalost běloruských mladých lidí, kteří tvoří jádro dnešních probíhajících protestů v Bělorusku a jeho budoucnost, k němuž se postupně přidávají ostatní lidé v celé zemi v průmyslových závodech, novináři státní televize a další. Mimo jiné zmínila, že ve volbách na běloruském velvyslanectví v Praze získal takzvaný vítěz voleb prezident Lukašenko 5 %, Tichanovskaja, dá se říci dnes již kandidátka drtivé většiny běloruské společnosti, získala 92 %. To podle ní dává české vládě možnost, aby legitimitu výsledků nedělních prezidentských voleb a jejího zfalšovaného vítěze prezidenta Lukašenka neuznala.

Senátor Pavel Fišer, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyzval vládu ČR o podporu běloruských demonstrantů a běloruského lidu.

Senátor Václav Láska, který byl jako právník požádán o stanovisko k násilí, k němuž došlo ze strany běloruských bezpečnostních orgánů vůči pokojným  prezidentským, řekl, že právo na spravedlivý proces je to jediné, co lze považovat v běloruské situace za jediné východisko pro Lukašenka, aby se sama Evropa neocitla v podobné situaci jako Bělorusko.

Jan Lipavský, poslanec a místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny ČR zdůraznil, že Lukašenko ztratil veškerou legitimitu mluvit za Bělorusy. Měl by předat moc a umožnit tak nové svobodné volby, a to nenásilným způsobem. 

Europoslanec Mikuláš Peksa upozornil, že to, co probíhá v Bělorusku není jen o stávajícím diktátorovi, ale o potřebě, aby Evropská unie pomohla Bělorusku, které je součástí evropské rodiny, vybudovat demokratický režim.

Europoslanec Luděk Niedermayer rovněž podpořil myšlenku plánu pro Bělorusko, který by měl zahrnovat nejen využití politických nástrojů, ale také velkorysou pomoc, která je nezbytně nutná. V souvislosti s obnovením sankcí požádal o schválení Magnitského zákonu, uvalující finanční a vízové sankce na ruské činitele odpovědné
za porušování lidských práv. Jeho českou verzi vláda ještě do Sněmovny nepředložila. Varoval před neférovým obchodováním s čínskou komunistickou vládou, jejíž omezování svobody, demokracie a porušování lidských práv a svobod jsou v dnešní situaci velmi blízké i dnešním politikům. Pokud se takovým autoritářským postupům nebudeme bránit, probudíme se jednou v zemi, která bude vypadat úplně jinak než demokraticky fungující společnost, zakončil své vystoupení L. Niedermayer

Michael Žantovský, bývalý velvyslanec ČR v USA a Izraeli, kandidující v podzimních volbách do Senátu, hovořil o své dávné běloruské zkušenosti se soudružkou Ermošinou, předsedkyní volebních komisích v Bělorusku a evropského podílu odpovědnosti  za nedůslednost a sobeckost, s jakou například sankční seznam z roku 2006 proti tehdejším představitelům běloruského režimu skončil po dvou letech. Lukašenko by podle jeho slov měl být postaven před mezinárodní soud v Haagu. 

Senátor Václav Hampl považuje ruskou stavbu atomové elektrárny v Bělorusku poblíž hranic Litvy za její potenciální ohrožení.  

Poslankyně Miroslava Němcová v emotivním vystoupení vyjádřila mimo jiné nedůvěru v upřímnost slov premiéra Babiše plédujícího za vypsání nových voleb a za nepřijatelnou stávající politickou situaci v Bělorusku. Tato slova však nekorespondují ani s Babišovou minulostí, ani s jeho dosavadní premiérskou činností ve vztahu k ruskému autoritářskému Putinovu režimu v Rusku a režimu komunistické Číny. Samostatnou kapitolou je pak premiérův vztah k prezidentovi Zemanovi,
v němž se zračí jeho loutkové postavení a farizejství prohlášení na adresu běloruského diktátora Lukašenka. A zároveň neschopnost a zbabělost vymezit se proti stávajícímu mlčení prezidenta Zemana, který tak potvrzuje podporu prezidentu Putinovi, který diktátorovi Lukašenkovi blahopřál k jeho zfalšovanému vítězství
ve volbách.

Hrátky s čertem v obnovené české vládní komedii

Po dnešním jednání předsednictva Bezpečnostní rady státu (18. 8. 2020) premiér Andrej Babiš uvedl**, že nevidí důvod pro uvalení individuálních sankcí vůči běloruským představitelům. Je podle něj potřeba jednotný postup Evropské unie. Seznam běloruských představitelů, na něž by měly dopadnout unijní sankce, který připravuje Evropská komise, by měl být podle něj hotový do pátku. 

Tomu se říká hrátky s čertem. V aktualizované české vládní komedii po 64 letech, v ní v nové podobě posttotalitního příběhu vysloužilého komunisty a spolupracovníka StB, jenž se nezalekne ani hrozného gangstera Baťky Lukašenka, ani pekla plného rohatých čertů opozice, vystupuje český premiér Andrej Babiš. 

Bohužel, i ministr zahraničních věcí Petříček naslouchal spíše slovům premiéra než Lukašenkem tvrdě zkoušeným hlasům mladé běloruské generace. Pod obalem jeho vyjádření*: „Shodli jsme se na posílení podpory nezávislých médií a občanské společnosti. Klíčová je podpora zástupců občanské společnosti a opozice, se kterými chceme aktivně jednat o požadavcích pro dialog s běloruským režimem. Kromě našich vlastních iniciativ bude důležité, aby V4 společně s baltskými státy aktivně oslovila konkrétní zástupce opozice. Shodli jsme se na potřebě větší koordinace s V4 a dalšími vybranými státy EU.“ Nezaznělo ale podle mne to nejdůležitější, k čemu by se měli pochlapit prezidenti a premiéři zemí Evropské unie. Odmítnout legitimizaci zfalšovaných výsledků běloruských prezidentských voleb.

Začátek studené války nebo její pokračování?

Pokud by se zítřejší mimořádné jednání (19. 8. 2020) premiérů a prezidentů zemí Evropské unie neslo v Babišově alibistickém duchu, znamenalo by to ve skutečnosti vodu na ruský mlýn. Ten počítá s Běloruskem jako geopolitickým valem před bývalými satelity Moskvy a členy Varšavského paktu, nyní členy Evropské unie
a Severoatlantické aliance. A v kleštích mezi vojensky Ruskem ovládaným Běloruskem a separatisty a zelenými mužíky na ukrajinském východě octla Ukrajina. 

V případě České republiky je to o to neskutečnější paradox, že dnešní vládní koalice s komunistickou podporou v Poslanecké sněmovně vyklízí pole před situací
v Bělorusku jako při srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, kdy tehdy přijímala západní Evropa a Spojené státy narýsované sféry vlivu mezi tehdejšími hegemony světově politiky Sovětským svazem a USA. Místo aby Evropu a svět varovala před opakováním této československé historické zkušenosti a reliktem studené války a burcovala, aby se znovu po více než letech nenaplnily v Bělorusku. Je to začátek nové studené války nebo její pokračování s vylepšenou formou hybridní války generála Gerasimova? 

Nezbývá než znovu opakovat to, co jsem již napsal. Je v bytostném zájmu Evropské unie, aby se Bělorusko nestalo klínem ruské zahraniční politiky, zvyšující napětí sousedních států s Běloruskem, v němž má Bělorusko posloužit Putinovu autoritářskému a represivnímu režimu v Rusku jako vojenská základna namířená proti Západu. 

Napsáno pro facebook.

*(Manfred Weber – Evropská lidová strana se 187 mandáty /TOP 09, KDU-ČSL, STAN/, Iratxe García Peres – Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů se 148 mandáty, Dacian Ciolos – Obnova Evropy se 97 mandáty /ANO/, Franciska Kellerová a Filipp Lamberts – Zelení a Evropská svobodná aliance se 67 mandáty /Piráti/, Ryszard Legutko a Raffael Fitto – Evropští konzervativci a reformisté se 61 mandáty /ODS/)

**https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3164076-babis-nevidi-duvod-pro-individualni-ceske-sankce-vuci-belorusku-chce-jednotny-postup-eu